Tarjei Vesaas: Bělidlo

Bělidlo(ČB 11/2015) O prádle by se toho dalo tolik povědět! K čemu může vést nefungující komunikace mezi blízkými lidmi, neochota toho druhého vyslechnout nebo neschopnost vyjádřit své city v potřebnou chvíli – to vše ukazuje román Bělidlo, který letos vydalo nakladatelství Kalich.

Ačkoli norský originál si první čtenáři přečetli už před šedesáti lety, spisovatel Tarjei Vesaas (1897–1970) v něm rozehrává stále aktuální témata. Skoro bych si troufla říct, že v dnešní uspěchané době jsou osamělost a neschopnost mluvit s druhými dokonce aktuálnějšími problémy než kdy dřív. Bělidlo není jen místem, na kterém se pere prádlo (a kam je děj knihy zasazen), ale znázorňuje také metaforu pro místo, kde si lidé vyříkávají svá trápení – je to očista od špíny. Na zdi malého městečka se jednoho rána objeví křídou napsaný nápis „O Johana Tandera nikdo nestojí“. Ani sám autor této pomluvy ale nemá tušení, jakou lavinu obviňování a nenávisti mezi lidmi spustí.

Celý děj se odehrává během jednoho dne. Lidé, kteří na bělidle a v jeho blízkosti pracují, čtenáři postupně odkrývají zapeklité vztahy mezi jednotlivými aktéry. Každý mluví o tom svém, často jsou zaslepeni nenávistí a nevnímají, co říkají ostatní. Rozhovory nevedou k dorozumění. Zato se šíří strach a panika.

Paralelní linii příběhu tvoří příběh místního tuláka, který se ráno dobelhá na bělidlo. Všichni ho znají, nikomu neublížil a po nikom nikdy dřív nic nechtěl. Necítí se dobře a ví, že večera se nedožije. Má jedno jediné přání – umřít v čisté košili. O čistém prádle by mohl vykládat nekonečné příběhy. To co je pro místní samozřejmost, on nemá. Jeho prosby nikdo nevyslechne. V hlavách lidí jeho žádost přehlušuje jiný problém spuštěný nápisem na zdi. Zoufalý člověk odchází ze života s pocitem, že pro nikoho nebyl důležitý.

Román Bělidlo je až palčivě nadčasovým dílem poukazujícím na fakt, že někdy není dobré mlčet a že jindy může být rozhovor dvou lidí jen dvěma monology, jež míjejí svůj cíl.

Často neumíme a ani nechceme vyslechnout druhého člověka, ve své sobeckosti jsme zahledění do sebe a nevšimneme si, že vedle nás člověk umírá hladem a zimou, protože my máme všeho dostatek. Tarjei Vesaas vydal svůj román v roce 1946. Tehdy ovšem nejspíš netušil, jak aktuální bude i v roce 2016.

Jana Vondrová

VESAAS, Tarjei. Bělidlo. První vydání. Praha: Kalich, 2015, 190 stran. Prvotisky. ISBN 978-80-7017-224-7.

 

 

 

ISBN: 978-80-7017-224-7

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.