Archiv pro rubriku: Recenze

J. Vondra: Blažkovský deník

(ČB 12/20198) Mnozí z vás jistě rádi vzpomínají na to, jak v mládí jezdili na Blažkov, ať už na dětské tábory, nebo na sborové pobyty. Možná tam však jezdili už vaši rodiče a dnes se tam těší vaše děti. Tábor na Blažkově nám slouží už víc než 60 let. Prožívali jsme tu biblické příběhy, snažili se k sobě chovat jako bratři a sestry, modlili jsme se a zpívali – a to v dobách nesvobody i svobody, v chatkách i ve stanech, v jídelně i v lese.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Církev v proměnách času III.

(ČB 11/2019) Tento sborník, v historii naší církve už třetí v pořadí, na nějž přispěly Evangelická luterská církev v Bavorsku a také Nadační fond Věry Třebické-Řivnáčové, se snaží zaznamenat všechno důležité, čím Českobratrská církev evangelická žila a žije v prvních dvou desetiletích třetího tisíciletí.

Na začátku jsou zaznamenány povšechné informace o církevním dění, například o církevním školství, o Diakonii ČCE, o nakladatelství Kalich, o evangelických sborech v zahraničí, také je zde přehled veškerých zasedání synodu od roku 1999 do roku 2018.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Zdeněk Šorm: Nakresli mi Bibli

(ČB 11/2019) Naštěstí to po mně nikdo nechce. Dřív bych se z toho musel nějak vykroutit. Dnes už bych mohl říci: Bibli nakreslit neumím, ale někdo jiný umí. Podívej, co tu mám. A vytáhl bych knížku od Zdeňka Šorma, evangelického faráře. 111 celostránkových obrázků, pokud jsem dobře počítal. Více na texty Nového zákona než Starého. Inu, evangelium především. Ale pozor, tahle knížka není obrázková Bible, ani výtvarně ani svými texty se něčemu takovému nepodobá. Obrázky vypadají jako kreslené dětskou rukou. A pokud byste chtěli vědět, jakou technikou,

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Barbara Coudenhove-Kalergi: Doma je všude

(ČB 11/2019) Barbara Coudenhove-Kalergi je pražská Němka. Ovšem s rodokmenem pestřejším, než by se čekalo. Babička z tatínkovy strany byla Japonka. Ale to není všechno, po matce patří Barbara k maďarskému hraběcímu rodu Pálffyů, kterým náležel zámek v Březnici. Zestátněn byl hned v roce 1945. Ale autorka tam, u babičky s dědečkem, stihla prožít mockrát aspoň letní prázdniny.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu