Velikonoční výtvarná dílna

(ČB 5/2019) V rámci seniorátních dnů mládeže v Jindřichově Hradci se jihočeská mládež v počtu deseti lidí sešla ve výtvarné dílně, kde pod mým vedením vyráběla různé drobnosti již v duchu blížících se Velikonoc. Nejdříve rybičku z vlnitého kartonu, omotanou vlnou – jako symbol půstu. Připomněli jsme si, že ryba byla časté postní jídlo zvláště v klášterech, proto bývaly budovány v areálu kláštera rybníky. Dále vajíčko – jako symbol Velikonoc – pokreslené nebo skoro popsané například ornamentem ve tvaru kříže. Mládež tvořila náruživě a pod jejíma rukama vznikaly půvabné výrobky.

Poslechněte si článek:

V českobudějovickém sboru jsem zahnízděna už spoustu let. Asi před deseti lety tam vládla tendence „vše pro děti“. Až mne skoro zaráželo, co vše se do dětí ve sboru investuje. Přikoupil se byt sousedící s kostelem, což je v našem případě řadový dům v městské zástavbě, opatřený věží, tento byt se propojil s kostelem a přeměnil částečně v dětskou hernu. Na zahradě vyrůstalo snad každou neděli něco dalšího: prolézačky, pískoviště, dřevěný domek, trampolína, bazének, prolézací tunel. Děti ze sboru si chodívaly hrát na zahradu i v týdnu, ne nutně v čase nedělní školy.

Po uplynulých letech sbor shledává, že se investice vyplatila. Máme aktivní mládež, která práci ve sboru a službě ostatním členům (třeba v podobě hudebního doprovodu během bohoslužeb) věnuje hodně ze svého mála volného času.

V Českém Bratru 3/2019 v článku „Evropská ekumena“ čteme, že sesterská Reformovaná křesťanská církev na Slovensku od roku 2017 vybudovala 21 evangelických mateřských škol a staví čtyři nové kostely. Je to očividně církev, která hledí do budoucna. Vznikem nových školek přicházejí děti, co se jednou, s největší pravděpodobností, stanou členy sboru a v budoucnosti zaplní prořídlé lavice slovenských kostelů. Je Slovensko opravdu tak daleko, aby nás nemohlo inspirovat?

V naší církvi se daří práce s mládeží: máme seniorátní pastorační pracovníky pro mládež, pořádáme vysoce kvalitní sjezdy mládeže, kemp mládeže ve Strmilově má výbornou pověst, dalo by se jmenovat dále.

Zkušenosti z českobudějovického sboru jsou v současné době takové, že děti v kostele nechybějí. Chybějí ti, co by se jim měli věnovat. Současní učitelé nedělní školy jsou vytíženi až moc. Příprava výuky na hodinu s dvanáctičlennou skupinou starších dětí se nezvládne za pět minut. Malé děti jsou už nyní vedeny k tomu, aby myslely na sbor, do kterého patří. Při výkladu o nasycení zástupů farář David Nečil, který se při práci s nejmenšími cítí jako ryba ve vodě, oslovil děti před odchodem do nedělní školy: „Děti, co tady sedíte v první lavici, ohlédněte se a představte si, že byste všechny ty lidi, co sedí za vámi, měly nakrmit. Co byste dělaly?“ Děti nejdřív nevěděly, ohlížely se kolem sebe, pak prvňáček Karlík řekl: „Vzal bysem je všechny do školní jídelny!“ Děti se už dnes učí dělat něco pro nás. Zaslouží si, abychom dělali také my něco pro ně.

Olga Pikousová