Jan Jelínek obdržel Řád T. G. Masaryka

(ČB 12/2019) Jan Jelínek (1912–2009) se narodil v evangelické rodině pobělohorských exulantů v polském Zelově. V letech 1937–1944 byl kazatelem českého reformovaného sboru na Volyni v obci Kupičov, tehdy na polském území. Zažil zde hrůzy spojené s okupací sovětskou (1939), poté německou (1941) i cílené vyvražďování polského obyvatelstva ukrajinskou povstaleckou armádou (1943). Ve válečných letech, uprostřed konfliktů, při posunech hranic, front a za nezměrného násilí, zachránil Jan Jelínek spolu se svou manželkou Annou život několika desítkám lidí, často stojících ve válečné vřavě proti sobě. Šlo o Ukrajince, banderovce, Rusy, Poláky, židovské uprchlíky. Nejednou jim poskytli i ošetření. Na faře nárazově našlo azyl tolik lidí, že se tam nemohli vejít, a tak pomáhaly i další české rodiny.

Poslechněte si článek:

Pomoc bez výhrad a bez rozdílu

Židovským obyvatelům kovelského ghetta, ohrožen na životě, vozil farář potraviny, nikdy přitom nebyl zajat. Zastřelení ale hrozilo jemu i jeho manželce, když na faře našli azyl lidé, kteří se jinak i mezi sebou nenáviděli a jinde by sáhli druhým na život. Jelínkova manželka Anna, která uměla výborně německy, přesvědčila Němce, aby kontrolovali jen větší města a kupičovským poskytli zbraně na obranu před banderovci. A skutečně se museli několika jejich nájezdům bránit. Manželé Jelínkovi posléze vstoupili do československé armády, kde sloužili jako zdravotníci. V osvobozené vlasti Jelínek pracoval ve vojenské zahraniční službě; pomáhal přesídlovat zelovské reemigranty a volyňské Čechy. Přispíval také dřívějším občanům Sovětského svazu, kterým hrozilo věznění v gulagu. Vystavoval jim antidatované křestní listy s razítkem své dřívější kupičovské farnosti.

Po válce opět ve farářské službě

Ve vlasti Jelínek vstoupil opět do farářské služby, a to v Kralovicích a Podbořanech (1952–1958). Koncem padesátých let, když odmítal mezi svými farníky agitovat pro vstup do JZD, věnovala mu zvýšenou pozornost StB. Nakonec byl odsouzen na dva roky pro pobuřování (1958–1960). Poté pracoval deset let jako dělník.

Po převratu v roce 89 mohl farář Jelínek konečně ve své církvi svobodně kazatelsky působit. Obdržel vojenská ocenění, také český válečný kříž. V roce 2007, v 95 letech, mu bylo uděleno vysoké státní polské vyznamenání. Česká prezidentská kancelář však návrh na Jelínkovo vyznamenání odmítla. Náčelník generálního štábu armády České republiky přesto udělil 22. 7. 2008 evangelickému faráři Janu Jelínkovi, pplk.v.v., pamětní plaketu Laudi Memorabilis za neokázalé a nezištné hrdinství a skutky, jimiž zachránil desítky lidských životů nejen v osudových chvílích druhé světové války, ale i v pohnutém poválečném období.

Ne nadarmo jsou farář Jan Jelínek spolu se svou manželkou Annou přirovnáváni k pověstnému Oskaru Schindlerovi a k jeho manželce Emilii.

Jan Kašper, redakčně upraveno