Nakladatelství Eman. Od samizdatu k elektronickým knihám

Český bratr 11/2012.

Kdy a za jakých okolností nakladatelství vzniklo?
Sešli jsme se krátce po nástupu na první faru se Štěpánem Hájkem v Horních Dubenkách, kde tehdy působil, a napadla nás myšlenka produkovat evangelický samizdat. A protože jsme záhy přišli i na název EMAN (podrobnosti viz Protestant 1/1992) a posléze i na to, co by se pod těmi písmeny mohlo skrývat (Evangelické alternativní manufakturní nakladatelství), bylo Eman na světě. Šlo nám tehdy o to, dostat zejména mezi kolegy i teologicky interesované laiky nezávislou produkci. A taky, vzhledem k tomu, že ledy tály, mít edičně nachystány tituly k co nejrychlejšímu vydání. Jak známo, ty ledy pak tály takovým fofrem, že nás doba předběhla, nicméně jsem vlastně celá devadesátá léta žil jako nakladatel do značné míry z toho, co se v kterých evangelických šuplících nashromáždilo.

Komu patří?
Před převratem i nedlouho po něm, kdy jsem nakladatelství legalizoval, jen a jen mně. Provozuji ho na živnostenský list jako „vedlejší činnost“. Mám s ním tedy už víc než dvacetiletou podnikatelskou zkušenost.

Má zaměstnance? Dobrovolné spolupracovníky?
Zaměstnance bych při svém obratu neuživil, spíš se za ta léta vytvořil okruh spolupracovníků, ať už honorovaných či nehonorovaných (např. redakce Protestanta). A svůj díl práce odváděla i rodina. Každopádně se i dnes zhodnocují někdejší zkušenosti ze samizdatu.

Jaké žánry vydáváte?
Těžiště tvoří tituly, které vycházejí z okruhu protestantské teologie, ale snaží se v něčem ten kruh překročit – směrem ke kultuře, problematice lidských práv a uspořádání společnosti. V poslední době vydáváme i beletrii a poezii.
Vedle základní ediční řady postupně vykrystalizovalo několik dalších: Homiletica, kde vycházejí postily současných kazatelů, Bibliotheca bohemica batavica s překlady nizozemských autorů (asi nejznámější jsou „biblická vyprávění“ Nico ter Lindena), svou edici mají i osobní memoáry a sborové kroniky, sborníky z farářských kurzů, Spisy Boženy Komárkové, edice poezie Otisky. CD jsme vydali jako přílohu s filmem ke knize Aleška Březiny Řetěz bláznů. A od jara nabízíme přes distribuci Kosmas i knihy elektronické.

Jak vybíráte tituly?
Mám několik zdejších i zahraničních přátel, s nimiž konzultuji zejména vydání neznámých autorů. O některých se rozhoduji prostě tak, že by se mi (a snad nejen mně) mohly hodit k mé kazatelské, resp. církevní práci. Ledacos ovšem běží samospádem, například plánujeme postupně celou biblickou řadu Nico ter Lindena. Poté, co jsme vydali Českobratrské Prosečsko, se hlásí lidé s dalšími sborovými a lokálními kronikami či paměťmi. Jsem vděčný, že si mne našly dcery spisovatelky Marie Stryjové a já už jí mohl vydat dvě „volyňské“ knížky, je to skvělá spisovatelka. Na básně mám přísného redaktora, který mne tak brání před závalem poetické produkce.

Kde knížky prodáváte, jak je distribuujete?
V Českém bratru začnu nabídkou nakoupit knížku přímo u nás – nejlépe přes internetový obchod http://eman.evangnet.cz nebo mailem, telefonicky či poštou. Zásilky vyřizuji minimálně jednou týdně i častěji. Jednou až dvakrát ročně posíláme nabídkové letáky. Kompletní emanskou nabídku má knihkupectví Kalich, většinu aktuálních titulů lze objednat přes distribuci Kosmas (www.kosmas.cz), která naše knížky rozváží po Čechách i Moravě, takže je možno se k nim dostat prakticky přes každé knihkupectví s nekomerční literaturou.

Máte výdělek, zisk? Jak s ním nakládáte? Máte sponzory?
Úspěšnější tituly sponzorují ty méně prodejné, veškeré tržby investuji zpátky do vydávání dalších knih, podobné je to i s předplatným za časopis Protestant. Sponzory máme; překlady z nizozemštiny podporuje Nadace pro budování sborů ve východní Evropě (SKGO), někdy podpoří vydání titulu přátelé autora, na konkrétní tituly přispívá i Nadační fond Věry Třebické Řivnáčové. A některé knihy děláme např. pro sbory „na klíč“, s tím, že si odeberou většinu nákladu za režijní cenu.

Máte vzkaz pro čtenáře Českého bratra?
Teď na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě jsem si znova uvědomil, že evangelická produkce v ostatní konkurenci dobře vypadá a na knižním trhu dobře obstojí. A i když se leckterých emanských titulů už delší čas prodá víc v běžných prodejních sítích než přímo v církvi, přece bych rád, aby pokračovalo „evangelické čtenářství“. Nečtete jen proto, aby mi knihy neležely ve skladu, ale hlavně kvůli sobě!  A za úroveň či smysluplnost titulů, jež vydávám, pořád ještě ručím.

odpovídal Tomáš Trusina, farář v Benešově a majitel EMANa

Příspěvek byl publikován v rubrice Téma. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.