Šlo o víc než jen o hudební zážitek. Romové společně s filharmoniky

Ida Kelarová Čhavorenge a filharmonici(ČB 12/2015) Energický zpěv, rytmické tleskání, pohyb v bocích a nakonec obrovský aplaus. Tak vypadalo ve vsetínském kulturním domě finále originálního koncertu, který se odehrál ve středu 11. listopadu. Rozdíl mezi publikem a vystupujícími nebyl přitom téměř znát. Všichni se nechali strhnout energií hudby, která ten večer zněla v mnoha žánrech – od klasiky v podobě Slovanského tance číslo 8. Antonína Dvořáka až po tradičníromské písně neznámých autorů. Na pódiu se setkali hráči České filharmonie a soubor Čhavorenge vedený známou zpěvačkou a hudební pedagožkou Idou Kelarovou. Přidali se také malí zpěváci ze vsetínské základní školy Trávníky.

Cílem večera, který organizačně zaštiťovala Diakonie Vsetín, však zdaleka nebylo jen prolnutí hudebních světů. Setkali se i lidé, kteří se běžně míjejí: vsetínští Romové a „neromové“. Právě o taková setkání jde originálnímu hudebnímu projektu především. Jak se projekt zrodil a jak se dostal až do Vsetína? Vše začalo v docela jiných souvislostech.

Víc než hudba
Všechny špičkové světové orchestry už dávno vědí, že součástí jejich práce je i výchova budoucího publika. Klasická hudba je dnes jen jedním z mnoha žánrů. Lidi je k ní potřeba přivést co nejdřív, jinak si je najdou žánry jiné – daleko méně náročné. Součástí světových koncertních domů jsou proto i silná edukativní oddělení.P1040270

V České filharmonii začali s budováním stabilního edukativního oddělení před pěti lety. Péči o budoucí posluchače tam dostal na starosti mladý muzikolog Petr Kadlec. Ten si přitom všiml, že když už se ve světě s mladými lidmi pracuje, součástí je i práce s „dětmi ulice“. Pro lidi žijící na okraji společnosti totiž hudba vždy představovala způsob, jak se etablovat. Když kdysi platilo, že „co Čech, to muzikant“, nebylo to proto, že by český národ byl nadán nějakým výjimečným hudebním talentem, kterého později pozbyl. Češi byli prostě kdysi národem venkovanů bez příležitostí se prosadit ve velkém světě – až právě na tu hudbu. Co už dnes neplatí o Češích, platí – byť trochu jinak – o českých a slovenských Romech. Právě na ně se Petr Kadlec při své práci zaměřil.

Našel přitom silného spojence. Známá herečka, zpěvačka a pedagožka Ida Kelarová je napůl Romka a hrdě se k tomu hlásí. Před čtrnácti lety založila Čhavorenge – pěvecký sbor pro nejtalentovanější mladé Romy z Česka i Slovenska. Často pocházejí ze zbídačených východoslovenských osad. V souboru dostanou šanci vyzkoušet si, co znamená pracovat na sobě a zažít úspěch.

Naostro si Česká filharmonie a zpěváci souboru Čhavorenge poprvé vyzkoušeli spolupráci při závěru koncertní sezóny letos před prázdninami. Šlo o napjatě prožívaný experiment. Za svou stoletou historii už zažilo nejváženější tuzemské koncertní těleso ledasco; nikdy ale společný koncert s romským pěveckým sborem.

Takové spojení má svá rizika. Filharmonici jsou cepováni v interpretační preciznosti a disciplíně. Interpretace romské hudby naopak vyžaduje živelnost a spontaneitu. Experiment se ale vydařil. Když po provedení Smetany, Rachmaninova a Gershwina nastoupila na pódium padesátka romských teenagerů a za doprovodu filharmoniků spustili „Čoro mro phral“ a další romské hity, odpovědí publika bylo nadšení. Závěr patřil ovacím vstoje. Ida Kelarová a Petr Kadlec ale nechtěli, aby zůstalo jen u toho.

P1040325„Šlo sice o obrovský úspěch, ale bez možnosti na něj navázat,“ říká Kadlec. Jinými slovy: publikum složené převážně z příslušníků pražské vzdělané elity se rozešlo do svých domovů. Mladí romští účinkující také. Cílem Petra Kadlece ale bylo, aby na koncerty Čhavorenge a filharmoniků dorazili i lidé z romské komunity, se kterými by se mohlo pracovat dál. A pro naplnění takového záměru potřeboval najít další spojence. Našel mimo jiné Martu Doubravovou, která v Diakonii Vsetín vede nízkoprahová zařízení pro děti a mládež a dlouhodobě pracuje s místní romskou komunitou.

