Archiv autora: Adéla Rozbořilová

Rozhovor s odcházející šéfredaktorkou Českého bratra

(ČB 7+8/2020) Daniela Ženatá se narodila v Brně, vyrůstala v rodině se dvěma sourozenci. Po absolvování gymnázia vystudovala na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze fakultu potravinářské a biochemické technologie, obor mléko a tuky. Za Daniela Ženatého se provdala v době, kdy oba ještě studovali, Daniel pak odešel na dva roky na vojnu, takže jejich rodinný život začal až ve Valašském Meziříčí, na první Danově farářské štaci. Daniela začala pracovat v tamní mlékárně, ne však nadlouho, narodil se první syn, pak druhý, pak třetí… Po osmi letech, v roce 1990, se odstěhovali do druhého Danova sboru, do Nového Města na Moravě, kde strávili dalších 15 let a tam se jim narodil čtvrtý syn. Poslední farářské místo, od roku 2005 do roku 2015, bylo v Pardubicích. Mělo to být místo závěrečné, místo toho se však v tomtéž roce manželé Ženatí odstěhovali do Prahy, když se Daniel stal synodním seniorem. Kromě čtyř dětí mají Ženatí zatím devět vnoučat.

Pokračování textu

A fakultu studuj rád

(ČB 7+8/2020) Proč zvykli jsme si snadno žít
A málo studovat
Oč v budoucnosti má nám jít
Jak exegetovat?

Proto přemýšlej
Proto víru měj
A fakultu studuj rád
Zkus jednou vážně studium brát
Studentem se stát

Takto jsme si známou píseň („Přemýšlej, děkuj a služ“; Svítá 273) před několika lety s pár studenty Evangelické teologické fakulty z legrace přetextovali. Prvotním záměrem bylo nabídnout účastníkům každoročního fakultního vánočního večírku lehké a vtipné hudební číslo. Domnívám se, že nás ale tato „Píseň studenta teologie“ nakonec provázela více, než jsme původně předpokládali. Stala se nám jakousi hymnou, ke které jsme se čas od času vraceli.

Pokračování textu

Bohoslužby v době karantény

(ČB 7+8/2020) Od 15. března se v našich sborech několik nedělí vůbec nekonaly bohoslužby. Pro mnoho křesťanů věc do té doby nepředstavitelná. Nyní, v polovině června, už se opět scházíme, většinou však v menších počtech, s rouškami a s menší či větší nejistotou, s otázkami. Otázka, zda si máme podat ruku, je z těch spíše úsměvných.

Hlavně se ale scházíme s vděčností. Protože nám je více než dříve zřejmé, že nedělní setkání v kostele není samozřejmost ani povinnost, ale radost, dar a příležitost. Uvědomili jsme si, jak moc nám chybí, když v neděli ráno nikam nejdeme.
Zkusila jsem si udělat obrázek o tom, co pro nás a naše slavení bohoslužeb karanténa znamenala.
Položila jsem k tomu čtyři otázky, postupně se u nich zastavím a zkusím shrnout odpovědi.

Pokračování textu

Rozhovor s farářem a moderátorem Pavlem Klineckým

(ČB 7+8/2020) Evangelického faráře Pavla Klineckého (*1954) mnozí znají nejen zpoza stolu Páně, ale také z obrazovek České televize, kde několik let uváděl pořad Uchem jehly. Kromě toho byl dlouhá léta farářem ve sboru v Praze-Modřanech a v Praze-Strašnicích, od listopadu 2016 působí v severočeských Třebenicích. S manželkou Milenou má pět dětí. Na jaře letošního roku jeho spolupráce s Českou televizí skončila. Poprosili jsme ho, aby se s námi podělil o svoje zkušenosti, které v při natáčení nasbíral.

Pokračování textu