Archiv pro rubriku: Recenze

Přemysl Pitter: Duchovní revoluce v srdci Evropy

Český bratr 3/2013.

secesní dvorana hlavního nádraží v Praze

Ubírá-li se člověk na pražském Hlavním nádraží z haly k vlakům, může nad sebou spatřit mohutnou klenbu původní secesní dvorany, z jejíchž ztmavlých stěn padá omítka. Pohled to je roztodivný, neuvěřitelný – jako by se nad ním otevřel průhled do jiného světa, který kdysi byl, ale pominul. Podobně je to s naším vztahem k první republice – historik Pavel Kosatík říká, že její „myšlenková suverenita“, znásilněná v roce 1938, už nebyla obnovena, ba dokonce si ji už „vůbec neumíme představit“.

Přemysl Pitter (1895–1976) je posledním autentickým svědkem tzv. české otázky, intelektuální výlohy předválečného Československa. Vytrhává ji ze zapomnění, zvěstuje něco, co je už neuvěřitelné. Tzv. česká otázka předkládá Čechům myšlenku, že jejich národní existence není trpně odsouzena například k „odvěkému zápasu“ s Němci či Evropskou unií, ale má vyšší smysl a cíl, který realitu aktivně a pozitivně přetváří na způsob jejího „vnitřního světla“. Je to civilní teologie, kterou naznačil Hugo Schauer a v roce 1895 artikuloval Masaryk v knize, která jí dala jméno. Jejími erby jsou pravda a spravedlnost. V žádném jiném národě se o těchto pojmech v tak dynamickém smyslu nehovoří.

Načrtnutá epistemologie nepřežila období 1938–1945, kdy se veřejný prostor pod hrozbou násilí vyprázdnil a s tím utichla i diskuse o „posledních“ (chcete-li „předposledních“) věcech. Komunisté na sebe navlékli střepy, co po ní zbyly, jako fasádu, aby za ni skryli svou svévoli. Pitter nicméně ještě na jaře roku 1968, kdy začíná psát svou Duchovní revoluci v srdci Evropy, věří, že dějiny českého národa lze přehlížet jako jedno zorné pole, jež provází a soudí vyšší moc. V komunistickém režimu spatřuje moment největšího pokoření národa a odůvodňuje jej nepochopením a zradou úkolu, který Bůh Čechům uložil (mj. násilím na sudetských Němcích).
V přicházejícím Pražském jaru rozpoznává průlom pravdy, který – jak konstatuje – vyšel z řad věrných straníků, což je pro mnohé křesťany, kteří tak dlouho mlčeli ke lži a nenávisti, zahanbující (s. 109). Češi se podle Pittera mohou obrodit jen z „vlastní opravdovosti“ a znovu vítězit, ovšem nikoliv mocí fyzickou (např. objemem exportu), ale „převahou ducha“. Onu „opravdovost“ mohou najít v odkazu svých velkých předků a právě jim patří tato kniha.
Sestává ze čtivých a sevřených medialonků věnovaných knížeti Václavovi, Janu Milíčovi z Kroměříže, Janu Husovi, Jeronýmu Pražskému, Petru Chelčickému, bratru Řehořovi, Janu Amosu Komenskému a Tomáši Garrigue Masarykovi. Milíče si Pitter cení obzvláště, přičemž v něm vidí „otce české reformace“. V doslovu nadepsaném příznačně „Pravda vítězí“ se Pitter hlásí k přesvědčení, že Bůh k nám skrze dějiny našeho národa promlouvá i nadále, a zakončuje jej „Modlitbou za Československo“ Karla Čapka. Jeho útlá kniha se v první řadě obrací k Čechům jako svědectví o jejich „celistvých“ dějinách, nicméně má i širší význam. Její německé vydání (1968) posloužilo Němcům i Švýcarům jako klíč k porozumění Pražskému jaru a v tomto významu – jako plaidoyer pro českou „vysokou“ intelektuální kulturu – dalo vzpomenout na text Franze Werfela „Co daly české země Evropě“, psaný v Paříži roku 1938. České vydání z roku 1974 pak významně ovlivnilo český exil, který Pitter svou osobností spojoval.

