Obětavost bez okázalosti. Jiří Černík

(ČB 11/2019) Ve věku osmdesáti dvou let zemřel 2. října Ing. Jiří Černík. Od roku 1968 patřil k nejvěrnějším členům sboru v Děčíně. Základy jeho zbožnosti a úcty k Písmu byly položeny v dětském věku ve sboru Jednoty bratrské v Potštejně. Druhý podstatný znak jeho života byla láska k přírodě. Mnoho se naučil od otce, který vedl zahradnictví v Chuchli. Vystudoval střední zahradnickou školu v Děčíně a Vysokou školu zemědělskou v Praze-Suchdole. S manželkou Věrou žili také krátký čas v Ústí nad Labem.

Poslechněte si článek:

V roce 1968 se přestěhovali do Děčína. V novém prostředí Jiří převzal vedoucí odpovědnost za městskou zeleň Děčína (toto označení přejímám podle tehdejší terminologie). Svého postavení v nepolitické funkci si velmi vážil a práci se věnoval velmi důsledně. Zakládal parky i části městských lesů, měl na starosti rekonstrukci Růžové zahrady na zámku, věnoval se dokončení rekonstrukce Arboreta pod Kvádrberkem aj. Po celou dobu svého působení se věnoval zvyšování odborné zdatnosti svých podřízených od techniků až po dělníky. K tomu účelu zřídil i odbornou knihovnu.

Jiří Černík vychází z děčínského kostela

V děčínském sboru měl Jiří na starosti hospodářské záležitosti a spolu s jinými se staral o mohutný kostel, který jsme převzali po velkém a početném německém sboru. Po desetiletí, vybaven
z mládí horolezeckým zájmem, trpělivě připevňoval padající břidlicovou krytinu až do doby generální opravy kostela, kterou před dvaceti lety spolu s Janem Tesařem a Jaromírem Křivohlavým dovedl k zdárnému konci.

Jiří byl ke všem pozorný, ve sboru znal všechny děti, nesl s námi radosti i nesnáze, a v patřičných obdobích přinášel pro sestry kytice (zlatý déšť a barborky v adventu). Byl velmi obětavý a neměl rád okázalost. V pohraničním prostředí s porušenou tradicí minulosti působil jako spolehlivá opora.

S vděčností vzpomínají členové evangelického sboru v Děčíně a široký okruh přátel.

Petr Čapek