Krevní transfuze a její význam. Výzva k darování krve nejen pro čas krize

(ČB 4/2020) Krevní transfuze je převod lidské krve nebo krevních přípravků od jednoho člověka (dárce) do krevního oběhu druhého člověka (příjemce). Takto chápeme většinou transfuzí i dnes, ale nemusí to tak být vždy.

Krevní převod se může uskutečnit i jinak – člověk daruje krev sám sobě. Tato tak zvaná autotransfuze se provádí např. před plánovaným operačním zákrokem, při kterém hrozí větší ztráta krve. Pacientovi se v časovém odstupu před výkonem odebere krev, uchová se v krevní bance a při operaci se mu podá. Odpadají tak rizika infekcí či imunologických komplikací.

K odběru krve pro normální transfuzi musí být stanoveny určité podmínky: Dárce musí být zdravá osoba starší 18 let. Před odběrem vyplní dotazník o svém zdravotním stavu a je mu odebrána krev na vyšetření krevního obrazu. Pak je vyšetřen lékařem a pokud i nyní je vše v pořádku, může se uskutečnit odběr.

Po odběru je krev vždy vyšetřena na vážné infekce, jako je žloutenka A, B či C, HIV apod.

Na povrchu červených krvinek jsou bílkoviny – antigeny, které určují krevní skupinu dárce. Rozeznáváme hlavní krevní skupiny A, B, AB a 0, vždy se zjišťuje také Rh faktor (antigen, který je přítomen v krvi asi 80 % populace – Rh+, naopak u zbylých asi 15 % se nevyskytuje – Rh-.) Pokud bychom pacientovi podali krev jiné krevní skupiny než je jeho vlastní, nastala by závažná imunitní reakce – protilátky příjemce by zareagovaly proti cizím krvinkám dárce. Objevitel krevních skupin je český lékař Jan Janský.

červená krvinka, krevní destička, bílá krvinka (mikrofotografie z Wikipedie)

Pomocí speciálních přístrojů, tzv. separátorů, lze dnes darovat pouze krevní plazmu nebo krevní destičky (z odebrané krve se ještě v přístroji oddělí uvedené krevní součásti a zbytek se vrátí zpět do krevního oběhu). Různé stavy totiž vyžadují různé krevní přípravky: Pacient s rozsáhlým krvácením bude jistě vyžadovat červené krvinky, ale pro snížení krvácení i srážecí faktory i krevní plazmu nebo krevní destičky. Pacienti, kteří prodělávají závažné infekce, mohou potřebovat kvůli protilátkám krevní plazmu. Zejména nedonošení novorozenci někdy trpí anémií – chudokrevností, která je daná především dosud nezralou krvetvorbou a těm je nutno opakovaně dodávat červené krvinky. Někteří novorozenci trpí po porodu závažným rozpadem červených krvinek v důsledku přenesení mateřských protilátek placentou (pokud má matka krevní skupinu Rh negativní a dítě je po otci Rh pozitivní). V takovém případě je nutné podat tzv. výměnnou transfuzi – přibližně dvojnásobek objemu krve novorozence.
Z výše uvedeného je patrno, že pacientů, kteří se bez transfuze neobejdou, je velké množství a darovat krev je proto velmi žádoucí. Ti z nás, kteří krev darovat mohou, by proto měli tuto možnost alespoň zvážit. Transfuzi může totiž kdykoliv potřebovat každý z nás.

Vít Jakoubek