Archiv autora: Daniela Ženatá

Pestrý svět evangelikálních křesťanů

(ČB 12/2019) Každý už asi slyšel o tom, že evangelikalismus je typický pro dnes rychle rostoucí část světového křesťanstva; silný je na celém americkém kontinentu, v Africe, v některých asijských zemích, relativně úspěšný je i v Evropě. Teologové hledají příčiny této expanze v teologických důrazech, religionisté jsou si vědomi spíše toho, že jde o způsob zbožnosti, který je přizpůsoben náboženské a společenské situaci moderní doby.

Poslechněte si článek:

Historické kořeny

Kolem poloviny 18. století se v západních společnostech radikálně změnila situace, pro tuto novou situaci se postupně ustálilo označení „modernita“. V oblasti náboženství přinesla modernita nový jev: v důsledku industrializace a urbanizace se začal rozpadat farní systém církví. Vznikly masy lidí, kteří v důsledku stěhování do měst ztratili vazbu na svou farnost, a ocitli se tak vlastně mimo církev. Začalo být možné žít nábožensky jinak než dosud, anebo nábožensky nežít vůbec. V oblasti náboženství tak vznikla pluralita, která se od té doby již jen rozšiřuje. Pokračování textu

Otázka na tělo: Co je vám svaté?

(ČB 12/2019)

Z pozemských potentátů NIKDO a z teologických teorií NIC.
Martin C. Putna

Svatý je Bůh – a s ostatním opatrně. Jako svaté chápu to, co je opravdu v Božích službách. Svatí pak mohou být lidé, instituce (církev obecná třeba), Písmo, víno v kalichu, vztah. Ale vždycky jsou to jen okamžiky nebo dlouhá řada okamžiků, není to pořád, není to stav (všecko se dá přece zneužít a zkazit a nabrat dočasně směr pryč od Boha). Takže svatý může být i kdokoli z nás – ale jen za té výše zmíněné podmínky.
Jan Keřkovský

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Evangelická teologická fakulta oslavila 100 let

(ČB 12/2019) Oslavy stého výročí Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (ETF) proběhly ve dnech 10. – 12. 11. V neděli 10. 11. je zahájila bohoslužba v kostele u Martina ve zdi, v pondělí následovalo udělení čestného doktorátu profesoru Manfredu Oemingovi z Heidelbergu ve Velké aule Karolina a týž den navečer pak slavnostní akademické shromáždění. V úterý 12. 11. se k tématu Sto let evangelické teologie konalo celodenní sympozium v sídle fakulty v Černé ulici v Praze.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Losef Lukl Hromádka (1889 – 1969)

(ČB 12/2019) „I my věříme, že nerozumí Evangeliu, kdo nepochopil, že zvěst o vtělení, kříži a zmrtvýchvstání Ježíše Nazaretského není dogma nebo pouhá historická zpráva, nýbrž skutečnost, poznatelná pouze v zápase, rozhodnutí, v otřesu i radosti celé lidské bytosti.“ (Z doslovu ke knize Evangelium o cestě za člověkem)

Poslechněte si článek:

Co bych z Hromádkovy osobnosti rád vyzdvihl:

Zaprvé:

Psal, jednal, přednášel, kázal jako ten, kdo osobně stojí před Boží tváří, pod jeho pravdou a soudem. Svědek víry, která byla pro něho odpovědí na Boží oslovení, víry, která člověka a celou společnost někam vede, která ho utváří, osvobozuje. Jak mnohokrát napsal – ve víře, v náboženských hodnotách jde o cestu života a smrti. Není možné zůstat neutrální. A to platí pro celou církev. Pokračování textu