Archiv autora: Adéla Rozbořilová

Pavel Hošek: Evangelium lesní moudrosti

(ČB 10/2019) Když jsem byla malá, jedna z mých milovaných knížek se jmenovala Tisíc malých dobrodružství. Z edice „SNDK“, Státní nakladatelství dětské knihy. Pamatuju si i jméno autora, byl to Miloš Zapletal. Přečetla jsem ji mockrát. A k mé radosti tohoto Miloše Zapletala najednou s láskou a s patřičným uznáním Pavel Hošek jmenuje ve své nové knížce. Je to totiž hlavní překladatel knih E. T. Setona do češtiny. (A ještě žije!) Kde bych byla tenkrát tušila – že o Miloši Zapletalovi si přečtu o 50 let později, a ještě z knihy svého oblíbeného pana profesora…

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Anselm Grün: Rok plný štěstí

(ČB 10/2019) V průběhu letošního roku vyšla další z knih německého teologa Anselma Grüna s názvem Rok plný štěstí: Pozitivní myšlenky pro každý den. Vydává-li se Grün většinou ve svých knihách na cestu delších, koherentních úvah, je tato jeho novinka úkrok z této cesty. Jedná se totiž o soubor krátkých úvah, zamyšlení a modliteb, které jsou seřazeny kalendářně, a jsou tak určeny pro každodenní čtení. Evangelickému čtenáři se jistě vybaví známá publikace

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Poslední slovo: Nebeský instagram

(ČB 10/2019) Dnešní globalizovaný svět možná víc než co jiného charakterizují dvě klíčová slova: rychlost a sdílení. Všichni jsme se všemi propojeni a informace, které sdílíme, se šíří tak rychle, že nám často už ani nedochází, že je bylo třeba nějak přenést. Zásadní roli v tom všem samozřejmě sehrává internet, přesnějí řečeno tzv. sociální sítě. Všechny tyhle facebooky, twittery, instagramy a kdo ví co ještě mají za úkol právě to jediné: rychlé sdílení. Naše „online“ generace tomu říká sharing. Nešéruješ – nežiješ. Protože kdo nemá na instáči každý den novou fotku, nehází heštegy na všecky strany a nepostuje na zeď aspoň párkrát do týdne nějaký status, ve virtuálním světě nic neznamená, takže je „out“ mezi svými vrstevníky i v tom hmatatelném.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Český bratr 9/2019. Téma: Něcisté a jejich příbuzní

Úvodník

Něco je nad námi

V minulém čísle jsme se ptali, zda církev dává člověku něco do života. Církev jako instituce i církev jako odraz vztahu k Bohu, k lidem kolem i k sobě samému. Dnes se posuneme dál: Co znamená bezkonfesijní křesťanství nebo ještě obecněji víra v něco? Kdo jsou „něcisté“? A jak prožívají, že je cosi tajemného nad námi, cosi mezi nebem a zemí?

Poslechněte si článek:

Z křesťanského hlediska to dotahuje zcela lapidárně autorka biblické úvahy: Je tu něco nad námi? Ne, je to lepší! Ne něco, ale někdo; dokonce ten, kdo se za námi vydává. Oslovuje nás, volá jménem. Doprovází nás a proměňuje naši cestu svým požehnáním.

V rubrice Moje církev přinášíme první ze série příspěvků, kterými si chceme připomenout 30 svobodných let od sametové revoluce, pak také další rozhovor z ústřední církevní kanceláře o práci pro církev a kaleidoskop povětšinou prázdninových příspěvků ze sborů. Diakonie připomíná, že v šestnácti speciálních školách přivítají začátkem školního roku přes čtyři stovky žáků.

Velká událost je otevření zbrusu nové základní školy v Brně-Židenicích, sedmé školy Evangelické akademie, zřizované Českobratrskou církví evangelickou. Má název Filipka – škola příběhem a její slavnostní otevření se událo v době, kdy Český bratr číslo 9 byl již v tisku, takže na reportáž se můžete těšit v příštím čísle.

Milí čtenáři, po létě a prázdninách vám přeju odhodlané vykročení za dalšími povinnostmi a inspirativní čtení.

Daniela Ženatá

OBSAH ČÍSLA

TÉMA

MOJE CÍRKEV

DIAKONIE

SLOVO

RECENZE