Jak to bude v církvi s farářskými místy?

(ČB 4/2019) Co se týče praktické teologie, má připravovaný strategický plán Českobratrské církve evangelické tři hlavní témata: živé a otevřené farní sbory, podporu zbožnosti a misijní otevřenost a srozumitelnost navenek. O těchto tématech psali kolegové ze strategické komise již do minulých čísel Českého bratra (např. Jádro strategického plánu je péče o víru 1/2019; Jak naplnit naše poslání ve světě, který se změnil 2/2019).

Udržíme faráře?

Pro mnohé evangelíky, především z menších sborů, je však podstatná také otázka zcela praktická: Jak to bude v podmínkách samofinancování s našimi faráři? Odvody do Personálního fondu se zvyšují a my si nejsme jisti, že tempu zvyšování budeme stačit. Jejich úkol je nelehký. Přechod na samofinancování je totiž pro naši církev skutečná zkouška dospělosti.

Poslechněte si článek:

Pokud ovšem synod schválí níže popsané návrhy strategického plánu, dostanou všechny sbory i faráři rozumná a flexibilní pravidla, na základě kterých budou moci svou budoucnost uvážlivě plánovat.

Být informován

První předpoklad úspěšného přechodu na samofinancování je informovat pravidelně a srozumitelně celou aktivní členskou základnu. Aby měla přesné a průběžně aktualizované informace o všech základních zdrojích pro přechod na samofinancování:

– zvyšující se odvody do Personálního fondu
– snižující se státní příspěvky na podporu činnosti církve
– výnosy z fondů, do kterých investujeme finanční náhradu

Zásadní změna, která se chystá k definitivnímu schválení na letošní synod, je rozrůznění výšky sborových odvodů za obsazené farářské místo podle personální a hospodářské síly sborů. Pokud květnový synod připravenou změnu odsouhlasí, jasná zpráva o jejich důsledcích by se mohla stát výrazným povzbuzením pro menší sbory. Zavede totiž pravidlo: Čím dál na cestě k samofinancování jako sbor dojdete, tím víc vám církev pomůže.

Správným směrem

Strategický plán upřesní základní pravidlo pro vysílání duchovních na evangelické fary. Faráři (jako klíčoví zaměstnanci církve) a peníze na jejich platy (ze společné církevní pokladny) zamíří tam, kde je o společně prožívanou víru aktivní zájem:

– Život i služba sboru je aktivní: Členové se účastní bohoslužeb. Zájem je rovněž o katechezi (biblické hodiny, setkávání skupin dětí, mládeže, konfirmandů…), pastoraci, o další aktivity a společnou službu sboru.

– Členové sboru (nebo vícero blízkých sborů) přispívají na život a službu sboru dostatečně vysokou částkou, která pokryje běžný provoz sboru i odvod za jejich faráře do Personálního fondu.

Podle těchto dvou kritérií bude stanoven farářský úvazek pro každý jednotlivý sbor. Na každém sboru tak bude (obrazně řečeno) připevněna „visačka“ s jeho aktuální výši. Tyto „visačky“ budou podle údajů a znalostí o sborech průběžně kontrolovat a aktualizovat seniorátní výbory.

Různé varianty

Pro sbory a faráře se tak otvírá pět základních možností. První čtyři řadíme podle priorit širšího vedení církve, pátá varianta je zcela nová, zatím nevyzkoušená. V strategickém plánu budou ovšem připraveny všechny:

1. Jeden sbor má dost práce i peněz pro plný úvazek faráře. To je tradiční a osvědčený model evangelického církevního života. Pro velké sbory je to samozřejmost, střední sbory by se měly snažit, aby jej rovněž dokázaly udržet.

2. Dva nebo tři blízké menší sbory dají dohromady dostatek úkolů i financí pro plný úvazek faráře a společně ho povolají. V takovém případě bude nutné, aby „sdílení“ jednoho faráře tyto sbory společně a důkladně promýšlely a projednávaly; od prvních úvah o jeho společném povolání až po ukončení jeho služby. V případě, že se podobná spolupráce dlouhodobě osvědčí, může vyústit v pozdější spojení do jednoho sboru.

3. Farář bude na sboru zaměstnán jen na částečný úvazek. Svůj příjem si doplní částečným úvazkem v jiném zaměstnání, typicky jako vězeňský, diakonický či nemocniční kaplan. Pro tyto případy budou synodní radou stanovena jasná pravidla, aby jedno zaměstnání netrpělo na úkor druhého.

4. Nejmenší sbory, které pro svého vlastního faráře nemají dostatek práce nebo peněz, ať už z objektivních demografických důvodů („všichni mladí se stěhují pryč“), nebo kvůli ochabnutí duchovního života, se přemění na kazatelské stanice či místa duchovenské služby. To jim sice přinese ztrátu některých výhod, zároveň to však uvolní energii pro případné nové oživení duchovního života.

5. Flexibilní systém přidělených úvazků umožní tam, kde o to blízké sbory budou společně stát, rovněž využití nového modelu „farářského týmu“. Tři nebo čtyři blízké sbory např. společně povolají dva nebo tři faráře, kteří si práci rozdělí napříč sbory podle svých obdarování.

 

Výjimečné případy

Církev má připraveny nástroje, aby mohla vyslat faráře i tam, kde dosud život a finanční síla sboru nejsou dostatečné, je ovšem naděje, že mohou v horizontu několika let znovu vykvést:

– Volba nového faráře bude moci být provedena i na vyšší úvazek, než odpovídá aktuální aktivitě sboru, a to v naději, že s novým farářem se život a služba společenství oživí.

– „Podporované“ farářské místo bude církví částečně dotováno tam, kde je reálná naděje na obnovení dřívější aktivity sboru, jeho života i služby.

– „Strategické“ nebo „misijní“ farářské místo bude zřízeno a církví zaplaceno na nejdůležitějších místech republiky, kde chceme mít aktivního faráře, ač tam sbor (dosud) není.

Roman Mazur, předseda strategické komise
foto: Benjamín Skála