Husova slavnost v Hrabové

(ČB 9/2019) Z připomínky mistra Jana Husa 6. července 1920 vyšel impulz k přestupovému hnutí, z něho se zrodil nový evangelický sbor. Pozoruhodné je, že tento proces nezahájila církev, nýbrž pracovníci místního Sokola a učitelé. Pan vikář Šedý vzpomíná: „Nadešel šestý červenec a hrabovští se seřadili a pochodovali k Husově hranici na návrší za vesnicí. Pan učitel Horský měl tak vzletnou a přesvědčivou přednášku, že mysli posluchačů byly uchváceny a roztouženy jíti za kostnickým mučedníkem cestou starých husitů. Do této nálady nechal starosta obce příštího jitra vybubnovati, že ti, kteří by chtěli z církve římskokatolické vystoupiti, mohou přijíti do obecní kanceláře, kde se jim potřebné blankety vyplní. Této ochoty využilo dle udání asi dvě sta lidí, mužů i žen…“ Teprve poté byl olomouckým farářem Prudkým do Hrabové vyslán vikář Rudolf Šedý ze Svébohova. Na zahradě sokolovny vykonal první evangelické bohoslužby, po nichž se do naší církve přihlásili mnozí z těch, jež tak silně Husova slavnost oslovila.

Poslechněte si článek:

Od té doby se na vrchu Vostrá pálila hranice každý rok, s přestávkami v časech válečných a komunistických. Tradice se obnovila koncem osmdesátých let minulého století za působení faráře Václava Hurta. Okresní církevní tajemník tehdy tuto událost výjimečně povolil, ale vyhradil si právo osobně kontrolovat, o čem tam bude mladý farář mluvit.

Letošní slavnost

V posledních letech už na Vostrou nechodíme. Na návrh starosty obce Jiřího Linharta se „Hus pálí“, jak se tady říká, na hřišti uprostřed obce. Letošní slavnost se konala 5. července navečer, začala v kostele ekumenickými bohoslužbami. Zpívaly se přitom písně staré i nové, říkaly se modlitby, a místo kázání četli tři bratři a dvě sestry pásmo s názvem Husův zápas o pravdu od Blahoslava Šourka. Místní farář ještě téma doplnil myšlenkami Amedea Molnára o třech rozměrech pravdy u Husa. Shromáždění vedli faráři D. Přichystal (CČSH), J. Pavlůs a J. Hudec. Ke slavnosti přijeli lidé ze Zábřehu, Šumperka, Svébohova a dalších míst, účastnili se i tři starostové okolních obcí.

Po skončení bohoslužeb se přítomní seřadili do průvodu. V čele šli tři vlajkonoši, za nimi starostové, faráři a ostatní a do pochodu hrála dechová hudba Rohelanka. Na hřišti zazněla státní hymna a po ní měl hlavní slovo starosta Zábřehu František John. Jako praktikující katolík ocenil Jana Husa vedle Cyrila a Metoděje coby zásadní postavu českých dějin. Podle Johna křesťanství zbudovalo základy, na nichž stojí Evropa, což si díky zdvojeným červencovým svátkům všichni občané naší země mohou uvědomit. V současnosti se však mnoho lidí od duchovních tradic své země odklání, čímž ztrácejí pevnou půdu pod nohama. Přesto ale starosta věří, že český národ se ke křesťanským kořenům vrátí. Z jeho úst se dokonce ozvala výzva mladé generaci k hledání síly skryté v evangeliu. Po projevu hrabovský starosta zapálil hranici.

Průběh slavnosti sledovali od stolů i hosté místní hospůdky, ke kterým po oficiálním programu přisedli i účastníci průvodu.

Někomu může připadat výše popsaná slavnost jako podivná směsice duchovního a světského. Organizátoři setkání však cítí povinnost Husa jako svědka pravdy takto připomínat, což dělá málokdo. Nedávno vysílal český rozhlas pořad k 600. výročí pražské defenestrace. V telefonní anketě se většina respondentů vyjádřila o Husovi pozitivně, ale husitské hnutí odsuzovala. Dva volající dokonce přirovnali husity k islámskému státu nebo k náboženským teroristům. V relaci nezaznělo ani jednou slovo „pravda“. Je jasné, že samotný Husův svátek jako den volna myšlení lidí nezmění. Většina české veřejnosti má o husitství představy jen matné. I proto mohlo Husovu postavu letos zneužít vedení KSČM při setkání občanů v Táboře ke své agitaci. Tím víc je třeba, abychom se jako křesťané k velkým postavám a myšlenkám našich dějin veřejně hlásili a připomínali jejich duchovní a mravní výzvy. Třeba i takovými malými slavnostmi, jako byla ta letošní v Hrabové.

Jan Hudec, farář v Hrabové