Církevní soužití a jeho ochrana

Jeden z někdejších kolegů žije v našich vzpomínkách ostravsky pronášeným výrokem: „Kde sou lide, ma byt i farař.“ Zkušenost civilizace, tedy i církve, ale také říká – kde jsou lidé, musí být i pravidla soužití. A k tomu, na základě porozumění evangeliu, musí právě i církev stanovit jisté řády. Vedle Církevního zřízení a Řádu sborového života je nutný i takový řád, který upravuje soužití, podporuje smířlivost, nastoluje pokoj. A tento instrument ČCE se nazývá Řád pastýřské služby (ŘPS).

Poslechněte si článek:

Jistě platí, že starost o druhé a o vztahy k nim tvoří základní předpoklad přínosného svědectví, přinášeného sborovým nebo církevním společenstvím.

Pastýřská služba

Jinak to však je, když taková vzájemná péče selhává. Bodejť by někdy neselhávala! Bývá docela složité pečovat o dobré vztahy v širokých příbuzenských vazbách nebo mezi lidmi žijícími spolu po desetiletí, někdy i po více generací.

Dojde-li k nějakému napětí, nesouladu, k pohoršlivým jevům nebo i k překračování církevního učení či urážlivému jednání vůči Kristu, pak je úkolem představených sboru (kazatele a staršovstva) jednat; v tomto případě pak tedy mluvíme o pastýřské službě; jde o další stupeň ochrany poslání církve.

Pastýřská služba se dostává ke slovu tehdy, když „pastýřská péče nepřináší nápravu“ (ŘPS 2,1), a spočívá v rozhodování před církevní autoritou. Nebývá to jednání lidsky příliš přitažlivé; jde o případy pro všechny bolestné, jejichž účastníci navíc jednají v určitém stresu. Netlačí je jen svědomí víry, ale i očekávání okolí a možná i církevní mínění. Takových jednání však nebývá příliš mnoho. Nikoliv proto, že by závažné přestupky, konflikty a nesrovnalosti neexistovaly, spíš proto, že nevládne příliš veliká chuť řešit problémy touto cestou. Ty nejzásadnější případy, o kterých ŘPS mluví, se řeší málokdy.

Jistě svou roli hraje i to, že některé věci se spíše nechávají mlčky „vyhnít“, než by se jimi čeřil církevní prostor, v současné době velice malý, nesebevědomý a vyznavačsky trochu mdlý.

Oblastní pastýřské rady

Pro všechny případy však má církev způsoby, jak v určitých chvílích jednat. Kromě již zmíněných orgánů existují tři oblastní pastýřské rady. Jsou pětičlenné, volené na šest let synodem, složené ze zástupců presbyterstva a duchovenstva s bezpodmínečnou účastí člena církve s vysokoškolským právním vzděláním. Zprávu o své činnosti a působnosti podávají synodu.

Oblasti působení těchto rad jsou dány územně a každý seniorát patří do některé z nich. Poprvé byly oblastní rady zvoleny v roce 2019. „Podnět k zahájení řízení může dát písemným podáním u předsedy pastýřské rady kterýkoli starší, kazatel, správní orgán nebo shromáždění církevního sboru, Diakonie ČCE nebo jejího střediska a komise hospodářské pomoci, jmenovaná synodní radou podle Pravidel hospodářské pomoci. O projednání případu může požádat i sám dotčený člen církve podle čl. 2 odst. 1 tohoto řádu.“ (ŘPS 6,4)

Církevní pastýřská rada

V případě, že s jejich rozhodnutím někdo z účastníků nesouhlasí, může se odvolat k „pastýřské radě církevní“, předchozím třem nadřízené. Vedle církevních soudů, existujících u sesterských církví, je způsob, zvolený naší církví, přiměřený její velikosti, vědomí evangelické identity a nakonec i intenzitě zbožnosti a věroučné uvědomělosti. Budoucnost ukáže postačitelnost této cesty nebo případnou modifikaci. V každém případě však to, co může naše soužití nejlépe spravovat, je moc evangelia; dostane-li prostor.

Joel Ruml