(ČB 4/2020) V únoru jsme mluvili o tom, co je vize a proč je potřebná, v březnu jsme společně přemýšleli o tom, k čemu nám poslouží „leader“. Pokud se má v reálném životě něco stát, je ale také zapotřebí mít cíle a plán, jak jich dosáhnout. A to je dnešní téma.

Bez konkrétního plánu „jak na to“, zůstane většina dobrých nápadů „ve vzduchu“

Sám postupně zjišťuji, že většina myšlenek, které jsou ve strategickém plánu nebo o kterých píšu v těchto článcích, již zazněla dříve – před pěti, deseti i patnácti lety. Řadu z nich je možné ještě dnes najít na různých diskusích na evangnetu s letopočty jako 2008 a podobnými.

Ve většině případů ale zůstalo u slov. Jsem přesvědčen, že to není ničí zlá vůle. Prostě chybí koncovka, kterou tvoří rozumně formulované cíle, plán a přidělená odpovědnost. Chceme-li ale ČCE měnit, potřebujeme si nějaké cíle a plán stanovit. Pokračování textu →

(ČB 4/2020) Dvanáct let po konci války byla západoněmecká evangelická církev již opět bohatá a byla respektována. Mně tehdy bylo rozkvetlých 17 let.

A v červnu 1957 se mi zvláštní náhodou dostalo příležitosti poprvé se setkat s církví Českých bratří. Byla jsem zařazena do přátelské delegace Porýnské zemské církve, pozvané do Prahy Komenského evangelickou bohosloveckou fakultou. Pozvání se vlastně týkalo osmi zástupců naší církve, z nichž jeden byla moje maminka. A ta mě prostě vzala s sebou. Pokračování textu →