Třešňový les

(ČB 12/2019) Už jsem v životě stál v různých frontách. Jako malý na máslo nebo vejce, jako dospělý potom na kolo s přehazovačkou, nejspíš i na nějakou tu knihu, ale že budu jednou stát se spoustou dalších zájemců frontu na sekeromotyku a čekat na sázení stromků, to byla pro mne nová zkušenost. V Pelestrově u Havlíčkova Brodu v sobotu 19. října bylo v rámci celostátního Dne lesa shromaždiště pro kraj Vysočina. Na webu sazimelesynovegenerace.cz bylo večer předtím přihlášeno asi 1000 dobrovolníků, teď tu na louce služba srovnává do řad desítky text i fotky aut a další, pěší nadšence obnovy lesa jsem míjel cestou. Začíná se.

Poslechněte si článek:

Pracovní rukavice s sebou

Rozhlížím se po okolí romantické hájenky s ohradou pro ovce, s nimi vidím i koně a nasávám atmosféru. Program nabízel kromě lesních prací i projevy krajských představitelů nebo výchovné přednášky pro děti, mám se tedy bát láteření o klimatické apokalypse? Tribunu nevidím, spíš stánky s místními sýry a medovinou, všude se hemží lidi, jimž podle doporučení koukají z kapes pracovní rukavice. Při čekání pročítám letáček Lesů ČR a vnímám praktickou starost o správnou skladbu lesa v nové situaci. „Proto říkáme, že kalamitu lze svým způsobem vnímat i jako příležitost, jak naše lesy skokově proměnit v porosty, které mnohem lépe odolají klimatické změně.“ Podobně uvažovali nejspíš i v Etiopii, kde lidé vytvořili světový rekord, když za jediný den vysadili 358 milionů stromků, a trumfli tak Indii z roku 2016 s 50 miliony. Jsem tu správně, máme co dohánět.

„Ze všeho nejdůležitější bude se nezranit! Je nás tu hodně a sekeromotyka je nebezpečná,“ slyším instrukce lesnického vedoucího naší asi třicetičlenné skupiny, když spolu ukázkově odhrnují hrabanku, aby začali kopat až „v minerální půdě“. Kdo by to byl řekl, ale v jehličí se sazenička zkrátka neuchytí, musí hlouběji a také pěkně ušlapat, aby kořínky – v našem případě namnožené s pěkným balem – měly kontakt s vláhou. „Dávejte pozor, sázet budeme všichni napravo od provázků, aby nám spon vyšel pravidelně,“ volá na nás druhý lesník, v ruce s oranžovým sprejem na označení budoucích jamek. Takže, jak to říkal? Vždyť jsou tu samé staré kořeny…

„Tak si dobře pamatuj, kde jsi své stromečky sázel, jednou sem přivedeš své děvče, jak se vlastně jmenuje?“ dobírá si táta svého staršího synka při kopání jamek. Školák si nemůže vzpomenout, která spolužačka se mu nejvíc líbí, a otcovy hlášky se rozléhají pasekou. „Vy se smějete a nic neříkáte?“ obrací se na mě. „Protože jsme se se ženou poznali skoro před 50 lety na lesní brigádě v Jeseníkách,“ vysvětluji, že pro mě téma generací a stáří lesa není nové. Ten pán slyšel možná poprvé o poválečné dobrovolnické péči o lesy v opuštěných Sudetech, jak se jich ujala YMCA a postupně se staly kultovní záležitostí mnoha mladých evangelíků. „Pak nám v sedmdesátých letech brigády zakázali a nikdo už neměl chuť stromečky obžínat,“ vzpomínám a hlavou mi běží obrázky lesa kolem rozpadlých stavení, kde se smrky prolínaly s ovocnými stromy a na pasece rostl rybíz.

Pestrý les budoucnosti

Hádejte, jaké sazenice mi tu sobotu v Pelestrově prošly rukama? První jsem vzal do ruky lípu, pak javor, sem tam do řady zamíchal modřín nebo douglasku a pak i třešeň! Rozumí se divoká ptáčnice. To bude les! Nevím, jaké v něm porostou houby, ale doufám, že moje vnučky se do něj jednou podívají. Když už nemohly přijet na sázení: jedna měla konfirmační soustředění, druhá je ve Skotsku a třetí nebylo dobře, však to znáte.

V médiích se v tu dobu ozývají názory, že les se má nechat růst podle svého a nic mu nevnucovat. Ale od zástupců státních lesů tu slyším, že například třešně v lese znamenají velký ekonomický přínos. „Za takovou vysokou ptáčnici dostanete 50 000 za kubík,“ vysvětluje nám lesník u stánku jejich strategii. Když totiž roste třešeň mezi jinými dravějšími listnáči, musí se vytáhnout za světlem, okolní stromy ji ve větru omelou větve a vyroste nádherné rovné dřevo. Představuji si, že zdejší boháč si nechá vyrobit ložnici z domácího masivu místo z daleka dovážené exotiky, a mám dobrý pocit. Kromě toho vidím všude i vysvětlivky sazebních postupů v závislosti na složení půdy. Ve vedlejší oplocence přidávali třeba duby. Zkrátka, sázím les nové generace.

text i fotky Jan Mamula