Zprávy ze škol Evangelické akademie

IMG_6916(ČB 10/2014) V pěti školách Evangelické akademie působí školní spirituálové. Oslovila jsem je, protože jsem byla zvědavá, co nového se v našich školách děje a jak oni sami chápou své poslání. Ochotně mně odpověděli Iva Květonová a Marta Židková z Brna, Marek Bárta z Náchoda a z Prahy Michal Šourek a Ondřej Kolář.

Zahájení školního roku v kostele
Bohoslužby na začátek školního roku jsou nedílnou součástí rozvrhů ve všech školách EA. V Brně mají dlouholetou tradici zahajovat školní rok bohoslužbami pro obě školy, střední zdravotnickou i vyšší odbornou, společně a na jejich přípravách se také podílejí obě spirituálky, Iva i Marta. Do zaplněného Červeného kostela letos pozvaly římskokatolického faráře Reného Strouhala z Těšan: „Z hlavy a bez papíru promluvil k nám shromážděným tak zřetelně a srozumitelně, že si jeho myšlenky pořád pamatuji. Má můj obdiv,“ říká Marta. O hudební doprovod se IMG_6960postarali studenti naší konzervatoře v Olomouci. Bohatá sbírka byla určena na pomoc dětem uprchlíků na Ukrajině. V Náchodě studentům a učitelům kázal královéhradecký senior a hronovský farář Michal Kitta. Bohoslužby se nesly ve smutném duchu, byly totiž poznamenány odchodem jednoho z vyučujících, který byl propuštěn pro nadbytečnost. V Praze se studenti střední i vyšší odborné školy sjeli do kostela Milíče z Kroměříže na Jižním Městě. Pro jejich spirituála Michala bylo potěšením vidět, jak kostel praská ve švech. Pro své školní ovečky připravil kázání na téma Buď mincí s dobrou ražbou. Dle Michala „záleží na tom, jakou ražbu si do sebe člověk nechá vyrazit, jaký otisk, respektive čí otisk na sobě nese.“ V Bratrské škole bohoslužby společně připravili tři kobyliští faráři a také pracovníci školy, kteří složili a s dětmi nacvičili několik původních písní. Pro Ondřeje bylo nejkrásnějším momentem slavnostní uvítání prvňáčků, kteří byli jeden za druhým osloveni, přivedeni před shromážděné žáky, učitele a jejich rodiče a bylo jim obléknuto školní tričko. Stejného přivítání se dostalo také pěti novým učitelům.

Novinky a zajímavé akce
Nový školní rok s sebou přináší nejrůznější novinky. Začíná se s novými projekty a na ty osvědčené se navazuje. Z široké nabídky jsem vybrala několik zajímavostí: V Náchodě každoročně chystají Projektový den, který je vždy zaměřen na nějaké cizokrajné země, o kterých jsou pořádány přednášky. Pro tyto země se také vybírají peníze a shání humanitární pomoc. Škola akci pořádá ve spolupráci s Charitou a Diakonií.

V Praze na střední a vyšší škole, za podpory Evangelické reformované církve v Německu se letos na podzim uskuteční kurz manipulace s ortopedickým vozíkem, kterým projdou všichni studenti vyšších ročníků střední a vyšší odborné školy. Moji pozornost upoutal projekt s názvem „Blázníš? No a co!“ Je určen studentům třetího ročníku a je zaměřen na prevenci duševního zdraví a destigmatizaci lidí s dušením postižením. V oblasti informačních technologií musí školy jít s dobou.

Na brněnské zdravotnické škole se v rámci projektu „Tablety do škol“ budou učit za pomoci tohoto elektronického zařízení. Také uvažují o zavedení elektronické třídní knihy. Studenti druhého ročníku vyšší odborné školy pojedou do Stuttgartu, aby zde nahlédli do reality a praxe v sociálních zařízení. Jejich spirituálka Marta je bude doprovázet a těší se na příležitost prožít se svými studenty čas a situace jinak, jinde, neotřele.

Bratrská škola a její patronátní kobyliský sbor se snaží rozvíjet spolupráci na různých úrovních. Žáci pravidelně zpívají při vánočních a velikonočních bohoslužbách v domově pro seniory, zvaném Slunečnice. Spirituál Ondřej se zamýšlí nad tím, jak by se dal vztah mezi školou a sborem ještě více prohloubit, například koncerty žáků v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích nebo společnými akcemi s korejským a japonským sborem v Kobylisích.

Jaký vidíte smysl vašeho působení na škole?
Marta: „Inspirovat, motivovat, bourat předsudky, naslouchat, doprovázet, smát se. Jedna studentka mě požádala, zda bych mohla na její letošní svatbě v římskokatolickém kostele; kázat. To je pro mě jeden z vrcholů důvěry. A strašně moc si toho vážím.“

Iva: „Kdybych byla ,jen‘ spirituálka, nebylo by moc příležitostí se potkávat a poznávat. Nepředpokládám moc, že by za mnou chodili si popovídat, obracet se na mě s něčím, co je tlačí. Spíš vidím důležitost v možnosti jít za nimi, poptat se, jak se jim daří, společně otvírat nová témata.“

Marek: „Smysl svého působení vidím v tom, že je mou přítomností ve škole nějakým způsobem zastoupen evangelický živel a vedení naší církve tak může mít uspokojivý dojem. Mé působení však je, dle mého názoru, jen homeopatického rázu. Tedy dosavadními vědeckými metodami neměřitelné, a tak co do úspěšnosti prý neprokazatelné. Já však homeopatii věřím a léta se za její pomoci úspěšně léčím. Jen nevím, zda je mé „složení“ a mé „ředění“ pro to, aby jakoukoliv změnu v této škole způsobilo, to správně volené. Možná by bylo dobré vzhledem k EA v Náchodě uvažovat postupem času o změně „homeopatického léku“ či možná i o změně „medikace“ vůbec.

Michal: „Laskavě, otevřeně, vstřícně, vtipně, netradičně se snažit odstraňovat studentům i pedagogům překážky z cesty, která vede ke Kristu. O tom, jaký smysl má pobožnost, si někteří studenti samozřejmě myslí, že „skoro žádný“, že „je to menší vymývání mozku“ nebo „netuším“, ale také třeba: „Nevím, ale určitě to nějaký smysl má, a důležitý.“ „Zlepší mi to den či týden.“ „Je to mimořádná a neobyčejná hodina.“ „Řeší se tu věci k zamyšlení.“

Ondřej: „Chci děti vést k tomu, aby si ve světle biblického svědectví dokázaly klást otázky týkající se smyslu života, hodnot a životních priorit a hledat odpovědi. Takové setkání dětí s Biblí je nutné připravit a moderovat, ale nedá se vynutit nebo řídit předem určeným směrem. Je nakonec na dětech samotných, co si z něj odnesou. Pozoruhodná je pro děti už samotná skutečnost, že se potkají s živým farářem. Nejsem světonázorově neutrální učitel náboženství. O evangeliu, které mě zásadně životně nasměrovalo, těžko mohu mluvit s objektivním odstupem. Zároveň ale musím vždy respektovat duchovní zázemí rodiny, z níž dítě pochází. Skrze kobyliský sbor se děti také setkávají s praktikovaným křesťanstvím, mnohé z nich poprvé v životě navštíví bohoslužbu a objeví kostel jako prostor živé víry, nejen jako historický či umělecký objekt. Mají tak možnost poznávat křesťanství na základě vlastních zkušeností, odbourávat předsudky.“

uspořádala Romana Čunderlíková

Příspěvek byl publikován v rubrice Církev žije. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.