Otázka na tělo: Cítíte se jako středoevropan? Proč?

DSC_6588(CB 12/2014)  

Jana Škubalová, světoběžnice, tč. pracovnice Adry
Cítím se tak hlavně mimo Evropu, když potkám další Středoevropany a zjistím, kolik toho máme společného! Jazyk, kterému najednou rozumím (aspoň trochu), chuť na pivo (i když je zase tak často nepiju), historii (která se dá stále přetřásat a vždy z toho vzejde něco zajímavého) nebo třeba jen ten pocit, že jsem mezi svými.

Ondřej Kolář, evangelický farář
Po babičce jsem čtvrtinový Polák, narodil jsem se na Moravě, studoval v Čechách, Rakousku a Německu, vzal jsem si za ženu Maďarku pocházející ze Slovenska. Můžu se vůbec necítit jako Středoevropan?

Pavol Bargár, doktorand teologie
Áno, cítim, a to predovšetkým vďaka osobnej skúsenosti dlhšieho či kratšieho pobytu vo viacerých krajinách tohto regiónu, ako aj vďaka priateľstvu a blízkemu vzťahu plnému porozumenia s ľuďmi pochádzajúcimi z rôznych stredoeurópskych krajín.

Adam Balcar, evangelický farář tč. v Německu
Jako Pražák jsem si o sobě vždycky hrdě myslel, ze srdečnějšího Středoevropana nenaleznete. Vítr mi samou chloubou povlával ve vlasech, když jsem tak stával pod Žižkou na Vítkově a pohlížel na stověžaté údolí Vltavy. No ale pak jsem se dozvěděl, že totéž si o sobě myslí v Norimberku. Tak teď nevím.

EvropaPetr Brodský, potulný kazatel pro české sbory ve východní Evropě
Středoevropanem se cítím a vlastně ani nevím proč. Když však přejedu hranice Ukrajiny, srdéčko se mi tetelí. Možná mám v sobě něco z východního temperamentu. Můj děda žil šest let na Sibiři!

Pavel Zatloukal, muzikant, ředitel konzervatoře EA
Protože jsem při své profesi procestoval mnohé země, cítím se spíše jako světoběžník. Pokud se nad problematikou zamyslím, pak nemám důvod vyhraňovat se v tomto bodě, ale cítím se jako patriot.

Petr Vaďura, kazatel a rozhlasový redaktor
Ano, cítím. Předně proto, že nemáme moře. Jsme obklopeni mnoha státy a vlastně máme kamkoli blízko. Cítím se tak i kulturně, protože se u nás setkává Východ se Západem a ani jedna tradice nám není úplně cizí. Jako Středoevropan si také uvědomuji, že naše země má být pevným bodem, pojítkem, místem dialogu a prostředníkem v konfliktech.

Eva Rendl-Wypior, žena, jež prožila většinu života v zahraničí
Cítím se jako Středoevropanka, protože Evropu znám a všude, kde jsem žila, mě lidé vlídně, ba i s radostí přijali. Každý evangelický sbor mi byl otevřen a pocit, že ostatní Evropané daleko více žijí církví a vírou, mě řadil mezi zástupy. Zde, doma, si na veřejnosti často připadám jako sektářka.

Tomáš Vítek, farář v Horních Dubenkách
Máme rádi Vídeň. Bylo nám tam vždy dobře. Jednou jsme výletem do staré dobré Vídně oslavili svátek 28. října a rozhodli jsme se to pěstovat jako tradici každý rok. Jenže manželka záhy porodila první dítě a děláme od té doby (zatím stále ještě) spoustu jiných věcí místo toho, abychom do Vídně jezdili. 28. října i jindy. Aby nám to nebylo líto, pojmenovali jsme první dítě po věhlasné vídeňské výstavní síni. Máme tak reprezentativní kus Vídně doma. Každý den i 28. října.

Eva Tkadlečková, předsedkyně občanského sdružení Ratejna
Asi ano, ale nijak to na štítě nenosím. A proč? Protože jsem se ve střední Evropě narodila, vyrůstala, doposud jen a pouze zde žila, učila se a vnímala vše potřebné.

Příspěvek byl publikován v rubrice Téma. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.