Za krajany do Husince a Stroužného

(ČB 9/2019) Na Trojiční neděli jsme s Pavlem Pokorným, členem synodní rady a farářem sboru v Praze-Střešovicích, a s Petrem Grendelem, farářem z Hronova, navštívili polské reformované (dříve české) sbory v Husinci u Střelína a ve Stroužném u Chudoby.

Poslechněte si článek:

Agitace a rozčarování

Věděli jste, že s vojskem pruského krále Bedřicha II. přicházeli i kazatelé-agitátoři? Lákali tajné bratry evangelíky k odchodu z rekatolizovaných českých zemí. Ale zároveň tak získávali pro svého vládce řemeslníky a rolníky na nově získaná území. Jako kdyby nám dnes, v čase nedostatku pracovních sil, vláda platila za verbování souvěrců na Ukrajině nebo v Banátu. Farář = agitátor! A jako dnes příchozí často zjistí, že pracovní agentura „přeháněla“ a ubytovny jsou ubohé a práce je špatně placena, čekalo i v 18. století na vystěhovalce rozčarování. Minsterberk, kam směřovali, praskal ve švech. Tolik přistěhovalců působilo kolaps – chybělo ubytování a taky krmení pro zvířata. Skoro jako dnes v tureckém pohraničí nebo v Jordánsku. Tenkrát Češi podcenili historickou paměť Slezanů – ti ještě nezapomněli na husitské „spanilé“ jízdy před 300 lety. A teď by měli potomkům husitů pomáhat? Exulanti Minsterberk opustili a pokračovali dál do pruského vnitrozemí.

Husinec

Českých evangelíků kolem Střelína nebylo nikdy mnoho. Po druhé světové válce, když se změnily hranice, zapůsobila agitace znovu. Zhruba 850 lidí se dalo přesvědčit k návratu do Československa, asi 1000 lidí odešlo nebo bylo vyhnáno do Německa a v Polsku jich zůstalo už jen asi 1000.

krajani v Husinci

Na službách Božích 16. června 2019 nás v domě u sestry Lotty bylo osm, z toho tři z Čech. Mariánský kostel, který českým exulantům daroval roku 1749 Bedřich II., předali evangelíci zpět katolíkům v roce 1982. Zůstala jim k užívání Česká klubovna neboli modlitebna, občas se tam scházejí, dům však po právní stránce patří Spolku Slováků v Polsku. Dříve existovala v Polsku Sociálně-kulturní společnost Čechů a Slováků, dnes však český podíl představuje pouze přidružený Český klub.

Stroužné

Stroužné je blízko hranic, jezdí se tam na kole, chodí pěšky, přijíždějí i rekreanti. Sboreček zažívá větší cvrkot; i když je maličký, používá stále krásně opravený kostel.

po bohoslužbách ve Stroužném

Obě společenství prošla nejistotou cesty do neznáma, stala se domovem velmi statečným a sveřepým lidem, které drtily světové dějiny, aby se rozhodovali, zda jsou Češi, nebo Němci.

Výhledy

Žijí ale dál, věří, scházejí se – bez staršovstev a výročních shromáždění. Občas, když někdo přijede, svolají se, připraví chleba i kalich. Do knihy bohoslužeb zapíšou písně, čtení, kazatele, počet příchozích. Třikrát, čtyřikrát do roka v Husinci, ve Stroužném víc. Výdaje jsou na minimu, s velkými opravami pomáhá celá církev. Možná jednou, až se objeví noví bohoslovci, přijde i vlastní kazatel? Na webu mají stále svoje stránky, nikdo je neruší, nic se nezavírá. Přátelství, vztahy a láska nepozorovaně nahrazují stále více bezmocné instituce, řády a kvóty. Administrátor tu už rok nebyl? Asi má jinou důležitější práci. Z ještě větší dálky přijede bývalý farář, zastaví se Holanďanky, přátelé ze Zelova, rodina z Čech, historik z Němec. Přece se máme rádi, patříme k sobě, je nám spolu dobře. Haben wir Gutes empfangen von Gott und sollten das Böse nicht auch annehmen? (Job 2,10)

Michal Kitta