Archiv pro rubriku: Nezařazené

V Jižní Koreji jako doma

(ČB 7-8/2019) Cestujeme z jihokorejského Gwangju na sever do Soulu, vlak uhání takřka třísetkilometrovou rychlostí, již se setmělo, přesto světla okolních městeček nedovolí, aby tma zavládla. Na církevních budovách, které míjíme, nás zarážejí stále znovu se objevující červené a bílé kříže – osvícené symboly nového náboženství, kterému se Jižní Korea stala v posledních desítkách let domovem.

Poslechněte si článek:

Jižní Korea se podobá Izraeli. Také jí její geopolitická lokalita neumožňuje přestat bdít. Na jedné straně, co by kamenem dohodil, Japonsko, s nímž Korejci v historii učinili zkušenosti spíše negativní, na druhé straně, přes Žluté moře, Čína, která sice není vnímána tak záporně, je ale 20x početnější. Pokračování textu

Bez obalu v Litoměřicích

(ČB 10/2017) První bezobalový obchod v Ústeckém kraji zahájil provoz v Litoměřicích. Obchod spolupracuje s Diakonií Litoměřice a nabízí zboží bez plastikových obalů, které zatěžují životní prostředí. Počítá se s tím, že zákazníci si budou nákup odnášet ve vlastních taškách či nádobách. Za tím účelem obchod zákazníkům nabízí plátěné pytlíky tří velikostí, které šijí klienti chráněných dílen litoměřické Diakonie.

Otázka na tělo: Čím váš život obohatil facebook nebo jiné sociální sítě?

otázka(ČB 2/2017) Ruth Šormová, ředitelka neziskové organizace
Mám možnost být v kontaktu i s lidmi, se kterými bych jinak nekomunikovala, třeba proto, že jsou daleko. Můžu sdílet zážitky, vidět fotky, číst zajímavé texty. Mám šanci vidět alespoň část toho, čím žijí moje děti, přátelé, kolegové… Je to také příležitost dát vědět o tom, co je pro mě důležité, širokému okruhu lidí. Mám možnost sledovat průběžně to, co mě zajímá, aniž bych to musela záměrně vyhledávat. Rychlé lze domlouvat cokoliv, třeba i s více lidmi najednou. Facebook je navíc jednoduchý, byť omezený nástroj, jak trochu vystoupit z vlastní „bubliny“ a nahlédnout do prostředí, které by pro mě jinak zůstalo uzavřeno.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Arnošt Goldflam: Příhoda málo uvěřitelná

příhoda(ČB 12/2016) „… Ona se teda nevdala, když myslíš, zůstala sama. Ani děcka neměla, jenom nás, žáky ve škole. A všichni ji měli vždycky rádi, to vím, protože učila i některý naše rodiče. A teďka už je stará a už měla jít do penze, jenomže je na světě sama a co by dělala, že jo? To mi sama řekla, když jsem se jí takhle nenápadně vyptávala,“ vypráví Helenka panu Pokornému o své paní učitelce. Ještě neřekne nahlas, že by se ti dva mohli spřátelit… Celá příhoda má docela uvěřitelný začátek. Panu Pokornému je skoro osmdesát, žije ve velikém městě na rozlehlém sídlišti a je sám. Manželka Libuška zemřela už před několika lety, děti s vnoučaty jsou daleko. V desátém patře domu, kde bydlí pan Pokorný,

Poslechněte si článek:

Pokračování textu