F. Assländer, A. Grün: Práce jako duchovní úkol

Český bratr 11/2012.

Hurá, víkend! Přežiju týden v práci a pak je víkend! Nebo ještě jinak: pět minut do zavíračky, čtyři, tři, dva, jedna, padla! Prodavačka s úlevou zavře krám a prchá směr domov… Ještě tu matiku přežiju a pak směr volno, říká si učitelka. Je skvělé, že se mají po práci kam těšit, ale je nutné dobu v práci jen přetrpět jako nutné zlo, protože bez práce nejsou peníze na koláče?

Kde najít užitek pro svoji duši, jak duchovně zrát, když mi celý týden ukrádá čas moje zaměstnání? Kniha autorské dvojice Assländer (manažer a poradce firem) a Grün (benediktinský mnich) může přinést čtenářům inspiraci, jak duchovně zrát tam, kde se nacházejí – tedy i v práci.

Autoři po krátkém úvodu ukazují nejrůznější pojetí práce v historii křesťanství, v Bibli, v současnosti. Ukazují, rozebírají, vyzdvihují duchovní podloží různých pojetí. Duchovní rozměr práce – práce a odpočinek, spokojenost, kreativita, smysluplnost práce – neboli křesťanská spiritualita je základem vztahu k práci. Práce, to je i práce na sobě samém, i této práci je věnována samostatná kapitola. Unaveni náročným čtením? Zkuste si zacvičit! Cvičení obsažená v knize jsou dobrou pauzou ve čtení a možností přemýšlet nad přečteným také tak, že si člověk něco z přečteného zkusí sám na sobě.

Kniha se velmi dobře čte do strany padesát devět. Zde je zlom – a odteď je to opravdu náročné. Až do této strany si lze myslet, že za stav společnosti (degradující člověka jen na součástku – buďto pracuje, nebo je vyměněn) mohou vlády, parlamenty nebo prostě ti nahoře – a jen ti také mohou něco změnit. Ale omyl! Zodpovědnost nesu i já. Nejen já, ale také já. Změny musí přijít zdola – tedy ode mě. Svými požadavky, postoji, nákupy (včetně těch drobných nákupečků) rozhoduji o tom, koho podpořím – vyhroceně –, kdo bude pokračovat ve své činnosti, šířit svoje hodnoty. Mimořádně inspirativní je i návrh na firemní/osobní prohlášení – na vyjasnění toho, kdo jsem, kam jdu a jaké kroky mě povedou k cíli, a pak tohle prohlášení uplatňovat. Nad tím jsem se hodně, hodně zamýšlela. Jak vlastně chci, aby se má víra promítla do mé práce?

Mimochodem se mi při čtení vybavily dvě knihy: kniha Alberta Schweitzera //Nauka úcty k životu// a evangelický zpěvník. Nejdřív tedy Schweitzer: jedno z pokušení proti úctě k životu: fakt, že to, co mohu udělat, je příliš malinkaté ve srovnání s celosvětovým měřítkem, a tak to nemá cenu ani dělat. Druhá kniha, která se mi vybavila, byl evangelický zpěvník, ten oranžový dodatek a text jedné z písní: „Pane, dej nám odvahu pro ty mnohé kroky malé, dej nám moudrost, odvahu.“ Odvahu dělat ty maličké krůčky a nestarat se o celosvětové měřítko, když jde o to, změnit něco ze svých postojů, požadavků, nákupů, smýšlení.

Knihu doporučuji těm, kdo hledají, jak práci nejen přežít, ale i užít ku prospěchu své duše. Pro zaměstnavatele, kteří chtějí objevit a pěstovat „štábní kulturu“ na důvěře a kolegialitě zaměstnanců firmy. Pokud neodpíráme práci i duchovní rozměr, je pracoviště také prostorem studia a cvičení, nikoliv jen prostorem, kde je nutno přežít do doby, než přijde vysvobození v podobě volna.

Kateřina Frühbauerová

ASSLÄNDER, Friedrich; GRÜN, Anselm. Práce jako duchovní úkol. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 2011. 141 s. 159 Kč.ISBN: 978-80-7195-368-5

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.