Olze Staňkové k devadesátinám

(ČB 2/2020) Životní jubileum (*1930) členky olomouckého sboru Olgy Staňkové vede ke vděčnému ohlédnutí za podivuhodnou životní cestou. Rodačka z Bratislavy přichází do Čech se svou rodinou jako osmiletá. Po maturitě na gymnáziu studuje na Pedagogické fakultě UK a zároveň u synodní rady skládá katechetickou zkoušku. Při přednáškách na Evangelické teologické fakultě se seznamuje s bohoslovcem Jaroslavem Staňkem, svým budoucím manželem, kterého po svatbě v r. 1952 následuje do jeho působiště ve sboru v Huslenkách.

Poslechněte si článek:

Paní farářová

Mladé dvojici brzy přibývá velká starost: manžel je povolán do vojenské služby daleko od domova, protože odmítl agitovat pro vstup do JZD. Na 22letou paní farářovou doléhá nejen tíha samoty, ale i starost o osiřelý sbor, kterému se rozhodla sloužit ze všech sil. Ne, nebyla to jen její síla, s níž se v době manželovy nepřítomnosti jako sborová sestra starala o chod sboru i organizaci prací při opravě fary, vyučovala náboženství v šesti školách v Huslenkách a okolí, vedla nedělní školu, biblické hodiny, sborovou administrativu, konala pastorační návštěvy. „Hospodin je síla má i moje píseň…“ Zpěv a hudba povzbuzovaly a potěšovaly a zároveň patřily k dalším obdarováním, kterými sestra Olga sloužila od svého mládi, především jako varhanice. Pro svého muže byla vydatná opora po celých 27 let služby v Huslenkách a pak i ve vsetínském Dolním sboru, kde k manželovým úkolům přibyla i služba seniorská.

Životní zkouška

Velkou životní zkouškou prošla sestra Staňková v červnu r. 1998 – při návratu z nedělních bohoslužeb měl její manžel tragickou autonehodu při střetu s vlakem na železničním přejezdu v Huslenkách. Rodina, čekající na jeho návrat u připraveného oběda na počest jeho 73. narozenin, byla náhle postavena před neúprosnou prognózu lékařů a po několika dnech naděje před skutečnost nejsmutnější. „Hospodin je síla má i moje píseň …“ I tehdy, ba právě tehdy.

V domově pokojného stáří

Olga Staňková se časem přestěhovala nejprve do Olomouce, blíže dcerám. Od roku 2010 žije v charitním Domově pokojného stáří v Bohuslavicích, kde první léta pobytu ještě doprovází hrou na varhany v místní kapli a organizuje vánoční ekumenické bohoslužby s vysluhováním večeře Páně. Obě změny bydliště, ve stáří často tak obtížně akceptovatelné, stejně jako postupné změny zdravotního stavu přijala sestra Olga s obdivuhodnou přizpůsobivostí, vyrovnaností i trpělivostí.
Nejkrásnějším letošním vánočním dárkem pro ni byly vánoční bohoslužby, které vedla její dcera Noemi, ordinovaná výpomocná kazatelka. Varhanní doprovod zajišťovala její vnučka Eva, sborová kantorka, a na závěr zazpívala 4 nejstarší pravnoučata. Se sestrou Olgou jsme si i my ostatní vděčně uvědomili sílu svědectví víry, předávané a přijímané z generace na generaci.

Sestře Olze Staňkové přejeme k jejím devadesátinám, aby i další léta života, která jí budou dopřána, mohla prožívat v klidu a bezpečí svého nynějšího domova, v radosti ze svých nejbližších, i pod ochranou a v blízkosti toho, který byl a zůstává její silou, písní i spásou.

Jana Hojná (redakčně zkráceno)