Archiv pro rubriku: Recenze

D. de Vigan: Pouta

(ČB 4(2020) Théo a Mathis jsou kamarádi. Je jim dvanáct a půl. Mají své tajné místo za skříní pod schody do školní jídelny. Své třídní učitelce dělají chlapci starost. Proč jsou stále tak unaveni, jsou nemluvní, do sebe uzavřeni? Théo jí navíc připadá jako týrané dítě.

Poslechněte si článek:

Théo, kdyby měl upřímně odpovědět na otázky, které dospělí rádi dávají, tedy jaké má koníčky nebo čím by chtěl být, bez váhání by odpověděl: „Rád cítím v těle alkohol“. Chtěl by dosáhnout toho stádia, kdy se mozek vypne. Je ve střídavé péči. Týden u matky, týden u otce. „Někdy zavře oči, znovu vidí jejich tváře z dřívějška, ty z té fotky, na níž se oba usmívají. Pokračování textu

D. de Vigan: Vděk

(ČB 3/2020) Naposledy. Zamknout dveře svého bytu. Už se sem nevrátím. Paní Seldová, Miška, jak jí říkají přátelé, už nemůže žít sama a stěhuje se do domova pro seniory. Hlavní potíž není špatná pohyblivost ani jiný tělesný neduh, i když to ji také trápí. Ale ztrácejí se slova. Pro ženu, která dlouhá léta pracovala jako korektorka v prestižních novinách, je to obzvlášť těžké.
Mišce se stále vrací myšlenka: „Než zmizí řeč a spolu s řečí zmizím i já, potřebuji ještě něco stihnout: poděkovat.“

Poslechněte si článek:

Vybavují se jí záblesky z dětství. Říčka, kde se koupali, lesík za domem, porostlý ostružiním, necky, v nichž se namáčelo prádlo. Několik let strávila Miška u Nicole a Henriho, lidí, kteří si ji jako neznámé děvčátko vzali za války k sobě a zachránili jí život. Zná jen jejich křestní jména. Chtěla by poděkovat. Pokračování textu

S. Šimsová: Láska v exilu 1949-1950

(ČB 3/2020) Pokud se pohybujete mezi hudebníky a zajímá vás soudobá česká vážná hudba, znáte možná jméno Karel Janovický. Pokud jste z prostředí knihovnického, není vám možná neznámé jméno Sylva Šimsová.

Poslechněte si článek:

Pro mě a generaci skautů dospívajících v devadesátých letech 20. stol. jsou to ale Joviš a Švestka. Staří manželé, vlastně babička s dědečkem, emigranti, skauti, kteří po revoluci přijížděli do Česka ze svého domova v Londýně a pomáhali tu skauting obnovovat. Spolu se svými vrstevníky a přáteli z mládí, skauty dospívajícími po druhé světové válce, se s obrovskou energií pustili do výchovy a vzdělávání skautského dorostu. A jejich domov v Londýně pro změnu vždy poskytoval útočiště skautům, vyrážejícím po roce 90 do Anglie za studii či za prací. Pokračování textu

E. Čašková: Proč andělé natahují krky

(ČB 3/2020) Hned v úvodu sbírky kázání Ester Čaškové se dozvíme, proč andělé natahují krky. Jednoduše proto, že jsou zvědaví, protože chtějí vědět, co se to děje mezi nebem a zemí, mezi Bohem a člověkem. I já jsem zvědavá a pouštím se do četby jednotlivých kázání dlouholeté farářky, kazatelky a pastýřky dvou typově zcela odlišných sborů, vesnického a velkoměstského.

Poslechněte si článek:

Lákavě vyhlížející kniha nabízí čtenářům 34 kázání na biblické texty, která jsou určena posluchačům v kostele. Čtenář je tak při svém soukromém domácím čtení stále vtahován do sborového společenství, což je pro lidi, kteří se do kostela nedostanou, povzbuzující. Pokračování textu