Cesta za krajany do Chorvatska

100_3289(ČB 12/2015) Za krajany do Chorvatska se koncem září vypravil farář Jan Krupa v tomto roce již podruhé.  Tamější reformovaný sbor v Bjeliševci má partnerství a přátelské kontakty se sborem ve Velké Lhotě, neboť do severního Chorvatska odešlo koncem 19. století několik rodin z Valašska a příbuzní jsou stále v kontaktu. O tom, že je velice osvěžující slyšet babičky v chorvatské vesnici mluvit jadrným valašským nářečím, jsme psali v Českém bratru 12/2014. A v novém systému péče o krajanské sbory připadli zdejší Češi právě do péče faráře Krupy.

„Tentokrát se mnou cestovali dva naši bývalí presbyteři Jan Trusina a Josef Škrobák a také moje manželka Dobra. Vyjeli jsme v sobotu brzy ráno a odpoledne dorazili do Požegu k sestře kurátorce Zdence Pagáčové. Vedle příjemného posezení a pohoštění jsme ještě upřesňovali večerní program v Bjeliševci a také nedělní bohoslužby,“ prozrazuje Honza Krupa. Večerní program se po připraveném povídání na téma reformace rozvinul v zajímavý rozhovor, během kterého přišly na řadu informace o reformované církvi v Chorvatsku, o radostech i bolestech včetně různých štěpení. Nápadné bylo postesknutí, že naši přátelé v Bjeliševci se cítí ve své zemi trochu osamoceni.

100_3194

Na nedělní ráno byla domluvena katecheze pro pár mladých lidí konfirmačního věku za vydatné pomoci sestry kurátorky Pagáčové i Dobry Krupové. Bohoslužby slavili všichni společně česky i s vysluhováním svaté večeře Páně. To jsou vždycky vzácné chvíle, Otčenáš v češtině je pro Zdenku Pagáčovou obzvlášť milý. Připomíná jí dětství a dobu, kdy Čechů žilo v Bjeliševci a okolí hodně.  „Na nedělní odpoledne jsem si domluvil návštěvu v rodině Kamenčákových, kde jsme pokračovali v rozhovoru, který začal v sobotu večer. Nedalo mi to, a tak jsem se zeptal bratra Kamenčáka staršího, jestli mají nějaké kontakty s luterským sborem ve Velkých Zdencích, který tvoří převážně lidé s českými kořeny.  Dověděl jsem se, že o sobě vědí, ale žádná spolupráce se mezi nimi nekoná. Je složité zasahovat z Prahy nebo z Velké Lhoty do života a vztahů našich přátel v Chorvatsku, ale od té doby mi vrtá hlavou, co by se na tomto poli dalo udělat,“ říká potulný kazatel.

100_3261

V pondělí se Valaši rozloučili s bratry a sestrami v Bjeliševci a přejeli do Daruvaru, kde se po krátké prohlídce města sešli s paní Libuší Stráníkovou. Ta je provedla Českým národním domem, kde je sídlo Jednoty, svazu sdružení Čechů v Chorvatsku. „Seznámili jsme se s historií, ale také jsme viděli, s jakým nasazením pracují členové tohoto sdružení i dnes, aby český jazyk i dobré tradice země svých předků i pro budoucí generace uchovali.  Nejde jenom o krajanské spolky, lidové písně a zvyky. Celé snažení má hlubší záměr,“ domnívá se Krupa. „V pozdním odpoledni jsme zajeli do Velkých Zdenců, kde nás čekali již zmínění členové sboru luterské církve. A čekali doslova, protože jsme přijeli s mírným zpožděním. S místním farářem Gazibarem Predrakem jsme měli krátkou pobožnost s písněmi jak v češtině, tak v chorvatštině. Večer jsme strávili rozhovorem s účastníky a později s rodinou bratra faráře Predraka. I zde jsem se opatrně vyptával na možnou spolupráci s reformovaným sborem v Bjeliševci,“ svěřuje se Jan Krupa. „Pozvali jsme krajany z obou míst k nám na Lhotu; uvidíme, zda se Češi z Bjeliševce i Velkých Zdenců domluví a přijedou společně.“

Součástí cesty do Bjeliševce bylo také předání smlouvy o daru a půjčce z Jeronýmovy jednoty, o kterou sbor požádal synodní radu. V horní části sborového domu chtějí vybudovat pokoje, kuchyň a hygienické zařízení, což by pobyt dalších případných návštěv nejen z Velké Lhoty mohlo do budoucna trochu zjednodušit.

redakčně zpracováno podle zprávy Jana Krupy

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Církev žije. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.