Archiv pro rubriku: Diakonie

Zkusme to dotykem. Moderní technologie mohou ovládat i senioři

(ČB 1/2019) Věta „Dobrý den, my jdeme na ty tablety“ by mohla vzbudit dojem, že si senioři z pražských volnočasových klubů přicházejí pro léky. Nejde ale o medicínu, jde o moderní komunikační technologie. V rámci programu Lifetool nabízí Diakonie seniorům bezplatné kurzy ovládání tabletů, s kterými lze dělat více méně totéž co s počítačem, jenom jsou lehčí, skladnější, a především se neovládají přes klávesnici, ale přímo rukou přes dotykovou obrazovku.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Co obnáší práce fundraisera v Diakonii. Máme výborné přátele

(ČB 1/2019) Do roku 2008 řídil Jan Gavlík v Diakonii Betlém stavební úsek. Pak přišla finanční krize a peníze chyběly. Bylo třeba posílit fundraising. Tak sundal montérky, naučil se psát na klávesnici všemi deseti, pracovat s hromadnou korespondencí ve wordu, e-mailingem a dalšími kancelářskými nezbytnostmi. Od té doby je fundraiser.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Čína, Vietnam, Brazílie, Singapur

syn Jia Liang a tatínek Tu Shao Hua(ČB 12/2018) Je sychravé listopadové dopoledne a ve speciální škole Diakonie v pražské Michli začal další školní den. Nebude však dnes asi úplně obvyklý, jak naznačuje dění na ulici před školou. Ze zaparkovaných automobilů vystupuje odhadem osm Číňanů a chystají se dovnitř. Co se to děje?
Mezinárodní škola. Tohle sousloví vzbuzuje většinou představu lepší, často soukromé vzdělávací instituce, kam ambiciózní rodiče posílají své ratolesti s představou ideálního začátku pro jejich další kariérní růst. Od školy v Michli se něco takového čekat nedá.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Zastavení pro ty, kdo slouží. Nejen pro pracovníky Diakonie

dav(ČB 12/2018) Co je diakonické setkání, které mělo letos osmnáctou reprízu? Jak vypadají exercice? Jak se zastavit, spirituálně prožít darovaný čas? Bude to dobré? A k čemu? To mi vířilo hlavou, když jsem sbírala odvahu přihlásit se na Diakonické setkání, jež každoročně nabízí Diakonie ČCE. Podtitul – duchovní zastavení pro ty, kdo slouží – se mi zdál v mé situaci přiměřený. Devět let v šéfredaktorském křesle Českého bratra se pomalu završuje a to je více, než v něm strávil kterýkoli z mých předchůdců. Načerpat trochu sil a zejména „načerpat z vody živé“ jsem vyhodnotila jako dobrý nápad. A tak jsem strávila tři dny v Bystřici pod Hostýnem.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu