Archiv pro rubriku: Mládež

Ekumena nad pivem

(ČB 10/2021) „Češi jsou nejateističtější národ v Evropě,“ říká jedno otřepané klišé. „Díky Bohu za to,“ chce se mi často dodat. V situaci, v níž víra, natož pak účast na církevním životě není považována za cosi automatického, je člověk nucen klást si otázky, které ho mohou chránit před lhostejností i dogmatickým zakonzervováním ve vlastních názorech. Pokračování textu

Necháte-li bonsaj růst, stane se z něj normální strom

(ČB 10/2021) Opusťme grafické znázornění vývoje církve, které nechává od letnic růst jeden kmen a z něj pak nechává vyrašit tu tlustší, tu tenčí větve. Od počátku to bylo hodně divoké houští. Představě jedné církevní organizace výrazně nahrál až rozpad Římské říše, kdy se církevní struktura stala jedinou zárukou pořádku. Pokud zůstanu u obrazu stromu, tak si církev po roce 313 přirovnejme k vyšlechtěné bonsaji. Ve čtvrtém století už jsou pilně vyštípávány a odřezávány ostatní pruty i nepohodlné větvičky a kmínek je kroucen tak, aby vyhovoval státním zájmům nabídnout lidu jednotící ideu pro zachování pořádku.

Pokračování textu

Volby nejsou pro mladý

(ČB 9/2021) Léto skončilo. Pomalu se vracím z prázdnin zpátky do reality všedního dne. Na konci takového všedního dne, plného úkolů a povinností – to už mám všeho nad hlavu – zasednu k večeři, pak si sednu do křesla a naučeným grifem spustím televizi, u které se už, doufám, nebudu muset namáhat s nějakým velkým přemýšlením.

Pokračování textu

Životní cesty nejsou nalinkované

(ČB 9/2021) Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. Víš o mně, ať sedím, nebo vstanu, z dálky je ti jasné, co chci dělat. (Žalm 139)

Žalmista má jasno: Hospodin nás zná… A co my? Známe se? Víme, co s životem? Čím se vyučit? Co vystudovat? Kým se v životě stát? A kde? A s kým? Někdo to zjistí docela brzy. V patnácti ví, jaký obor zvolit, ve dvaceti, s kým chce život prožít. To je určitě fajn. Ale jinému se cesta životem klikatí a otázka Co se sebou? ho občas v noci budí. Pokračování textu