(ČB 11/2020) „Zavolal svých Dvanáct, počal je posílat dva a dva a dával jim moc nad nečistými duchy. Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku; aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty.“ (Mk 6,7–9)
V dnešní době získává Ježíšovo „jít jen v sandálech“ nový význam. Naše protestantská církev se stala velmi obtěžkanou. Po cestě jsme nabrali a nasbírali různé věci, které ovlivnily náš způsob následování Krista. Na této cestě jsme mnohokrát zakusili Boží dobrotu. Zároveň máme ovšem pocit, že je tato cesta čím dál těžší. Jako bychom byli uvězněni v zajetých pořádcích své vlastní církve. Jak můžeme udělat krok vpřed, vydat se víc nalehko, jako Ježíšovi učedníci?