Biblická úvaha: „Ženský ty jsou fajn, to se ví, se ví“

(ČB 5/2020) Mám rád ženský a mám taky moc rád Sváťu Karáska, a to i proto, že to takhle o ženských pěkně vyzpíval. To se ví, že jsou ženský fajnový, to má Sváťa recht a ví se to od pradávna. Už básníci a plnokrevníci, kteří své nelehké příběhy, přemýšlení a hlubokou znalost člověčích emocí a tužeb a zejména svou zkušenost s osvobodivou a životodárnou silou Boží žáru podobné lásky dostali do Bible, už tito naši praotcové ve víře to viděli podobně: „Ženu statečnou, kdo nalezne? Je daleko cennější než perly!“ (Př 31,10)

Je to moje životní štěstí, že se mě tato věta osobně týká od mých 19 let, protože jsem takovou ženu tehdy našel, přesněji řečeno, ona si našla mne. Spoléhám na ni a nepostrádám kořist, rozumějte dobře, mám se s ní jako v bavlnce, jako prase v žitě. Prokazuje mi jen dobro a žádné zlo. Má v úctě všechno, co dělám a do čeho se pouštím. Tedy starověkým jazykem řečeno, cítím se od ní uctíván v branách, když zasedám se staršími země. Betty McDonaldová to ve svém slavném románu Vejce a já říká pro své současníky drobátko srozumitelněji: Pro moudrou ženu je zaměstnání jejího muže vždycky to nejdůležitější na světě, i kdyby to bylo budování slepičí farmy na venkovském zapadákově.

Nejen jako každý normální mužský, ale také jako párový terapeut a jako farář se setkávám dost často s dvojicemi a také s velkým množstvím žen, a zatím jsem nepotkal takovou, která by se rovnala té mé ženské statečné. „Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš“ (Př 31, 29) – to bych jí mohl s klidem a s radostí denně opakovat. Už sice nesahá po přeslenu, ale zato po počítači, a to také – podobně jako ta žena příslovečná – aby ještě za noci řídila a organizovala třeba práci učitelek a dobrovolníků ve farní školce, aby přispívala k zlepšování situace v jí svěřených školách a také, aby mezi tím vším zvládala popřát mým mnohým příbuzným k narozeninám, na což já s oblibou zapomínám. I svou dlaň má otevřenou pro utištěného a ruce vztahuje k ubožákům.

S povděkem mohu po víc než třiceti letech, kdy jsem knihu Přísloví otevřel poprvé, potvrdit: „Klamavá je líbeznost a pomíjivá krása, žena, jež se bojí Hospodina, dochází chvály.“ Žena orientující se celým životem na cestu Boží milosrdné lásky je cennější než všechny perly a poklady. Kdo by se zahleděl jen do krásné postavy své milé, do jejích ladných pohybů, svůdných úsměvů a podmanivých očí, a nezkontroloval by, jaký je její respekt k Bohu milosrdnému a žárlivě milujícímu, ten hodně prohloupí. „Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem.“ (Př 9,10)

V Bibli zachycená lidská moudrost ovšem nejenom ženy mužům vychvaluje, ale zároveň muže před ženami i varuje: „Žena statečná je korunou svého manžela, kdežto ostudná mu je jako kostižer v kostech.“ (Př 12,4) Stejně jako Sváťa, který zpívá: „Když žena ztratí stud, ach to je moc zlé, před lidmi vysvléká se, vede řeči oplzlé“ (Sváťa Karásek: Stud, 1990), i naši prapředci víry věděli, že ženský sice jsou fajn, to ano, ale pokud se stanou necudnými, svévolnými a hádavými, je s nimi k nevydržení: „Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale svéhlavá a rozmarná.“ (Př 11,22)

Kdybych se nestyděl, četl bych pasáž Př 31,10–31 mé, mně Bohem darované manželce Darině alespoň jednou týdně, stejně jako tuto pasáž mají ve zvyku předčítat svým ženám o šábesu zbožní židé. Ale nějak k tomu nenacházím odvahu.

Závěr se mi nabízí sám: Muže statečného kdo nalezne? Která žena nalezne muže, jenž by ji dostatečně ocenil a po právu jí mile a upřímně alespoň čas od času poděkoval za vše, co pro něho a pro jejich společnou rodinu dělá? Která nalezne toho, který by v ní viděl tu jedinou a nejstatečnější, a navíc by po ní toužil i po desetiletích jako po své lani, líbezné srně?

Musíme se to jen ustavičně učit, být pokorní a pilně na sobě a na svých vztazích pracovat. Vyplácí se to! To pro mě znamená moudrost.

Marek Abednego Bárta, farář v Náchodě a Šonově