Naše sborové knihovny: Zašedlý ležák, nebo živá kniha?

Český bratr 11/2012.

V kostele skříň, ve skříni police, v polici knihy v šedomodrém papíře, na hřbetě číslo…Tak nějak mi z dětství utkvěla v paměti sborová knihovna. Pustila jsem se do pátrání, jak to s knihovnami vypadá dnes. Na moje otázky odpovědělo sedmnáct farářů.Ve sborech knihovny máme, případně jsme donedávna měli. Někde se knihovny ruší. Většinou z prostorových důvodů. A taky proto, že si nikdo nic nepůjčuje. A nepůjčuje si proto, že o dané knihy nemá zájem, nebo protože vůbec neví, že by se něco půjčit dalo. Co v knihovnách nalezneme? Teologii, beletrii, dětské knihy, většinou z minulého století a starší. Sborová knihovna se stala často oblíbeným cílem, kam složit nechtěné dědictví po předcích – přece to nevyhodíme, dáme to do kostela… (to neplatí jen o knihách, v kostele se přece hodí všechno).

Ale knihovna nemusí být jen skanzenem popsaného papíru.  V některých sborech mají knihovníka, ten se stará o pořádek a propagaci. V Horní Čermné je takzvaná knihovna „stará“ (tři skříně) a „mladá“ (poličky). V té mladé jsou hlavně katechetické pomůcky a dějepisné knihy, zájemci občas přijdou. V Jindřichově Hradci je nabídka knihovny široká; najdete tady náboženské knihy, encyklopedie a slovníky, trochu beletrie, CD a DVD a nově i učebnice. A něco se půjčí tak třikrát do měsíce.Ví se ve sboru o knihovně? Jsou knihy vidět? Máme katalog? Je možné si ho najít na sborovém webu? Dovíme se o novinkách? Třeba v Nosislavi se rozhodli knihovnu doplňovat a o novinkách informovat v ohláškách.
Knihy jsou drahé a sbory většinou nemají peněz nazbyt, je pochopitelné, že nové knihy nejsou prioritou. Je ale škoda nevyužít, resp. nenabídnout to kvalitní, co ve sborech máme. A možná by do funkční a využívané knihovny byl ochoten někdo dobré knihy věnovat, resp. je sponzorovat. Je dobře, že i veřejné knihovny nabízejí kvalitní tituly, do sborové knihovny bych nejspíš zamířila, když hledám knihu teologickou nebo křesťanskou beletrii. Knihy C. S. Lewise a další nabízí třeba knihovna v Praze-Braníku.
Zájemci o půjčování knih z fary jsou, většinou si půjčují farářovy vlastní.Má sborová knihovna v současné době význam? Přidávám s k jedné z odpovědí: kéž by.
Lenka Ridzoňová

O naší knihovně v Brně I

Sborová knihovna je v našem sboru odjakživa – a to myslím doslova. Nejstarší knížky a časopisy pocházejí z druhé poloviny 19. století. Najdeme zde svázané ročníky evangelických časopisů Hlasy ze Siona, Evangelické listy a příležitostné tisky z doby počátků naší církve. Kupodivu i o tohle je občas zájem. Tato část knihovny je uložena v takzvaném archivu. „Živou“ část tvoří přirozeně knihy nové a novější. Snažíme se dokupovat to, co považujeme za dobré a důležité. Staršovstvo sboru má pro tuto činnost pochopení a vyčlenilo dokonce určitou sumu k nákupu knih. Většinou jde o produkci nakladatelství Kalich, Eman, Mlýn, Vyšehrad i Návrat domů. Mezi oblíbené autory patří mimo jiné Petr Pokorný, Hans Küng, Marek Orko Vácha, Václav Cílek a další. Před časem staršovstvo rozhodlo nechat na zakázku zhotovit šestidílnou prosklenou skříň, kde je většina knih uložena. Knihovna stojí v předsálí sborového sálu, takže si každý může náš knihovní fond prohlédnout a najít knihu nejen v katalogu, ale i přímo. Knihovna slouží jak členům sboru, tak i kazatelům a presbyterům Brněnského seniorátu. O přírůstcích knihovny pravidelně informujeme ve sborovém časopise. O evidenci výpůjček se stará několik bratří. I když frekvence výpůjček není nijak ohromující, je to myslím dobrá služba lidem. Olga Tydlitátová

Sborová knihovna v Brandýse nad Labem

Před časem jsme se s několika bratry a sestrami ve sboru pokusili obnovit sborovou knihovnu. Ve sborové místnosti se předtím povalovalo několik dávno nečtených titulů. Vídám to častěji: svazky Jiráska vysbírané mladými z pozůstalosti, raději s tím do sboru, kam babi chodila, než to dát do sběru. My jsme chtěli knihovnu, která představí něco z té úžasné plejády skvělých knih, které od Listopadu vyšly a stále vycházejí. Především knihy, které budou oporou a orientací v duchovním hledání. Právě zde toho ovšem u evangelíků moc nevychází. Zato u katolíků ano, myslím na Anselma Grüna, Richarda Rohra, Thomase Mertona, Vojtěcha Kodeta nebo Jana Konzala. Ze starších Augustinovo Vyznání, Kempenského Následování Krista a Komenského Labyrint světa. Dále pak knihy, které o křesťanství přemýšlejí kriticky a na úrovni dnešní doby, autorů jako jsou Tomáš Halík, Marek Vácha, M. C. Putna, Jan Sokol, Erazim Kohák nebo Ladislav Hejdánek. Určitě tam nesmějí chybět práce současné biblistiky: české knihy Israele Finkelsteina, Rolfa Rendtorffa, Williama G. Devera, Petra Pokorného, Mirej Ryškové nebo Jiřího Mrázka. A odborné práce o liturgii, o církvích a o kázání od Pavla Filipiho nebo jeho katolických kolegů. A evangelická klasika: Molnárovo Na rozhraní věků, Slovem obnovená, Říčanovy Dějiny jednoty, Lohseho Dějiny dogmatu, základní texty evangelictví, jakými jsou nemnohé překlady Luthera, Kalvína, Heidelberského katechismu i Wernischova edice luterské Knihy svornosti.  Dozajista zaujmou práce žen líčících pronásledování a exil doby dávnější (Eva Melmuková a Edita Štěříková), nemělo by chybět ani svědectví o životě církve v nedávných diktaturách a vynalézavých formách tehdejší práce (Milena Šimsová, Pavel Hlaváč). Svědectvím jedinečné síly jsou knihy pamětí a rozhovorů, které do evangelické rozpravy vlévají dlouho nepoznanou osobní notu: s Karáskem, Rejchrtem, Sokolem i s Jiřinou Šiklovou…Mohl bych pokračovat, ale to by na knihovnu nestačila sborová místnost.  Rozhodně by neměly chybět zajímavé časopisy, které budou ve sboru jako v čítárně k dispozici (kromě Českého bratra například Dingir, Revue SKŽ, Bratrstvo, Protestant…) Spravovat knihovnu ovšem neznamená jen knihy shromažďovat, třídit, ano i vyhazovat. To se ukázalo, když se objevily první knihy typu New Age. Prý je to stejně duchovní jako naše křesťanství. Za dárcem jsem se vypravil s prosbou, aby si kníh vzal zpět domů. Čekal jsem výčitky, že jsem Koniáš. Setkal jsem se s nelíčeným překvapením. Co je na takových knihách špatného? Až v tu chvíli jsem si formuloval úkol sborové knihovny: měla by odrážet to, čím chceme jako evengelíci být, a měla by nabízet to, co nás při tom udrží. V naprosté většině  knihkupectví dnes mají regály věnované New Age, ezoterice a šamanismu, v nich se tu a tam krčí několik křesťanských titulů. Sborová knihovna je jedním z mála míst, kde lze přemýšlet o identitě současných českých evangelíků – a tuto identitu vyjadřovat knihovnou. Laskavý dárce pochopil. Nebyly to však jen mé cenzurní zásahy, co vedlo k tomu, že u nás ve sboru knihovní regály nakonec přece jen nezačaly praskat ve švech. Přátelé, kteří knižní akvizice sponzorovali ze svého, ze sboru odešli. Je to škoda. Zůstala po nich rozestavěná knihovna. A také otázka, co to dává a co to stojí být evangelíkem. A také, jak dál spravovat sborovou knihovnu. Petr Sláma

Příspěvek byl publikován v rubrice Moje církev. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.