Biblická úvaha: Pán Bůh potřebuje prozíravé ekonomy

(ČB 2/2020) Ježíš mluví ke správci. Správce se řecky řekne oikonomos, ekonom. Pán (Bůh) má na zemi své ekonomy, kteří jsou mu odpovědni. Budou se mu odpovídat ze svého správcovství. Co je úkolem správce? Podle stručného popisu v Lukášově textu jde o rozdílení pokrmu. Vezměme to šířeji: starost o to, aby ti, kdo mi byli svěřeni, neměli hlad, nedostatek. Nejde jen o péči o žaludky. Také v prosbě modlitby Páně o chléb vezdejší je zahrnuta prosba o všechno, co člověk k životu potřebuje. Věci materiální i duchovní.

Poslechněte si článek:

Kdo je dobrý správce?

Od správce, resp. ekonoma, se vyžaduje věrnost a rozumnost.
1. Věrnost, víra – pánu. Ukotvenost. Přimknutost. Vztah k Pánu Bohu. Vertikála. Souznění s Božími pravidly, hledání Boží vůle. Prostředkem tohoto hledání je modlitba.
2. Rozumnost – samostatné a rozumné rozhodování. Nejen podle nějakých kolonek, do puntíku podle pravidel, ale rozumně. V textu Lukášova evangelia je zde použito slovo fronésis, které se překládá také jako moudrost nebo předvídavost. U Řeků jde o hlavní ctnost. Hledět dopředu, myslet na důsledky svého jednání, na širší souvislosti. Jednat rozumně znamená s rozvahou. Ohleduplně. Odpovědně.

Nejde (jen) o plnění konkrétních a přesných rozkazů. Správce má být bdělý, kreativní, má pečovat o druhé. Nejde o přesné naplnění „standardů péče“, ale o jejich plnění s láskou a empatií. Nejde jen o dodržení zákona do poslední čárky, jde i o to nehledat díru v zákoně, aby moje jednání bylo sice v zákonných mezích, ale zároveň pro mne výhodné.

Dobrý správce je tedy vírou ukotven k Pánu (vertikála) a rozumem samostatně promýšlí své jednání a jeho dopad na okolní svět. Správce je odpovědný tomu, kdo mu odpovědnost svěřil. Ježíš mluví o odpovědnosti svěřené člověku Pánem Bohem. Nicméně odpovědnost je lidem svěřena i druhými lidmi a platí pro ni podobná pravidla.

Marek Vácha ve své knize Nevyžádané rady mládeži píše v jedné kapitole o Oskaru Schindlerovi. Mnozí pravděpodobně znáte film Schindlerův seznam. Oskar Schindler získával do své továrny za úplatu židovské dělníky jako levnou pracovní sílu. Postupně si uvědomil, že je takto zachraňuje. Když mu ale ti zachránění po válce děkovali, nebyl moc nadšen. Uvědomil si, že by jich býval mohl získat a zachránit víc, a z toho je nešťastný. Neudělal chybu, neporušil zákon, pravidla. Je „z obliga“, naopak udělal hodně dobrého, ale tíží ho svědomí. „Mohl jsem jich dostat ven víc…“ Jednal prozíravě, ale mohl být ještě odvážnější, ještě více se do věci vložit.

A co se správcem nedobrým?

Služebník, který se na odpovědnost vykašle, bude potrestán. Jeho neodpovědnost a nerozumnost je popsána slovy: „Bude bít sluhy i služky, jíst, pít i opíjet se.“ Jeho vina je v nestřídmosti a ošklivém zacházení s těmi, kdo jsou mu svěřeni. Vina je v tom, že to, co bylo určeno pro jiné, shrábl sám. Ježíš zde mluví ke správcům Božího lidu. Tím špatným zacházením s druhými je pak (také) špatné zacházení s Božím slovem, Boží milostí. Překroucení Božího slova, pokřivení Božího obrazu, odepření milosti. Měl jsem se o něco rozdělit, ale neudělal jsem to.

Lukášův text stručně mluví o odměně pro ty věrné a spravedlivé a o trestu pro ty nespravedlivé. Špatný ekonom bude vykázán ven, k těm, kdo také byli nevěrní. Když člověk o místo uvnitř Božího království nestojí, nikdo ho nebude nutit. Naopak služebník bdělý, připravený, bude pochválen, odměněn. Bude ustanoven nade vším, co patří jeho pánovi. Počítá se s ním. Jinak řečeno: Pro služebníka je místo v Božím království. A nebude to nuda.

Lenka Ridzoňová, farářka v Praze-Střešovicích