Archiv pro rubriku: Recenze

Pavel Hošek: Je to náš příběh

(ČB 5/2019) Když americký historik Timothy Snyder v listopadu v Praze hovořil na téma paměť a dějiny, kriticky se vymezil vůči (nejen středoevropské) zálibě pěstování národní paměti, která se opírá o vybrané příběhy. Taková konstrukce historické paměti vede ke zkreslenému pojetí dějin. Ať už se jedná o tradování slavných vítězství, nebo potupných porážek a zákeřných zrad, inklinuje k okázalému národnímu příběhu. Někdy pyšně nadřazenému – celý svět nás obdivoval, jindy ublíženě sebelítostivému – spojenci nás zradili, 300 let jsme trpěli. Snyder položil řečnickou otázku, zda je možné, aby Evropané opustili svůj národní dějepis a sdíleli společnou verzi evropských dějin.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Peter Tudvad: Dánská biografie mistra Jana Husa

(ČB 4/2019) V řadě výročí, která si v posledních letech v naší církvi připomínáme, bezesporu rezonovala připomínka šesti set let od upálení mistra Jana Husa. Jednou z cenných výjimek zahraničních ohlasů se stala kniha z pera dánského teologa a filosofa Petera Tudvada, vydaná v srpnu loňského roku. Autor platí v Dánsku za kvalitního spisovatele, milovníka detailu i ostrého polemika. V Husově biografii se mu podařilo shromáždit a přívětivě zprostředkovat veliké množství informací k tématu, které je dánskému čtenáři značně vzdáleno. A v době, kdy bohemistická, resp. slavistická studia v západní Evropě pod tlakem všudypřítomných ekonomických argumentů o jejich „nevýdělečnosti“ spíše paběrkují, je to o to vzácnější. V případě Dánska se na novou biografii Jana Husa čekalo 53 let.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

J. Bauerová, F. Jirousová: Mága

(ČB 4/2019) Po přečtení prvních stránek deníkových zápisů Františky Jirousové, dcery Ivana Martina Jirouse-Magora či Mágy, a její kamarádky Jany Bauerové, se mi zdálo, že to bude lehce fádní. Postupně se však ukázalo, že v popisech událostí, které se mezi Prahou, Starou Říší a Vydřím udávaly, se každé z nich podařilo vyjádřit atmosféru osobitým způsobem. Deníkové zápisy z let 1997–2011 pěkně doplňují knihu Marka Švehly Magor a jeho doba (Torst, 2017).

Ze zápisků je dobře znát, jak se Františka se svým otcem vyrovnávala. Byly okamžiky, kdy ho nenávidí, ale zrovna tak, kdy ho bezmezně miluje a obdivuje. „To, o co táta usiloval, jaký svět si představoval, jak hluboce mu šlo o svobodu a krásu, vyvěrající z nesmírné hlubiny stvořeného světa, se ukazuje v některých jeho nejlepších básních.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Josef Beránek: U Božího mlýna

(ČB 4/2019) Knížky, které jsem od Ladislava Heryána dosud přečetla, Exotem na této zemi a Stopařem na této zemi, mě potěšily obě. Autor vypráví poutavě, křesťanskou víru nevnucuje a jeho styl, způsob, jakým ji předestírá, by dle mého mohl zaujmout i lecjakého neznaboha. Takových autorů máme, díky Bohu, víc, tady však není myslím bez významu ani to „vnější“, co je na Ladislavu Heryánovi vidět na potkání a co může být atraktivní dokonce i pro ty mladší. Nebo možná spíš pro ty, co mladší byli někdy v osmdesátých letech? Ještě pořád dlouhé vlasy a s nimi dobře ladící nadšení pro legendární kapely – Jethro Tull, Pink Floyd… A k tomu Bible. Proč ne?

Tentokrát tedy máme před sebou rozhovor. Autor Josef Beránek má podařených rozhovorů za sebou už několik a tenhle není výjimka. V knize se toho dozvíme z Heryánova života i o jeho názorech dost. Jsou věci, ve kterých má jasno. Má jasno v tom, kdy v Boha uvěřil, a při jaké příležitosti. Byl to ještě „puberťák“.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu