Archiv pro rubriku: Moje církev

Jak komunikujeme a jak nás to ovlivňuje?

(ČB 7+8/2020) Na léto si pojďme vzít alespoň zdánlivě lehké téma – komunikaci. ČCE čekají změny – jedna je jistá a již z velké části rozmyšlená (přechod na samofinancování a související ekonomické a organizační dopady), druhá zatím nemá jasné obrysy (náš další rozvoj). Komunikace je naprosto zásadní element každé větší změny. Společně budeme uvažovat, proč to tak je a jak by měla vypadat. Ve druhé části článku si promluvíme o různých komunikačních stylech a zkusíme odhadnout, kde na škále různých komunikačních (a pracovních) stylů by se mohla ČCE umístit.

Pokračování textu

Rozhovor s Bohumilou Bašteckou, zakladatelkou Diakoniky

(ČB 7+8/2020) Před jedenácti lety stála PhDr. Bohumila Baštecká, Ph.D. u zrodu nového studijního programu na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Program dnes nese název „Komunitní krizová a pastorační práce – Diakonika“. Po celou dobu svého pedagogického působení šla Bohumila Baštecká za vizí „komunitní pastorace“ a „duchovních pro terén“. Ve spolupráci se studenty, lidmi z praxe, kolegy akademiky – teology i neteology – vznikl moderní obor, který propojuje teologii s komunitní krizovou spoluprací, praxi s kritickou reflexí a lidi s lidmi. Nyní z interního působení na fakultě paní doktorka odchází a těší se, jak její nástupci dodají oboru další energii a vtip.

Pokračování textu

Jak čelit vymírání farářů?

(ČB 6/2020) V posledních dvou článcích jsme se věnovali praktickým záležitostem – cílům, plánování, systému práce. Teď je čas obrátit se k tématu jiného druhu, ale stěžejního významu: jak získat, motivovat a udržet lidi, kteří v církvi pracují. Není náhoda, že problém „vymírání farářů“ byl jeden z prvních, na který se soustředila práce strategické komise a konkrétní návrhy byly projednány a schváleny na synodu v r. 2018, tedy ještě dříve, než byl celý strategický plán dokončen.

Poslechněte si článek:

V církvi se občas setkáváme s názorem, že hlavní a postačující motivace pro farářské povolání je vlastní žitá víra a touha ji rozvíjet u jiných. Na ničem jiném by nemělo záležet – různé překážky a nevýhody (třeba nízký plat, neustálá pohotovost v jakoukoliv denní či noční dobu, složité podmínky zanikajících venkovských sborů) jsou jen užitečná zkouška, kterou se víra a osobní nasazení ještě posiluje. Zdálo by se tedy, že není co řešit. Pokračování textu