Marek Kita: Čekání na Vánoce

(ČB 11/2019) Když naše děti začaly chodit do školky, vzala jsem na milost vánoční koledy a slovo Ježíšek. Do té doby jsem se tomu spíš vyhýbala. V nedělní škole ani u nás doma se o Ježíškovi nemluvilo. Byl to Pán Ježíš. Případně Ježíš Kristus nebo prostě Ježíš. Zpívalo se Narodil se Kristus Pán a dárky k vánocům jsme si dávali navzájem, nebyly od Ježíška.

Poslechněte si článek:

V knize, o které píšu, je slovo Ježíšek vícekrát. Taky se tam dočtete o mši svaté, Svatém přijímání, růženci, Jáchymovi a Anně – to jsou podle tradice rodiče Mariini. V kapitole o nich je zmíněna také modlitba za zemřelé. Místo nám asi bližšího jména Immanuel je v knize použito jméno Emmanuel. Mohla bych pokračovat, ale jako úvodní evangelické varování to stačí.

Na 28 dvoustranách se přibližujeme k Vánocům. Od stvoření k jesličkám. Prvních deset kapitol knihy je starozákonních. Představí se nám některé důležité postavy, stručně si o nich přečteme základní informace, většina těchto vyprávění má i odkaz na Ježíše. Takže: Advent na zemi začal s Adamem a Evou, které spojovalo blízké přátelství s Bohem. Za Abrahamovy adoptivní děti se mohou považovat všichni, kdo stejně jako on spoléhají na Boha. Obětování Izáka, který však smrti unikl, předpovědělo jinou oběť, Ježíše. Ten ale tři dny po své smrti vstal z mrtvých a získal život podle naděje, kterou měl kdysi dávno Abraham. Příběh o Mojžíšovi předpovídá také příchod Spasitele, který vyvede lidstvo z otroctví hříchu. David, Izajáš, Micheáš… Každá postava má svou dvoustranu s velkým obrázkem.

Novozákonní kapitoly začnou Zachariášem, Alžbětou a Janem Křtitelem. Alžběta, když čekala na Janovo narození, dostala dar prorokovat. Díky tomu poznala v přicházející Marii matku samotného Boha. „O Jáchymovi a Anně, rodičích Marie, v evangeliích nic nenajdeme. Narodila se jim holčička, která se stala radostí celé země… V podstatě tedy sice o dědečkovi a babičce Ježíše nic nevíme, ale vzpomínáme na ně s úctou.“

Marii viděli lidé v jejím okolí jako obyčejnou ženu, manželku řemeslníka a hospodyni. Její setkání s andělem se odehrálo v skrytu. O zvláštnosti dítěte ví jen Josef a Alžběta. Není třeba kolem sebe dělat povyk, abychom byli součástí něčeho opravdu velikého.

Kromě propojování příběhů Starého a Nového zákona se autor pouští také do dotažení „k současnosti“. Například: Prorokyně Anna z Jeruzaléma byla vdova. Trávila čas modlitbami v chrámu, postila se, byla citlivá k hlasu Ducha svatého. V narozeném Ježíši rozpoznala Mesiáše. „Mohla připomínat některé starší paní, které sedí v našich kostelech s modlitební knížkou nebo růžencem v ruce. Někteří se jim posmívají. Ale kdo ví, jestli se mezi takovými lidmi nenajdou skutečné prorokyně, které by nám mohly o Boží lásce ledacos říct? Anebo se třeba náš život vlastně nějak odvíjí díky jejich vytrvalé modlitbě?“

Autor knihy Marek Kita je polský teolog, katecheta a vysokoškolský pedagog. Pravděpodobně se v Polsku častěji než my evangelíci tady u nás setkává s ženami, které sedí samy v kostele a modlí se. Možná mu to i trochu závidím.

V úvodu jsem se vymezila vůči některým věcem nebo slovům, která jsou naší evangelické tradici cizí nebo i proti srsti. Je ale dobré si uvědomit, že my (evangelíci) „máme něco jinak“. Nicméně. Považuji knihu za dobrou a hodnou čtení s dětmi. Propojování jednotlivých biblických příběhů a postav napříč Biblí je důležité. Advent se nám zasadí do širšího rámce. Vánocům, jesličkám a třem mudrcům toho hodně předcházelo. Dobrých dětských knih o víře a Bibli není tak moc. A trocha kritického čtení nám prospěje.

Vedle klasických adventních kalendářů s 24 čokoládkami se na trhu objevuje vícero různých adventních čtení, pro děti vycházejí každý rok např. jako příloha (opět katolického) časopisu pro děti Duha. Když budete letos doma číst s dětmi knížku //Čekání na Vánoce//, nebudete litovat.

„Noc, během které se Ježíš narodil, se většině lidí zdála být celkem normální. Jednoduše ji prospali. Kolem Betléma byla tma a ticho. Bylo to skoro jako by Bůh Otec z nebe nenápadně strkal světu svůj dárek pod peřinu. Bohu se líbí, když může dělat lidem překvapení. Často dělá neobvyklé věci tehdy, když se zdánlivě nic neděje.“

Bůh často přichází právě tehdy, když to vypadá, že se nic nechystá.
V češtině vyšla od Marka Kity ještě jedna kniha, //Čekání na Velikonoce//. O té třeba někdy příště. Zatím se prožijte adventem k Vánocům, „kdy se země stává domovem Boha“.

Lenka Ridzoňová

Marek Kita: Čekání na Vánoce. Praha, Portál 2019, ilustrace Dorota Loskot-Cichocka