A jak to je s tzv. českou otázkou, o níž Pitter tak zaujatě svědčí, dnes? Leckdo je z dějin unaven. Pitterovská imaginace se zdá, ne-li nemožná, pak zbytečná. Tu otázku položenou kdysi dávno slyšíme již jen slabě a z velké dálky. A přesto tu stále je, potměšile visí ve vzduchu a charakterizuje naši dobu. Projevuje se v dějinách lidstva a národa Bůh? A pokud ano, jakým způsobem?

Tzv. česká otázka se rozpadla se na tisíc kousků. A přece stále existuje možnost, že se někdy v budoucnu zvedne vítr a tyto zlomky zcelí do mohutného otazníku, který zastíní náš národní obzor a donutí nás hledat (a najít) odpověď. Pitter o tom ani na okamžik nepochybuje.

Jan Jüptner

Pitter, Přemysl. Duchovní revoluce v srdci Evropy. Praha: Kalich, 2011. Doslov ke třetímu vydání napsal Jiří Beneš. s. 112.

Pro Teofila: David Winter – ABC křesťanství

Český bratr 2/2013.

Co obnáší křesťanství?

Nikoli křesťanství, jehož obsah stručně shrnují encyklopedie náboženství, ale to, v němž člověk z křesťanské rodiny vyrůstá, a to, které na sebe člověk takříkajíc zvenčí bere spolu se křtem, i když to někdy zčásti zjistí až zpětně. Právě odpověď na takto položenou otázku se pokouší nabídnout knížka s mírně školometským titulem ABC křesťanství. Zadání to není snadné, protože křesťanství se od počátku vyznačuje pestrostí forem a rozmanitostí názorů. Autor, David Winter, má však jako bývalý ředitel redakce náboženského vysílání BBC ty nejlepší předpoklady k tomu, aby se takového úkolu  zhostil s úspěchem.  Na první pohled ABC křesťanství připomíná jednu z těch knih, které se nejprve prodávají za velké peníze a později jsou v nákupních centrech k mání za pakatel: křídový papír, bohatý obrazový doprovod, komponované dvoustrany, textu spíše méně nežli více. Ti, kteří mají odpor ke knihám zvaným obrazovky, by se však neměli dát odradit: barevnost doprovodu je v tomto případě především způsobem, jak dovolit též obrazu vypovídat o barevnosti křesťanských tradic. Na začátku každé dvojstrany nalezneme jakési základní postižení tématu.

V našem českém světě, v němž křesťanství dávno není součástí běžné kultury, je důležité, že výklad nepředpokládá žádné předběžné znalosti: je srozumitelný pro toho, kdo o tématu slyší poprvé, ale může zaujmout i křesťanského repetenta. Pojetí je velkoryse ekumenické a mimořádným úspěchem knihy je to, že tato „všekřesťanskost“ obvykle nepůsobí rozbředle: to, na čem se většina křesťanů shodne, lze snad nakonec přece jen nějak vyjádřit. Rejstřík témat se nevyhýbá ani otázkám složitým a sporným: „svatým“ válkám, štěpení církví a vzniku sekt, a v poslední části vztahu křesťanství k problémům dnešního světa – válce, chudobě, rasismu či životnímu prostředí.Po základním nástinu následuje mozaika problémů a situací, které se zvoleným tématem nějak souvisejí. Výmluvnější než dlouhý hovor o tom, kdo je a kdo není mučedník, je svědectví postav jako Dietrich Bonhoeffer či Maxmilián Kolbe. Jejich životní příběh to řekne lépe – a kdo to či ono jméno slyší prvně, má hned podnět k dalšímu čtení.

