(ČB 12/2019) Každý už asi slyšel o tom, že evangelikalismus je typický pro dnes rychle rostoucí část světového křesťanstva; silný je na celém americkém kontinentu, v Africe, v některých asijských zemích, relativně úspěšný je i v Evropě. Teologové hledají příčiny této expanze v teologických důrazech, religionisté jsou si vědomi spíše toho, že jde o způsob zbožnosti, který je přizpůsoben náboženské a společenské situaci moderní doby.

Poslechněte si článek:

Historické kořeny

Kolem poloviny 18. století se v západních společnostech radikálně změnila situace, pro tuto novou situaci se postupně ustálilo označení „modernita“. V oblasti náboženství přinesla modernita nový jev: v důsledku industrializace a urbanizace se začal rozpadat farní systém církví. Vznikly masy lidí, kteří v důsledku stěhování do měst ztratili vazbu na svou farnost, a ocitli se tak vlastně mimo církev. Začalo být možné žít nábožensky jinak než dosud, anebo nábožensky nežít vůbec. V oblasti náboženství tak vznikla pluralita, která se od té doby již jen rozšiřuje. Pokračování textu →

(ČB 12/2019)

Z pozemských potentátů NIKDO a z teologických teorií NIC.
Martin C. Putna

Svatý je Bůh – a s ostatním opatrně. Jako svaté chápu to, co je opravdu v Božích službách. Svatí pak mohou být lidé, instituce (církev obecná třeba), Písmo, víno v kalichu, vztah. Ale vždycky jsou to jen okamžiky nebo dlouhá řada okamžiků, není to pořád, není to stav (všecko se dá přece zneužít a zkazit a nabrat dočasně směr pryč od Boha). Takže svatý může být i kdokoli z nás – ale jen za té výše zmíněné podmínky.
Jan Keřkovský

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →