Pozvání k partnerství. Vztahy přes oceán

(ČB 6/2019) Chtěl bych navázat na článek bratra faráře Aleše Wrany (ČB 5/2019) o partnerské konferenci sborů ČCE a americké Presbyterní církve (PCUSA), konané v Decatur v Georgii ve dnech 1.–5. dubna. I já jsem měl možnost se konference i se svou manželkou zúčastnit. Měli jsme tu výhodu, že náš partnerský sbor byl ve stotisícovém městě Athens nedaleko místa konání. Náš sbor v Olomouci s tímto sborem navázal partnerství již před deseti lety. Po konferenci jsme měli možnost spolu s Alešem Wranou prožít ještě pár pěkných a velmi zajímavých dní právě s athenskými. Zakusili jsme skutečné přátelství, nevšední pohostinnost a velký zájem o nás.

Uvědomil jsem si, jak jedinečná věc je, když v zemi, která pro vás až donedávna byla jen dalekou cizinou, máte najednou blízké lidi, a když i přes trochu jinou mentalitu a jazykovou bariéru nalézáte v mnoha oblastech víry a života společnou řeč. A tak jsem si mohl říct nejen já, ale jistě i další účastníci konference: Tohle bychom přáli taky dalším členům své církve!

Presbyterní církev v USA je mnohonásobně větší a početnější nežli církev naše. Má téměř dva miliony členů, 10 000 sborů a deset teologických fakult. Především však je to církev snad vůbec nejbližší naší reformované tradici. A máme zprávy o tom, že o sbližování s námi stojí.

Sborů ČCE, které dnes aktivně spolupracují s nějakým americkým sborem, není zatím mnoho. Ale cesta k navazování vztahů je otevřena. Záleží na tom, zdali i naše sbory budou projevovat zájem. Smyslem tohoto článku je naše sbory k tomu povzbudit.

Neváhejte navázat osobní přátelství

Partnerství by nemělo spočívat pouze na bedrech faráře, případně jednoho člena sboru. Ideální podoba znamená navázat skutečně zcela osobní vztah mezi jednotlivci i rodinami. Jistě to závisí na znalosti jazyka, na ochotě poskytnout přátelům svůj dům či byt, na připravenosti sdílet společně čas, připravit zajímavý program, vzít hosty na výlet a podobně.

Ač jsme církev nesrovnatelně menší než tato americká, nepochybuji o tom, že se i mezi námi najde více sborových společenství, která zmíněný potenciál mají.

Na obou stranách je vždycky mnoho co nabídnout. V případě olomouckého sboru přijede z athenského //Covenant Presbyterian Church// na víc než týden každé dva roky v létě až 15 lidí. V pracovních dnech se koná kurz angličtiny (//Englishcamp//), který mají athenští připraven výborně a olomoučtí k němu zvou i přátele mimo sbor nebo svoje spolupracovníky, takže se z toho stane částečně i misijní příležitost. Ve zbývajícím čase probíhají četná setkání v rodinách, v sobotu pořádáme zájezd a v neděli se samozřejmě konají společné bohoslužby. Ano, je to náročné na přípravu a organizaci, ale zůstane spousta nezapomenutelných vzpomínek a navážou se nová přátelství.

Stojí to za to

Američané mají podstatně kratší dovolenou. Pokud k nám tedy přijedou na víc než týden, pak je to svědectví o tom, že jim to za to stojí. A v poslední době se začínají objevovat i v našem sboru lidé, kteří se navzdory velké vzdálenosti do USA vydávají. Jistě je pravda, že letenky něco stojí a že nejsou dostupné úplně pro každého. Jednou z cest zde však může být například sborový fond, který by náklady na cestu pomohl pokrýt…

Závěrem bych chtěl ještě jednou sdělit výzvu našim sborům: Máte-li ve sboru alespoň pár lidí, kteří by byli schopni případný partnerský kontakt rozvíjet, neváhejte. Obraťte se na ekumenické oddělení ústřední církevní kanceláře, odkud se vám dostane patřičné rady a pomoci.

Jan Lukáš, Olomouc
foto: Marta Slámová