Archiv autora: Daniela Ženatá

Rozhodnutí musí vykrystalizovat

(ČB 11/2019) Daniel Bartoň (*1984) pochází z Valašska, po gymnáziu vystudoval práva a teologii křesťanských tradic. V současnosti se živí jako advokát, současně působí jako odborný asistent na katedře pastorační a sociální práce Evangelické teologické fakulty UK a v církvi slouží jako výpomocný kazatel. Je ženatý a má jedno dítě.

Vyrůstal jste v osmdesátých a devadesátých letech na valašské vesnici. Jaké jste měl dětství?

K zážitkům z dětství se člověk pořád vrací. A já mám dojem, že vyrůstání na vesnici mě docela poznamenalo. Výhoda určitě byla v tom, že člověk přišel ze školy, mohl hodit tašku do kouta a vyjet třeba na kole do lesa nebo zaběhnout na hřiště na fotbal. Zároveň bylo soužití s vrstevníky ve vesnickém prostředí náročné. Určitým způsobem hrubé, násilné, někdy hraničící s šikanou od starších kluků. Na to moc rád nevzpomínám. Možná z těchto zážitků u mě uzrál pozdější postoj ke spravedlnosti a hlavně bezpráví.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Otázka na tělo: O čem by si vaše děti měly rozhodovat samy?

(ČB 11/2019) Jsem otec téměř třináctileté dcery a patnáctiletého syna. Takže je to otázka pro mě jako stvořená! O čem by si měly rozhodovat samy? Tápal jsem, ale na pomoc mi přispěchal zákonodárce. V novém občanském zákoníku, účinném od 1. 1. 2014, se dočteme, že před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, sdělí rodiče dítěti vše potřebné, aby si mohlo vytvořit vlastní názor o dané záležitosti a rodičům jej sdělit; to neplatí, není-li dítě schopno sdělení náležitě přijmout nebo není schopno vytvořit si vlastní názor nebo není schopno tento názor rodičům sdělit. Už v tom máte také jasno? (PS: Pro úplnost je třeba dodat, že na jiném místě občanského zákoníku, byť v trochu jiné souvislosti, se píše, že o dítěti starším dvanácti let se má za to, že je schopno informaci přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento sdělit.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Otevřete, aby mohl dál… Sjezd mládeže 2019

(ČB 11/2019) „Prosím vás, co se to tady děje?“ ptá se mě trochu vyděšená prodavačka v supermarketu a nevěřícně přitom počítá frontu dvaceti lidí u kasy. V sobotu ráno v malém městě na Vysočině takový zástup rozhodně nečekala. A další houfně přibývají. „Sjezd evangelické mládeže,“ nabízím odpověď. A dodávám trochu omluvně: „Přijelo sem skoro 500 mladých lidí z celé republiky. A část z nich si k vám právě přišla koupit snídani.“

Sjezd mládeže se na první pohled pozná právě podle hloučků s batohy a karimatkami. Korzují po městě, směřují od nádraží a autobusových zastávek k místnímu kulturnímu domu, potkávají se, zastavují, zdraví se a vítají. Zdají se být velmi otevřeni vůči sobě navzájem i vůči městu, které je aktuálně hostí. Letošní téma „Otevřený prostor“ k tomu vybízelo dvojnásob.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Ústavní soud se nás zastal

(ČB 11/2019) V úterý 15. října 2019 jsem s napětím sledoval živý přenos z veřejného zasedání pléna Ústavního soudu: jak dopadne ústavní přezkum „zdanění“ finančních náhrad, vyplácených náboženským společenstvím podle zákona o majetkovém vyrovnání? Po chvíli napětí byl vyhlášen příslušný nález. Výsledek: Ústavní soud se nás zastal.

Píši záměrně „nás“ – vždyť co jsou církve z pohledu právního řádu České republiky, ne-li institucionální projev náboženské svobody jednotlivce? Ústavní soud se však zastal přímo nás: českobratrských evangelíků, čtenářů Českého bratra, účastníků sjezdů mládeže. Odmítněme jednou provždy antagonismus církev ↔ věřící, který se nám snažily vnutit totalitní režimy minulosti. Každá újma způsobená církvím je újma nás všech.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu