Komunikace – aby se informace dostaly tam, kam mají

(ČB 5/2020) V mediálním úseku ústřední církevní kanceláře vzniká časopis Český bratr, Ekumenický bulletin nebo Sbírka kázání, ale také se zde pracuje s informacemi a náměty takříkajíc virtuálně. Vedle sborových webů, které vytvářejí téměř všechny naše sbory, spravuje povšechný sbor na dvacet tematických webů, je aktivní na facebooku i twitteru. Dnes je to již větší objem činností než v tištěných médiích. Komunikaci s médii a veřejností má na starost tiskový mluvčí Jiří Hofman, správu webů obhospodařuje Tomáš Najbrt.

Jiří Hofman – komunikace s veřejností a médii

Jak dlouho v ústředí církve pracuješ a co jsi dělal předtím? Co jsi vystudoval?

Vystudoval jsem žurnalistiku a potom ještě ekologii a ochranu životního prostředí. Ta druhá škola mě přivedla do občanského sektoru. Sedm let jsem sbíral zkušenosti v neziskových organizacích: nejprve v krajské občanské poradně, pak v celostátní právní neziskovce a nakonec v mezinárodní nadaci. Vždy na pozici toho, kdo pečuje o komunikaci a stará se o „tvář firmy“. Do ústřední církevní kanceláře jsem nastoupil v dubnu 2018 do hodně rušné situace. Běžely přípravy 100. výročí a nebyl moc čas se rozkoukávat.

Co vlastně znamená komunikovat s veřejností?

Nejvíc asi snažit se rozumět rozmanitým dotazům a tazatelům. Často to vyžaduje empatii a trpělivost, protože lidé volají i píšou v různou dobu a v různém rozpoložení – můj kontakt najdou na webu většinou jako první. Někdy je to náročné – musím znát odpovědi, umět informace vyhledat, případně odkázat na někoho, kdo pomůže. Občas taky stačí vyslechnout a podpořit. Naštěstí nejde zdaleka jen o vážná témata. Často je to milé. Kolegyně z kanceláře, která to se mnou zažívá „z první ruky“, s oblibou říká, že by to vydalo na knihu povídek.

A komunikace s médii?

To znamená být k dispozici novinářům, když potřebují nějaké vyjádření nebo chtějí znát stanovisko církve. A také to znamená mít kontakty s novináři, kteří budou ochotni tlumočit do médií, co naopak chceme sdělit my. Často jde také o to uvádět věci na pravou míru, vnášet do aktuálního dění křesťanský pohled a vysvětlovat, že když se řekne „církev“, nemusí to nutně znamenat jen římskokatolická.

Co všechno do tvé agendy patří?

Je to hodně pestré. Starám se o obsahy webů i komunikaci na sociálních sítích. Připravuji kampaně nebo jednotlivé události, setkání. Od plakátů až po focení a reportáže z jejich průběhu. Účastním se jednání synodní rady a časté jsou také různé redakční rady a porady, z nichž většinou zpracovávám nějaké výstupy, články. Dost mě baví spolupráce s kolegy z ostatních oddělení ÚCK, kterým mé rady pomáhají v jejich agendě: fundraising, výchova a vzdělávání, mládež, ekumena, farář pro menšiny, školy Evangelické akademie…

S čím se na tebe tazatelé zvenčí nejčastěji obracejí?

Tak to je opravdu rozmanité. Od studentských dotazů na různá data o církvi přes věroučné otázky, poptávku církevních svatebních obřadů a žádosti o křty až třeba po hledání něčích předků v církevních matrikách… Ale často si lidé chtějí jen postěžovat nebo církvi sdělit svůj názor.

Jak vypadá práce redaktora církevních webů, církevního facebooku a twitteru?

Pro weby vyhledáváme témata, píšeme články nebo fotíme. Snažíme se je udržovat aktuální. Ale je to vždy jednosměrná komunikace – taková nástěnka. Sociální sítě, to je o dost rušnější. Ty totiž nabízejí bezprostřední reakce publika. Jdeme s kůží na trh, dovolíme si tam být víc neformální, a když se něco nepovede, okamžitě si to v reakcích odskáčeme. Většinou nejde jen o oficiální stránku církve, ale i několik dalších stránek/skupin, kde jménem církve vystupujeme a komunikujeme – odpovídáme na dotazy. Musíme sledovat mnohem širší informační prostor a být pořád k dispozici.

Co řešíš nejčastěji?

Vždycky aktuální dění. Nedá se to zobecnit. Teď třeba naši pracovní agendu naprosto změnila krize kolem koronaviru. Pracujeme z domova, ale v těch nejintenzivnějších časech to bylo klidně i 16 nebo 18 hodin denně. Improvizujeme, zavádíme nové formáty, komunikujeme se sbory, s Diakonií, s faráři i laiky a s úžasem sledujeme, kolik dobrého všichni sami vytvářejí…

Co je v mediální práci vůbec nejdůležitější?

Nejspíš obsah a rychlost. Snažím se, aby jedno nebylo na úkor toho druhého, a často se mi to nedaří. Ale když budu mluvit o vztazích s veřejností obecněji, pak za to nejdůležitější považuju autentičnost. Chci, aby i v jednoduchém příspěvku na sociálních sítích byla opravdovost, nějaká základní vnitřní podstata, svědectví. Nejde mi o prázdné „reklamní“ skořápky, které navenek vypadají hezky a lákavě, ale postrádají obsah. Naopak radši zveřejním třeba něco nepopulárního, když považuju za důležité a pravdivé to sdělit.

A co tě na tvé práci nejvíc baví?

Toho je spousta! Třeba velká rozmanitost, pestrost. A taky moc milí kolegové i lidi, které při práci potkávám. Hodně mě povzbudí, když se něco povede a má to dobrý ohlas, dobře to slouží…
Ale ze všeho nejvíc mě baví asi to, že můžu do veřejného prostoru tlumočit činy a názory církve, kterou považuju za svobodnou, autentickou a odvážnou. Máme pestré sbory, výbornou teologii a fakt senzační faráře. Navíc máme vedení, které samo sebe nebere smrtelně vážně a nejedná papalášsky, podlézavě nebo sebezáchovně. Jako církev zvládáme s lehkou sebeironií i hodně obtížné a docela přelomové věci. To není zásluha synodní rady nebo ústředí, ale jednotlivých sborů a členů – poradních odborů, mládeže… Z mnoha stran, a překvapivě i ze zahraničí, slýchám, že ČCE je sice malá, ale to, jak svým životem svědčí o Kristu, má velký význam. Děkuju za to a modlím se, aby nás tahle odvaha neopouštěla.

Tomáš Najbrt – správa webů

Jako správce webů máš poloviční úvazek. Co jiného ještě děláš?

Pracuji také ve školství. Věnuji se vzdělávání dětí i dospělých, studiu religionistiky a samozřejmě rodině, mám manželku a dvě malé děti.

Co si máme představit pod správou webů?

Aktualizaci systémů a obsahu, komunikaci s uživateli i „vlastníky“ tematických webů, správu domén, plnění požadavků jednotlivých oddělení ústřední církevní kanceláře a synodní rady ČCE, správu a plnění databází atd.

Kolik webů církev má a co to obnáší technicky?

Církev jich má opravdu hodně, protože každý sbor má už dnes své vlastní webové stránky. Do mého referátu ale spadá asi 20 webových projektů v rámci povšechného sboru. Co to obnáší, už jsem naznačil v předchozí otázce. Speciální kapitolou byla církevní výročí v předchozích letech a celocírkevní projekty.

Práce „webmastera“ je vidět, až když něco nefunguje a je potřeba to spravit. S kým nejvíce spolupracuješ?

Nejvíc asi se správci serverů, na kterých jsou weby umístěny, s registrátory domén, s grafiky a samozřejmě pak s těmi, kdo chtějí na webu realizovat nějaký nápad.

Co řešíš nejčastěji?

Aktualizaci obsahu a systémů. Když „se něco porouchá“, to znamená, že něco nefunguje, jak má. A pak nové nápady.

Co tě na práci baví a těší?

Baví mě vymýšlet, jak něco realizovat i s omezenými zdroji a vylepšovat a zjednodušovat komunikaci a přístup k informacím. Někdy není jednoduché sladit představu s technickým řešením, když zadavatelé chtějí naplnit ideální projektový trojúhelník: rychle – levně – kvalitně, ale jsou jednou z těchto kategorií omezeni.

připravila Daniela Ženatá