Rozhovor s koordinátorkou škol Evangelické akademie a vybraných aktivit Helenou Wernischovou

(ČB 5/2019) Samostatná referentka Helena Wernischová toho má na starost opravdu hodně. Sedm škol sdružených do Evangelické akademie, jejichž zřizovatel je Českobratrská církev evangelická, agendu kaplanů, pověřených službou v armádě, věznicích a nemocnicích, koordinaci práce celocírkevního faráře pro menšiny a spolupráci se studentským farářem na Evangelické teologické fakultě.

Poslechněte si článek:

Jaké byly začátky tvé práce v ústřední církevní kanceláři?

Před více než dvěma lety bylo toto místo delší dobu neobsazeno a naše školy byly tak trochu opuštěny – tedy hlavně jejich ředitelé. Můj první úkol tedy byl dát kancelář ústředí Evangelické akademie do pořádku – aktualizovat dokumenty, obnovit členství ve školských radách (orgán rady Školské právnické osoby spolu s ředitelem řídí školu hlavně v oblasti hospodaření a také schvalování nových oborů aj.). V počáteční orientaci mi pomáhal můj kamarád a předchůdce na tomto místě Martin Čech, dnes vedoucí sekce vzdělávání České biskupské konference. Ačkoliv má na starosti přes stovku škol různých stupňů a já „jen“ sedm evangelických, jsme dobří „parťáci“. A dnes, když se k církevním školám stát chová poněkud macešsky, jsme spolu v „první bojové linii“. Tahle spolupráce mě velmi těší a myslím, že občas přináší i plody. Vyjednávání s úředníky a pořádání „kulatých stolů“ pro různé politiky patří také k tomuto dobrodružství.

K církevnímu charakteru škol patří bezpochyby také školní kaplani?

Ano, jsem moc ráda, že kromě výtečných ředitelů máme na většině našich škol také velmi obdarované faráře a jednu excelentní farářku, bez nich si školy Evangelické akademie nedovedu vůbec představit. Jsem ráda, že s nimi mohu spolupracovat a oni se můžou setkávat na pravidelných pobytech pro pedagogy našich škol každoročně v podzimním období v táboře v Bělči.

Jak koordinuješ jejich práci a současně práci ředitelů?

Ředitelé jsou opravdu ředitelé, oni nesou obrovskou odpovědnost za kvalitu výuky, za podmínky ve školách, za atmosféru, kvůli které především jsou naše školy vyhledávány. Já jim jen usnadňuji práci a nabízím podporu. Jednám s nimi např. o rozdělení celocírkevní sbírky, aby se naplnila solidarita mezi školami a byly preferovány důležité potřeby těch škol, které jsou na tom hůře. Považuji za velký Boží dar, že když se dvě naše ředitelky rozhodly po 14 letech obětavé služby vedení škol předat, podařilo se nám najít nástupce, kteří štafetu převzali, a školy se nijak neotřásly; slovy jedné mé kolegyně: „Je to stejně dobré jako předtím!“ Mimochodem i státní správa a samosprávy začínají mít problémy s nalezením vhodných osobností, které by chtěly v ne zcela stabilních podmínkách českého školství školy řídit. Společenství s našimi ředitelkami a řediteli (3+3) pro mě znamená velké životní povzbuzení, moc ráda se s nimi vídám, např. při poradních sborech nebo výjezdech do mimopražských škol.

Jak vypadá spolupráce s kaplany?

Také výteční lidé – zkušené a zralé osobnosti, což dnešní mládež, často z rozkolísaných rodinných poměrů, velmi potřebuje, a přitom je každý jiný. Jejich postavení se mi společně s naším mladým právníkem (další nezastupitelná pomoc v ÚCK) podařilo vyjasnit a

Helena Wernischová (vpravo) v rozhovoru se školní kaplankou Martou Židkovou

předložili jsme synodní radě návrh nového statutu Evangelické akademie a také návrhy postavení kaplanů pro synod. V letošním programu v Bělči chci právě s nimi otevřít téma porozumění jejich misi na poli „tolik neoraném a přesto žíznivém“.

A jaká je tvá úloha v přípravě staveb pražských škol?

Tak to je skoro každodenní dávka adrenalinu, ale nevzdávám to, ostatně je to jeden z hlavních motivů, proč na této židli sedím – aby dvě skvělé školy, fungující skoro třicet let, mohly pokračovat a vychovávat a vzdělávat další generace! Jsem ráda, že v Brně, v naší nové základní škole Filipce je kolem paní ředitelky silný tým a ostatní školy jsou usazeny v dobrých nájemních vztazích. Doufám, že to vydrží, neboť pražské projekty jsou obrovsky náročné. Je to hodně zajímavé dobrodružství, to já mám ráda. Kdysi po konverzi jsem s Pánem Bohem vedla rozhovor o tom, že se v životě nechci nudit. A tak mi asi připravil tento úkol.

Práce je to různorodá, že?

Ano, rozhodně! Hodně se také sama naučím, poznávám například svět architektury a krásných staveb, jejich funkčnosti a také umístění v nynější zástavbě, spojení starého s novým. K tomu jsem získala nové přátelství – s paní architektkou Hanou Seho, která navrhla novou budovu Bratrské školy. Jsem ráda, že vládu v mé milované Praze drží dnes rozumní lidé a že to nepoznávám jen z mediálních zpráv, ale také z osobních setkání. Na vyšší úrovni státní správy nemám jen dobré zážitky – společnost se pomalu posunuje a oproti báječným devadesátým letům vedeme nenápadné, ale zásadní bitvy o zachování plurality a důstojných podmínek pro všechny. V našich středních i vyšších školách každodenně bojujeme o získání mladých lidí pro službu, která nepřináší okamžitý užitek, představuje však krok ke konkrétnímu, svobodně přijatému Kristovu následování.

A tvoje další agenda?

Kaplani dělají velmi záslužnou práci, blízkou svým nasazením a jistou plodnou osamělostí křesťansky orientované sociální práci, oboru, který dlouhodobě a kvalitně nabízíme v našich školách v Praze, v Náchodě a v Brně. Já v jedné ze škol ještě v malém externím úvazku učím etiku.

Jak vypadá spolupráce s celocírkevním farářem pro menšiny?

Další starý kamarád – farář pro menšiny Mikuláš Vymětal: jsem ráda, že mohu zblízka sledovat jeho odvážné úsilí bourající různé předsudky. Díky němu jsem třeba mohla hovořit o podpoře vzdělávání dospělých Romů s vrchním zemským rabínem Karolem Sidonem. Často s Mikulášem mluvíme a snad mu mohu trochu pomoci se strukturováním aktivit a také s psaním zpráv, to je ostatně moje výhoda, to docela umím.

Administrativy máš hodně?

Psaní zpráv o školách nebo občas i projevů mi vyhovuje víc než zápisy z různých jednání, ale ty jsou nezbytné a důležité pro zachování kontinuity a koordinaci lidí. Jen mě občas trápí, že není jasné, zda mám psát pro čtenáře, kteří se v tématu orientují z půli, povrchně, nebo vůbec. Úředních papírů mám ve své minikanceláři štosy a plánuji je v době školních prázdnin trochu lépe utřídit.

A jak relaxuješ?

Hlavně musím poděkovat svým blízkým kolegům ve čtvrtém patře Husova domu, kteří mě často musí vyslechnout a já si přitom utřídím další postup. A když je venku dobré světlo, relaxuji doma u malování obrazů – to se mi po všech těch jednáních hlava krásně vyčistí, a když se obraz povede, mívá také někdo další radost.

připravila Daniela Ženatá a Benfoto