Když zemřelí učí živé

(ČB 6/2019) Na schodišti Anatomického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy najdeme pod sochou od Olbrama Zoubka nápis: „S hlubokou vděčností myslíme na ty, kteří svým velkorysým darem umožnili, aby anatomie byla místem, kde zemřelí učí živé.“

Člověk, který není zdravotník, si asi stěží uvědomuje, že studenti medicíny, učící se o lidském těle, o jeho tkáních a orgánech, při praktické výuce pitvají skutečná těla. A že anatomický ústav nemůže lidská těla získat jinak než od lidí, kteří se rozhodnou je pro výuku věnovat – od dárců těl. Lékařská fakulta s nimi uzavře smlouvu a v ní se zavazuje, že ponese všechny náklady spojené s pohřbem – pokud ovšem tělo použije. Zájemců o dárcovství těla je totiž dnes kupodivu víc, než fakulta potřebuje.

V roce 1998 se mezi učiteli a studenty objevila myšlenka, že tu něco chybí. Že ti lidé, kteří svým darem umožnili, aby se výuka na fakultě vůbec realizovala, odcházejí bez rozloučení. A že by se měl uspořádat nějaký obřad, který by vyjádřil vděčnost za jejich život i za jejich mimořádný dar.

Uspořádat obřad umějí církve. Učitelé se tedy dohodli s katolickým knězem Tomášem Vlasákem, farářem v kostele Panny Marie Bolestné u Alžbětinek – nedaleko lékařské fakulty. Takový obřad ale musí být ekumenický. Najít evangelíka nebylo těžké, já jsem v té době učil na 1. lékařské fakultě a vědělo se, že jsem výpomocný kazatel Českobratrské církve evangelické. Proto se obrátili na mne.

A od té doby se ekumenická bohoslužba každoročně koná – obvykle v květnu před koncem letního semestru. Přicházejí na ni studenti, kteří těla pitvali, i učitelé z fakulty. Anatomický ústav pozve příbuzné těch, kteří svá těla věnovali, a někteří opravdu přijdou. Obřad obvykle zahájí přednosta anatomického ústavu, pak promluví několik studentů, kteří mají bezprostřední zkušenost s pitvou. Dál je to na nás. Čteme z Písma, kážeme, pomodlíme se, zakončíme požehnáním. V hlavní promluvě se po roce střídáme – jednou katolík, jednou evangelík.

Když Tomáš Vlasák těžce onemocněl a posléze zemřel, převzal jeho roli Josef Šplíchal, farář u Nejsvětější Trojice v Podskalí. Z kostela u Alžbětinek jsme se tehdy přesunuli do Podskalí k němu. V posledních letech na přání anatomů sloužíme přímo v jejich ústavu, v posluchárně. Do ní se vstupuje právě kolem Zoubkovy sochy a nápisu, který je mottem bohoslužby. Svou účast na tomto obřadu považuji za zvláštní dar.

Zdeněk Susa, lékař a kazatel