Sympatickým rysem výkladu je to, že dává zaznít i pochybám a bere vážně  „podvratné“ otázky: proč Bůh nedělá dobré věci, aniž bychom ho o to žádali? proč modlitba nemůže některé věci změnit? není to nakonec jen berlička neschopných? A co se mi líbí nejvíc, není na ně jen jedna vyčerpávající odpověď. Kniha podle mého soudu přesvědčivě ukazuje, že ke křesťanství patří též svobodný prostor, v němž se můžeme setkávat jako kropenatí bratři a sestry, a ještě se z toho těšit. Jak to vyslovuje ekumenické „krédo“ (s. 83): „V základních věcech – jednota. V nepodstatných věcech – svoboda. Ve všem pak – láska.“ Zvlášť šťastným dokladem této jednoty v rozmanitosti jsou klasické citáty biblických autorů, ale i neotřelé výroky významných postav dějin křesťanství. Za všechny bych uvedla jeden z oddílu Uctívání a bohoslužba: „Bible začíná stvořením a končí bohoslužbou. To je směr, kterým se máme ubírat. Člověk nalezne pokoj a smysl  života, když bude uctívat toho, který ho stvořil“ (Michael Marshall).

Shrnuto a podtrženo: ABC křesťanství je křesťanství ke cti a neprohloupí sbor, který si knihu pořídí do sborové knihovny. Je to pozvání pro každého, kdo chce do křesťanství lépe proniknout a přitom nepřijímat hotové, jednoznačné pravdy.

Šárka Grauová

WINTER, David. ABC křesťanství. Praha: Česká biblická společnost 2010. 128 s.ISBN: 978-80-87287-05-7

Assländer, Grün: Time management jako duchovní úkol

Český bratr 2/2013.

Čas – máte čas?

Jak rozvrhnout čas, abych za den stihla všechno, co chci i musím? A proč je vlastně time management také duchovní a ne jen organizační úkol? Jak se vyrovnat se změnami, které jednotlivá období lidského života přinášejí také pro lidského ducha?
Autoři Anselm Grün (benediktin) a Friedrich Assländer (manažer a poradce firem) ukazují v knize Time management jako duchovní úkol, jak poznat své základní hodnoty a jak na nich postavit své zacházení s časem. Jak se naučit rozlišovat, co je podstatné a co vedlejší. Jak čas efektivně a zároveň moudře využít pro duchovní růst a spokojený život. Názvy kapitol jako Zvolnit tempo, Ora et labora a Praxe řízení sebe samého lákají ke čtení.

Po čtení sebekriticky přiznávám: Vlastně mám čas na to, na co jej mít chci. A problém neleží až tolik v podmínkách, ve kterých žiji. Jednotlivým činnostem věnuji čas podle důležitosti, kterou jim přikládám. A často je pro mě něco velmi, velmi důležité, ale v praxi dané činnosti (věci, člověku, modlitbě, Bohu), nevěnuji čas. Tak svým rozdělením času vlastně ukazuji, že pro mě to něco vlastně není důležité. Něco, co říkám, není v souladu s tím, co dělám. Večer jsem uštvaná a vlastně jsem za celý den nic moc neudělala. V jednom kuse pořád doháním něco, co jsem zameškala a vlastně je těch zameškaných věcí čím dál víc. Jak se to stalo, že se to tak stalo? A hlavně: co dělat, abych žila jinak, líp, v souladu s tím, co vím, že je dobré.

Máte-li to podobně a nechcete-li se nechat kolébat větami nemám čas a nemohu s tím nic dělat, zkuste realizovat něco z toho, co píší autoři knihy Time management. Přestože je to náročné čtení a těžká realizace, je obojí možné a nakonec uspokojivé. Čtení knihy zabere čas – získala jsem ale nečekaně čas na klidné přemýšlení, čas, který mi předtím dost scházel. A v tomto nalezeném čase jsem pak mohla v klidu přemýšlet a vyjít ze své víry a na ní postavit svůj time management. K užitku mému a mému okolí.

Kateřina Frühbauerová

ASSLÄNDER, Friedrich, GRÜN, Anselm. Time management jako duchovní úkol. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010. 223 s.

 

 

Biblické meditace 2013

Český bratr 1/2013.