Ida Kelarová Čhavorenge a filharmonici

Ida Kelarová Čhavorenge a filharmonici

Náročný terén
Díky Diakonii a jejím pracovníkům se ve Vsetíně povedlo mnohé. Před deseti lety například většina místních romských dětí nastupovala do zvláštní školy. Nyní z velké části začínají v běžné „základce“. I ve Vsetíně ale platí to, co v podstatě v celé republice: mezi Romy a většinovou společností vládne vzájemné nepochopení. Obě skupiny se nesetkávají, nevěří si, neumí spolu smysluplně mluvit a ani se o to nesnaží. Situace ve Vsetíně je na rozdíl od zbytku země o to těžší, že starostou je tu křesťanský demokrat Jiří Čunek. Rázný muž před deseti lety nechal v centru města zbourat chátrající dům obývaný převážně právě sociálně slabými Romy. Část z nich vystěhoval za hranice kraje, část na periferii města do lokality bezpečně odříznuté od zbytku světa čističkou, potokem, železnicí a silnicí první třídy. Většina z vystěhovaných tam žije dodnes. Jiří Čunek je na výsledek této své akce dodnes hrdý a rád dává najevo, že ji zopakuje, kdykoliv to uzná za vhodné. Přináší mu to sice voličské body, nálada mezi Čechy a Romy ve Vsetíně je ale mrazivá.

Každý je zasažen
Poznali to ostatně i filharmonici a zpěváci ze souboru Čhavorenge během koncertu ve vsetínském kulturním domě. Z jiných vystoupení byli zvyklí na okamžitou nadšenou reakci publika. Ve Vsetíně, kde jejich koncertní miniturné vrcholilo, museli publikum dlouho přesvědčovat, aby se nechalo hudbou oslovit.

Koncert navštívilo 400 lidí. Podle odhadů z jedné třetiny Romové, ze dvou třetin Češi. Rozdíl mezi oběma skupinami byl znát. Někteří z českého publika očekávali více klasické hudby. Byli zklamáni, že klasické skladby byly během večera jen tři a dominovala hudba romská. Byť někteří ocenili zajímavá hudební srovnání: třeba to, že Dvořákův Slovanský tanec č. 8 má vlastně velmi podobný hudební základ jako hudba romská. Část Romů zase očekávala především energické čardáše a při klidnějších skladbách se evidentně nudili.

Nenaladěnou atmosféru v sále se ale nakonec podařilo přemoci. „Koncert byl opravdu výrazně těžší než jindy,“ potvrdil jednadvacetiletý zpěvák Jožko Drevenak ze slovenského Bardějova, který se souborem Čhavorenge spolupracuje od letošního léta. „Ale jsem rád, že se k nám publikum nakonec přidalo. Koncert byl výborný a těším se na další. Tak zase někdy ve Vsetíně!“ rozloučil se před svou cestou domů na Slovensko.

Co tedy způsobilo, že ve finále silný hudební zážitek nakonec všechny sjednotil? „Naše děcka na sobě intenzivně makají, nenechají se odradit a podávají výkon. To se počítá a to lidi vždy nakonec zasáhne. Každého,“ vysvětlila vedoucí souboru Čhavorenge Ida Kelarová. To lze jenom potvrdit. Soustředěnost na maximální hudební výkon byla znát na každém zpěvákovi souboru. Energičnost a spontaneita hudebního vystoupení šla ruku v ruce s precizností a disciplínou. Díky tomu ostatně mohou mladí zpěváci dlouhodobě spolupracovat se špičkovými hráči České filharmonie. A díky tomu se nakonec nechalo strhnout i vsetínské publikum.

Vsetínským koncertem letošní podzimní miniturné souboru Čhavorenge a České filharmonie končí. Nekončí ale vzájemná spolupráce, ve které bude pokračovat i Diakonie Vsetín. Například je v plánu, že vybraní a zvlášť nadaní klienti vsetínské Diakonie se zúčastní letních soustředění souboru Čhavorenge. Pokud se osvědčí, stanou se i novými posilami souboru.

Adam Šůra

Příspěvek byl publikován v rubrice Diakonie. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.