Slova i činy pod jednou střechou – centrum Jana Amose Komenského v Přešticích

(ČB 5/2020) Evangelický sbor v Přešticích má své počátky v době po první světové válce. První bohoslužby se konaly na podzim roku 1921 za účasti 60 osob. Počet členů sboru postupně rostl až na několik set. Velkou zásluhu na rozvoji sboru měl dlouholetý kazatel a pastýř sboru Josef Francouz. Sboru však od počátku jeho existence chyběly odpovídající prostory, které by mohly sloužit evangelické komunitě i pospolitosti města Přeštice a okolí. A tak se za ně pan farář vytrvale modlil. Na určitý čas sbor získal budovu synagogy a přilehlého domu, ty však byly roku 1974 zbořeny. Za obtížných podmínek získal alespoň rodinný domek,
který sloužil jako kostel, fara i sborový dům zároveň, což ovšem bylo nouzové řešení.

Sbor, který za dob totality zeštíhlel, zažil v posledních desetiletích dynamický růst. Na bohoslužbách se scházelo stále více lidí, a byli zde i ti, kdo chtěli sloužit svému okolí. A tak v roce 2004 vzniká mateřské centrum, o několik let později dětský klub, který dnes jako //Royal Rangers// pořádá pět táborů ročně, desítky menších pobytů a výprav pro děti a další věci. Sbor pořádá přednášky pro veřejnost, adventní zpívání, podílel se na vzniku Naučné stezky sv. Vojtěcha a mnoho jiného. Rozvinula se spolupráce s městem a místními spolky. V pestré paletě služeb však chyběla služba seniorům.

Příležitost vyřešit několik věcí najednou se naskytla v létě roku 2016, kdy přišla možnost postavit budovu stacionáře s kaplí, a to díky štědré podpoře z Evropské unie (grantový systém IROP) a dárců z evangelických církví z Čech, Německa a Švýcarska.

Jak to uzrálo

V létě v roce 2016 při posezení po bohoslužbách na farní zahradě, během rozhovoru s kazatelem Jednoty bratrské, padla myšlenka založit stacionář pro seniory a osoby s postižením. Myšlenky se ujal Josef Mištera, který společně se sestrou Michaelou Cimickou připravil projekt denního stacionáře s názvem Kristián. Staršovstvo vyslovilo s touto myšlenkou souhlas.

část pozemku, který se zastavěl

Do této situace přišla myšlenka Františka Straky z ústřední církevní kanceláře o možnosti vybudovat pro stacionář vlastní budovu, kde by byl rovněž prostor pro modlitebnu evangelického sboru, po které všichni tak dlouho toužili. A pak i vedení církve dalo tomuto počinu svou podporu. A tak vzniku stacionáře a postavení nové budovy nic nebránilo.

Jak sbor situaci prožíval duchovně

Za celý projekt se celý sbor modlil. Ve svých modlitbách provázel všechny kroky, které byly potřeba k vypracování projektu, jeho schválení, k výběrovému řízení i samotné stavbě budovy. Byl to dlouhý proces plný situací, které někdy téměř neměly řešení. Přesto se jako zázrakem vždy na poslední chvíli řešení objevilo. To vše utvrzovalo sbor v tom, že jde o Boží dílo a takto k tomu přistupujeme i nadále.

Jak se podařilo sehnat peníze

Celkem bylo potřeba získat zhruba 7 milionů korun. Částka pro sbor s rozpočtem desetitisíců nepředstavitelná. Přesto se sbor s podporou synodní rady pustil nejen do stavby, ale i do hledání podpory. A tu se podařilo postupně získat díky štědré podpoře dárců z evangelických církví z Německa a Švýcarska. Velkým dárcem byly též evangelické sbory zde v Čechách, které výrazně přispěly prostřednictvím Jeronýmovy jednoty. Nadto přispěly i sbory ze západočeského seniorátu. Všem štědrým dárcům patří náš velký dík!

Jak se to celé uskutečnilo

Velmi rychle. Na začátku bylo třeba v rekordním čase vytvořit žádost o podporu stavby stacionáře z evropských fondů, což se podařilo díky obětavé spolupráci s renomovanou firmou EUFC, která nám velmi vyšla vstříc. Projektovou dokumentaci domu během neskutečně krátké doby vypracoval Zbyněk Wolf z Domažlic v úzké spolupráci s architektem Ladislavem Schejbalem. Byly to velmi perné tři měsíce. Následovala informace o schválení dotace, poté výběrové řízení na realizační firmu a pak vlastní stavba. Nyní ještě dobíhá fáze finančního vypořádání.

hotové dílo

Jaký je účel nové budovy

Budovu jsme nazvali Centrum Jana Amose Komenského, sloužit bude jako denní stacionář pro seniory a osoby s postižením. Ale nejen tak. Je tu ještě modlitebna, která však nemá být obsazena jen dvě hodiny v týdnu, ale co nejvíce. V plánu jsou přednášky, výstavy, koncerty a další. A také další programy sboru – práce s rodinami, s dětmi… Naší vizí je, aby se tato budova stala místem, kde se lidé budou moci setkat s živým Bohem – ať už skrze slovo, nebo skrze skutky lásky. Být dům Boží, Bét-El, brána Božího království (Gn 28,17.19).

Co nám stavba budovy přinesla

Podařilo se propojit slovo a čin – tedy to, co církev charakterizuje. Naše společnost totiž zapomněla na to, že církev nejsou jen kostely, ale i konkrétní služba tomuto světu. Nemocnice, školy, domovy pro potřebné, péče o děti a mládež – to vše by tu (historicky) bez církve nebylo. A tak tato budova má být znamení pro tento svět i pro nás samotné. Je zde spojeno kázání slova (modlitebna) a konkrétní projev toho, k čemu nás slovo vede – služba bližním (stacionář).

slavnostní otevření

Ukázalo se, kolik potřebných lidí je okolo nás. Jak prospěšná je služba lidem na sklonku života, jak je možné podpořit rodiny, které o ně obětavě pečují, a jak lidem znovu pomoci obnovit základy jejich víry, které byly léta zasuty.

Chceme, aby Centrum Jana Amose Komenského sloužilo lidem v Přešticích i širokém okolí a přinášelo radostnou zvěst i službu lásky lidem okolo nás.

Jan Satke, farář v Přešticích