Zastav se na chvíli…

„Pracujeme od rána do večera i o víkendech. A čas od času pocítíme velmi silně, že potřebujeme zbrzdit, zastavit se, odpočinout. Toužíme po pokoji, po klidu, po vnitřní vyrovnanosti. Většinou to ale nedokážeme a ženeme se dál. Židé na to měli dobrý vynález. Den odpočinutí…

Křesťané posunuli den odpočinutí na neděli, ale dost často si neděli nedrží. Co jsme neudělali v týdnu, doháníme v neděli. Nemáme ani jeden den volný. Ztrácíme den odpočinutí. Ale pak jsme vyčerpaní, naštvaní. Dobře nám tak. V neděli se má chodit ráno do kostela, pak má nejlépe celá rodina zasednout ke svátečnímu obědu a potom lenošit nebo jít na výlet. A co je nejdůležitější: vypnout počítač v sobotu večer a zapnout ho až v pondělí ráno a taky vypnout mobil. Musím přiznat, že to nedělám, a vím, že mi to škodí…“ Tak píše farář Petr Hudec. Heslo pokoj.

Již potřetí vydal nosislavský sbor drobnou knížku biblických meditací na nadcházející rok s názvem Zastav se na chvíli. Letos je autorem zamyšlení dejvický farář Petr Hudec. Píše o jednotlivých plodech Ducha svatého. Jsou to: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. (Gal 5,22–23a)

Autor hledá jednotlivé pojmy v Bibli na více místech. Plody se tak „nasvítí“ z různých stran, otevřou se širší souvislosti. Co to znamená v Bibli a jak to souvisí s námi.

Třeba heslo laskavost: nejdřív se dočteme, kde a jak se o laskavosti mluví v Bibli. Laskavý je Pán Bůh. Laskavost je skoro totéž co milost. Marnotratně laskavý a milosrdný byl otec z podobenství o ztraceném synu. A k laskavosti, měkkosrdcatosti je vyzván člověk. Proč? Protože se mu tak bude lépe žít. „Laskavost hřeje a staví na nohy.“ Na konci se autor svěřuje: „Dobře se cítím jen v prostředí laskavých lidí. Jsem rád, že takových lidí je spousta. Laskavý byl Ježíš, také proto jsem mu uvěřil. Laskavost je ovocem Ducha svatého.“

Knihu provázejí ilustrace více než případné. Jak asi vypadá ovoce z nebe? Nad tím před lety přemýšlel architekt a výtvarník Hanuš Härtel z dejvického sboru, když navrhoval vitráže přízemně-suterénní modlitebny. Okna v úrovni chodníku se podle jeho návrhu prosvítila. Shora se vždy sklání holubice a zdola jako by vytahovala plamínek, světlo. Světlo lásky, radosti, pokoje…

Meditace jsou doplněny modlitbami k Duchu svatému. Od různých autorů je vybral a přeložil nosislavský farář Ondřej Macek. A tak např. spolu s Marií Luisou Thurmairovou můžeme prosit: „Přijď, těšiteli, Duchu svatý… Dej žár našim srdcím. Buď pomocí, která nás dovede k cíli. Drž nás, když nevíme kudy, raď, když jsme bezradní, mluv ty sám, když nám chybí slova…“

Kniha je malým zastavením. Její žlutá obálka na vás může zasvitnout třeba ráno cestou do práce. Necháte k sobě promluvit laskavého autora, zastavíte se u jedné myšlenky, uvědomíte si, jak je dobře, že to, jestli dnešní den přinese nějaké ovoce, není jen ve vašich rukou… Je to něco shůry, co ve vás vykřeše plamínek, vytáhne k životu lásku, radost, pokoj…  Udělejte prostor Duchu svatému. Nechte obyčejný strom nést neobyčejné ovoce.

A neobyčejné ovoce ponese i výtěžek z prodeje knihy. Je totiž určen na vybudování chráněného bydlení Nosislav, které zde připravuje Diakonie.

Lenka Ridzoňová