Jan Blahoslav Šourek: Vydávejte svědectví o naději

vydávejte svědectví o naději(ČB 10/2015) Při příležitosti nedožitých osmdesátin faráře Jana Blahoslava Šourka vydal jeho nejstarší syn Michal knížku textů, které jeho otec psal „…během několika posledních týdnů života, uprostřed těžké nemoci, před odchodem ke svému Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu“.

Blážova nemoc a jeho smrt, necelé čtyři roky po padesátce, jeho rodinu, rodinu jeho sboru, jeho kolegy a přátele velice zaskočila a převelice zarmoutila. Byla to však právě pevná víra a nezlomná naděje, které v těch posledních měsících, týdnech a dnech zápasu s nemocí prozařovaly Blážovu bolest a strázeň. Návštěvy přátel u Šourků a u Blážova lůžka v té době nebyly svědky žádného zoufalství či rezignace, nýbrž jen hluboké vážnosti, vděčnosti, radostné víry a pokorné odevzdanosti. To se obráží hlavně ve sbírce třinácti kázání, která tvoří první, silnou a hluboce působivou část této útlé knížky. Některá z prvních, od léta 1987, dokud ještě mohl nemocný farář chodit, přednesl svému vsetínskému sboru z kazatelny. Později, když již byl trvale upoután na lůžko, alespoň svá kázání namlouval. Poslední ze třinácti kázání, na text Řím 8,29: „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha…“, vyslechl sbor v neděli 7. února l. P. 1988 z magnetofonu. Je známo, že slova a myšlenky Blážových kázání byla pro mnohé, kteří se ocitli v podobně těžké situaci, velikou posilou jejich víry i naděje.

Druhou část knížky tvoří vzpomínky na dětství a mládí a na evangelické brigády a pak zde nalezneme poznámky, postřehy a komentáře přibližující osudy letničního sboru v Nejdku.

Bláža se narodil v „Kerkonoších“, kde měly rodové kořeny otec Miloš i maminka Miloslava. Své dětství a mládí prožil se sestrami Liou a Naďou ve farářské rodině na Hrubé Lhotě a v Šumperku. V závěru nedokončených vzpomínek píše: „tak jsem si zamiloval Boží slovo a shromáždění, že pro mě byla nepředstavitelná neděle bez bohoslužeb. Když tatínek kázal, psal jsem si poznámky… co jsem zachytil na papír, pamatoval jsem si velmi dobře“.              Bláža byl jedním z hlavních organizátorů a duchovních vůdců letních prázdninových lesních brigád evangelické mládeže. Tradice těchto brigád začala v YMCA brzy po válce, již v roce 1947, a brigády ukončil mocenský zásah Státní bezpečnosti v roce 1975. Konaly se ovšem před tímto zásahem i po něm. Organizovali je někteří faráři a studenti bohosloví. Některé byly legální, většinou pololegální a nejednou i docela ilegální. Bláža jich organizoval mnoho desítek a jako vedoucí se jich zúčastňoval po více než třicet let. V instruktážním dopise pro vedoucí udílel i velice konkrétní a praktické rady a pokyny – některé vybírám: – Před brigádou se nauč jména, příjmení, rok narození i sbor účastníků své brigády….  – Nedělej všechnu práci sám, nech si zvolit výbor a rozdělte si práci…. – Hleď, aby všichni psali domů a kontroluj to … – Veď lidi k tomu, aby byli iniciativní, … aby se i k nářadí chovali laskavě…. – Dbej na to, aby skalní volejbalisté nechali někdy zahrát taky ostatní…. – Protože jsi vedoucí, musíš vstávat první a jít spát poslední…. překontroluj světla a dům…. – Nezapomeň na to, že na synodní radě hodně pracovala Marta Kačerová a Kája Trusina, aby brigády zařídili….aspoň lístek jim pošlete….

vydávejte svědectví o nadějiBláža se s letničním hnutím setkal v listopadu 1958, když nastoupil jako seniorátní vikář do Mariánských Lázní. Nejvíce letničních bylo v té době především v kazatelské stanici Tři Sekery. Později se hnutí rozšířilo hlavně do sborů s reemigranty a také do Blážova sboru v Nejdku. Brzy se k tomu připojil problém hromadného stěhování do Německa. Marné bylo úsilí faráře i kurátora o porozumění a smíření obou stran. Letniční hnutí sbor hned několikrát rozštěpilo a oslabilo. Na závěr dva citáty: „Rozdělení sboru je jedním z největších neštěstí, která se mohou stát. Nezasáhne jen jedince, ale právě také manželství, rodiny, děti. Rozbije vztahy. Pošpiní jméno Kristovo ve světě. Rozdělení sboru byl hřích. Hřích obou stran. Také my ve sboru jsme to vyznávali jako vinu a hřích.“ Jednou řekl jeden z letničních bratří hluboce pravdivou větu: „Kdyby na straně církve bylo více porozumění a pochopení a na naší straně méně duchovní pýchy, nemuselo k rozdělení dojít!“ Měl pravdu!

Tuto drobnou, leč vydatnou publikaci si můžete za 130,- Kč koupit ve sboru ČCE v Praze na Jižním Městě (v kostele Jana Milíče z Kroměříže) nebo objednat na adrese: Michal Šourek, Donovalská 53, 149 00 Praha 11-Chodov nebo na e-mailu: michal.sourek@evangnet.cz. Lze ji zakoupit za 150,- Kč též na sekretariátu Ústřední církevní kanceláře nebo v knihkupectví Kalich v Jungmannově ulici 9 v Praze.

Pavel Hlaváč

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.