Archiv pro rubriku: Recenze

D. de Vigan: Vděk

(ČB 3/2020) Naposledy. Zamknout dveře svého bytu. Už se sem nevrátím. Paní Seldová, Miška, jak jí říkají přátelé, už nemůže žít sama a stěhuje se do domova pro seniory. Hlavní potíž není špatná pohyblivost ani jiný tělesný neduh, i když to ji také trápí. Ale ztrácejí se slova. Pro ženu, která dlouhá léta pracovala jako korektorka v prestižních novinách, je to obzvlášť těžké.
Mišce se stále vrací myšlenka: „Než zmizí řeč a spolu s řečí zmizím i já, potřebuji ještě něco stihnout: poděkovat.“

Vybavují se jí záblesky z dětství. Říčka, kde se koupali, lesík za domem, porostlý ostružiním, necky, v nichž se namáčelo prádlo. Několik let strávila Miška u Nicole a Henriho, lidí, kteří si ji jako neznámé děvčátko vzali za války k sobě a zachránili jí život. Zná jen jejich křestní jména. Chtěla by poděkovat. Pokračování textu

S. Šimsová: Láska v exilu 1949-1950

(ČB 3/2020) Pokud se pohybujete mezi hudebníky a zajímá vás soudobá česká vážná hudba, znáte možná jméno Karel Janovický. Pokud jste z prostředí knihovnického, není vám možná neznámé jméno Sylva Šimsová.

Pro mě a generaci skautů dospívajících v devadesátých letech 20. stol. jsou to ale Joviš a Švestka. Staří manželé, vlastně babička s dědečkem, emigranti, skauti, kteří po revoluci přijížděli do Česka ze svého domova v Londýně a pomáhali tu skauting obnovovat. Spolu se svými vrstevníky a přáteli z mládí, skauty dospívajícími po druhé světové válce, se s obrovskou energií pustili do výchovy a vzdělávání skautského dorostu. A jejich domov v Londýně pro změnu vždy poskytoval útočiště skautům, vyrážejícím po roce 90 do Anglie za studii či za prací. Pokračování textu

E. Čašková: Proč andělé natahují krky

(ČB 3/2020) Hned v úvodu sbírky kázání Ester Čaškové se dozvíme, proč andělé natahují krky. Jednoduše proto, že jsou zvědaví, protože chtějí vědět, co se to děje mezi nebem a zemí, mezi Bohem a člověkem. I já jsem zvědavá a pouštím se do četby jednotlivých kázání dlouholeté farářky, kazatelky a pastýřky dvou typově zcela odlišných sborů, vesnického a velkoměstského.

Lákavě vyhlížející kniha nabízí čtenářům 34 kázání na biblické texty, která jsou určena posluchačům v kostele. Čtenář je tak při svém soukromém domácím čtení stále vtahován do sborového společenství, což je pro lidi, kteří se do kostela nedostanou, povzbuzující. Pokračování textu

R. Bícová, I. Komárková: Ovečka Barborka

(ČB 3/2020) Číst si s dětmi pohádky. Nesporně bohulibá záliba jak pro dětské posluchače, tak pro toho, kdo je zrovna předčítá. O tom, že pohádka (tedy dobrá pohádka) patří k četbě kvalitní, vůbec nemá smysl debatovat. Tím spíš, že náleží právě dětem, na něž se útočí tak neskutečným kvantem odporného nevkusu; rodiče takto aspoň mají v bohaté nabídce růžových koníčků, fialových panenek a zápasníků v kosmických oděvech nějaké pevné body. Bojím se totiž, že pro děti je toho hnusu, měřeno jednotkou objemu, snad ještě víc, než co se valí na nás, dospělé. Pokračování textu