Zdanění církevních náhrad je nemravné

(ČB 5/2019) Církevní majetek, který byl zkonfiskován roku 1945, stát v roce 1948 a 1949 znárodnil a prohlásil jej za státní. Ze všech církví nejhůře dopadla Židovská obec, té nejdříve majetek sebrali Němci, potom soudruzi, a teď by jí navíc ještě zasáhlo zdanění majetku, který jí byl několikrát ukraden.

Poslechněte si článek:

Ač komunisté vycházejí z Leninova učení a hlásí se k jeho odkazu, je zapotřebí konstatovat, že se jej vůbec nedrží. Lenin celou dobu v rámci třídního boje říkal, že musí nastat zásadní odluka církve od státu. Jen tak s ní mohli bolševici lépe ideologicky bojovat. Je zajímavé, že tuto základní poučku leninismu komunisté v minulosti s klidem pomíjeli, když majetek a moc nad církví pro ně byly důležitější než ideologie.

Česká republika jako dlužník vůči církvím

Návrh, který byl Poslaneckou sněmovnou předložen do Senátu a který horní komora na svém únorovém zasedání zamítla, vychází z mylného výkladu zákona o vyrovnání křivd církvím. V oboustranně podepsané smlouvě, která je závazná a která platí, doslova stojí: „Ohledně vyplácení finanční náhrady má Česká republika postavení dlužníka a církve postavení věřitele.“ Je to článek 5 této smlouvy. „A smlouva se odvíjí od znění zákona č. 428/2011 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, kde se mj. stanoví, že finanční náhrada není předmětem daně, poplatku ani jiného obdobného peněžního plnění.“ Podepsáním této smlouvy začala pro církve odluka od státu, tedy ukončování finanční podpory státu. Aby k tomu vůbec mohlo dojít, bylo zapotřebí dořešit vrácení komunisty zabaveného majetku a navíc se musel i zohlednit výnos ze zkonfiskovaného majetku za víc než 60 let. Na to se stále zapomíná!

Stát z církevního majetku získal miliardy

Nejjednodušší je tedy uvést konkrétní příklad. Díky hospodaření v církevních lesích za poslední 2–3 roky před vrácením majetku vytěžil Státní podnik Lesy ČR z lesů dřevo za miliardové částky. Miliardy, které za tyto zhruba tři roky stát získal, nebyly do finančního vypořádání vůbec zahrnuty.

K tomu, aby se stát s církvemi vyrovnal co nejlépe, by bylo zapotřebí, aby jim vyplatil náhradu stejně rychle, jako trvala vlastní konfiskace jejich majetku komunisty. To však je pro státní hospodaření těžko schůdné. Z toho důvodu byla výplata náhrad rozložena na desítky let. A právě rozložení závazku na dlouhou dobu vyvolalo možnost zpochybňování ze strany různých budoucích politických sestav.

Popření zásad právního státu

Stát je dlužník. Je zcela neakceptovatelné, aby si dlužník vymáhal snížení dluhu. U hypotečního úvěru to přece nikoho ani nenapadne. Současný tlak státu na změnu není nic jiného než mocenské a politické, autoritářské jednání.

Kdo bude na řadě teď? Bude to nepohodlná neziskovka? Nebo snad jiná organizace, která bude současnému vedení či současné vládě vadit? Nebo to bude Česká televize, případně Česká tisková kancelář? Právě takhle vypadá to svévolné zneužívání moci, proti tomu je potřeba se jasně postavit a zaujmout stanovisko, které se proti jakémukoliv zdanění církevních náhrad jednoznačně vymezí.

Je důležité, aby si kolegové ze sněmovny uvědomili, že při rozhodování nejde jenom o moc a peníze, ale i o stud. Bohužel význam tohoto slova, především v jednání komunistů, chybí. Osud novely je nyní v rukou poslanců, kam se novela ze Senátu vrátila.

Petr Šilar, předseda Senátorského klubu KDU-ČSL a nezávislí