K Malému slovníku českých nekatolických osobností 20. a 21. století

(ČB 5/2020) Výbor historické společnosti VERITAS projednával na svých posledních schůzích novou publikaci s názvem Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století (Zdeněk R. Nešpor a kol., Praha 2019), který vyšel v nakladatelství Kalich. S některými jeho zjevnými nedostatky, o nichž jsme samozřejmě nakladatelství informovali, se pokusíme v tomto článku seznámit odbornou veřejnost. Už volba jeho názvu je nešťastná. Zajisté mohl a měl být naformulován přesněji a zodpovědněji. Použití dobového a tendenčního, významově v podstatě dehonestujícího a hanlivého adjektiva „nekatolických“ v názvu knihy vyšlé v současnosti je pro nás nepochopitelné. Že takový název úspěšně „prošel“ redakcí právě v nakladatelství před téměř 100 lety založeném Českobratrskou církví evangelickou je ještě smutnější.

Označení „nekatolík“

Termín „nekatolík“ (v originále „akkatolisch“) čteme v znění tolerančního patentu Josefa II. z roku 1781, kterým bylo tehdejším vyznavačům reformačních směrů křesťanství (a také pravoslavným) státem přiznáno druhořadé občanství. Každým použitím tohoto označení bylo věřícím předhazováno a zdůrazňováno, že se odlišují, že nepatří k panující římskokatolické církvi – tehdy úzce provázané se státem a světskou mocí – k níž by patřit měli. Že jsou v zemi pouze tolerováni, jejich přítomnost je strpěna.

Jednou z prvních úlev po roce 1849, na konci toleranční doby a v době tzv. provizoria, bylo přiznání emocionálně neutrálního označení „evangelíci AV nebo HV“. Přídavné jméno „nekatolický“ je jedním z tzv. negativních vymezení, která by se v seriózních souvislostech neměla používat i pro jejich nepřesný záběr. „Nekatolík“ je přece dle doslovného významu úplně každý, kdo není člen římsko- nebo řeckokatolické církve, tedy rovněž muslim, buddhista, hinduista apod.

Negativní vymezení je nepřípustné i v národnostní nebo politické oblasti. Nikdo asi nebude psát knihu např. o „ne-Němcích“ ve střední Evropě nebo o „nesociálních demokratech“ v našem parlamentu. Jak je možné, že se takový dobový tendenční termín v křesťanské konfesionální oblasti stále udržuje, přestože je nepsané pravidlo psát odborné publikace vyváženě a neutrálně? Kniha, na niž tento slovník volně „navazuje“, se také nenazývá „Malý slovník osobností českého neevangelismu 20. století“! (Název v Kalichu vyšlé knihy se nepříčí jen nám – v podobném duchu se vyjadřuje ve své recenzi i religionista Ivan O. Štampach, který v té souvislosti cituje teologa Pavla Filipiho.)

Trapné nepřesnosti

K nemalému překvapení jsme v Malém slovníku na s. 238–239 v hesle Melmuková Eva Romana nalezli tuto zprávu o vzniku naší společnosti: „Melmuková … založila vlastní ‚historickou společnost pro aktualizaci odkazu české reformace‘ Veritas (1992).“ Konstatujeme, že naše historická společnost (správně by to mělo být psáno bez uvozovek) byla řádně registrována Ministerstvem vnitra ČR 18. 5. 1992 na základě žádosti z 1. 5. 1992, kterou podepsali PhDr. Vladimír Sakař, CSc., ThDr. Jan Lášek a dipl. techn. Kristoslav Říčař, který byl zástupce společnosti pro další jednání. Naše nynější čestná členka výboru doc. PhDr. Eva Melmuková byla ovšem jedním z více zakládajících členů. Protestujeme proti způsobu, jakým je o vzniku naší společnosti ve slovníku psáno. Podle tehdy platné legislativy „občanské sdružení“ (nyní již jde o právní formu „zapsaný spolek“) nejen že nemohlo být majetkem žádné fyzické osoby; z názvu „občanské sdružení“ navíc nade vší pochybnost vyplývá, co se muselo stát, aby vzniklo a bylo zaregistrováno ministerstvem. Litujeme, že tento zřejmý fakt autorovi hesla prof. Zdeňku Nešporovi unikl.

Zavádějící informace

Povrchnost informace jsme bohužel zjistili také v jiné souvislosti tohoto slovníkového hesla, a to v případě studií E. Melmukové [„Absolvovala pražské gymnázium v Hellichově ulici (1950), poté studovala historii na Filosoficko-historické fakultě UK (studium nedokončila) a Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (absolv. 1954).“]. Během čtyř let od maturity by tehdy nemohl nikdo stačit studovat na jedné fakultě, nedokončit ji, začít studovat jinou a tu dokončit. Skutečnost je jiná a je škoda, že o ní nemohla být veřejnost prostřednictvím slovníku informována. V té době totiž platil zákaz studovat řádně současně dvě různé fakulty. Melmuková tedy studovala na filosofické fakultě jako mimořádná posluchačka, bylo jí však umožněno skládat všechny zkoušky a započítat semináře. Od pedagogů Univerzity Karlovy na počátku padesátých let minulého století to byla velká odvaha. Když se věc odhalila, studentce ještě nabídli možnost dokončit filosofickou fakultu v případě, že skončí bohosloveckou, což odmítla.

Zavádějící je bohužel také informace „církevním dějinám se přitom amatérsky věnovala celoživotně…,“ kde místo výrazu „amatérsky“ by bylo na místě použít výrazu „neoficiálně“.

Nejzávažnější nedostatek však je zdůvodnění vzniku naší Historické společnosti. Nešpor tvrdí, že „výzkumy Melmuková zohlednila v syntetických pracích (Evangelíci v rané toleranční době, 1995–96, se spolupracovníky; Patent zvaný toleranční, 1999), které však nebyly dobře přijaty nezávislou akademickou veřejností. Melmukové je vytýkána neschopnost širšího rozhledu a konstruování kontinuitní tradice české reformace v období 17.–18. století stejně jako přílišný důraz na historicitu evangelické identity později. Melmuková proto založila (…) Veritas.“ Je nepřípustné vnášet do informačního slovníku jednostrannou hodnoticí odbornou polemiku. Pro zájemce o základní obsah této polemiky doporučujeme pročíst relevantní články na stránkách časopisu Studia Comeniana et historica, jejichž elektronická verze je i na webových stránkách VERITAS:

Nešpor, Zdeněk R. Skryté semeno nevzklíčilo: polemika s radikálními tezemi o kontinuitě české reformace. //Studia Comeniana et historica.// 2005, XXXV(73–74), 239–252. ISSN 0323–2220

Melmuková, Eva. Toleranční patent Josefa II. z roku 1781 a jeho publikace v Čechách a na Moravě. //Studia Comeniana et historica.// 2005, XXXV(73–74), 253–260. ISSN 0323–2220.

Melmuková, Eva. Otázka kontinuity české reformace od počátku toleranční doby. //Studia Comeniana et historica//. 2008, XXXVIII(80), 252–259. ISSN 0323–2220.

Miroslav Soukup, jednatel historické společnosti VERITAS