Archiv pro rubriku: Recenze

Pro Teofila: David Winter – ABC křesťanství

Český bratr 2/2013.

Co obnáší křesťanství?

Nikoli křesťanství, jehož obsah stručně shrnují encyklopedie náboženství, ale to, v němž člověk z křesťanské rodiny vyrůstá, a to, které na sebe člověk takříkajíc zvenčí bere spolu se křtem, i když to někdy zčásti zjistí až zpětně. Právě odpověď na takto položenou otázku se pokouší nabídnout knížka s mírně školometským titulem ABC křesťanství. Zadání to není snadné, protože křesťanství se od počátku vyznačuje pestrostí forem a rozmanitostí názorů. Autor, David Winter, má však jako bývalý ředitel redakce náboženského vysílání BBC ty nejlepší předpoklady k tomu, aby se takového úkolu  zhostil s úspěchem.  Na první pohled ABC křesťanství připomíná jednu z těch knih, které se nejprve prodávají za velké peníze a později jsou v nákupních centrech k mání za pakatel: křídový papír, bohatý obrazový doprovod, komponované dvoustrany, textu spíše méně nežli více. Ti, kteří mají odpor ke knihám zvaným obrazovky, by se však neměli dát odradit: barevnost doprovodu je v tomto případě především způsobem, jak dovolit též obrazu vypovídat o barevnosti křesťanských tradic. Na začátku každé dvojstrany nalezneme jakési základní postižení tématu.

V našem českém světě, v němž křesťanství dávno není součástí běžné kultury, je důležité, že výklad nepředpokládá žádné předběžné znalosti: je srozumitelný pro toho, kdo o tématu slyší poprvé, ale může zaujmout i křesťanského repetenta. Pojetí je velkoryse ekumenické a mimořádným úspěchem knihy je to, že tato „všekřesťanskost“ obvykle nepůsobí rozbředle: to, na čem se většina křesťanů shodne, lze snad nakonec přece jen nějak vyjádřit. Rejstřík témat se nevyhýbá ani otázkám složitým a sporným: „svatým“ válkám, štěpení církví a vzniku sekt, a v poslední části vztahu křesťanství k problémům dnešního světa – válce, chudobě, rasismu či životnímu prostředí.Po základním nástinu následuje mozaika problémů a situací, které se zvoleným tématem nějak souvisejí. Výmluvnější než dlouhý hovor o tom, kdo je a kdo není mučedník, je svědectví postav jako Dietrich Bonhoeffer či Maxmilián Kolbe. Jejich životní příběh to řekne lépe – a kdo to či ono jméno slyší prvně, má hned podnět k dalšímu čtení.

Sympatickým rysem výkladu je to, že dává zaznít i pochybám a bere vážně  „podvratné“ otázky: proč Bůh nedělá dobré věci, aniž bychom ho o to žádali? proč modlitba nemůže některé věci změnit? není to nakonec jen berlička neschopných? A co se mi líbí nejvíc, není na ně jen jedna vyčerpávající odpověď. Kniha podle mého soudu přesvědčivě ukazuje, že ke křesťanství patří též svobodný prostor, v němž se můžeme setkávat jako kropenatí bratři a sestry, a ještě se z toho těšit. Jak to vyslovuje ekumenické „krédo“ (s. 83): „V základních věcech – jednota. V nepodstatných věcech – svoboda. Ve všem pak – láska.“ Zvlášť šťastným dokladem této jednoty v rozmanitosti jsou klasické citáty biblických autorů, ale i neotřelé výroky významných postav dějin křesťanství. Za všechny bych uvedla jeden z oddílu Uctívání a bohoslužba: „Bible začíná stvořením a končí bohoslužbou. To je směr, kterým se máme ubírat. Člověk nalezne pokoj a smysl  života, když bude uctívat toho, který ho stvořil“ (Michael Marshall).

Shrnuto a podtrženo: ABC křesťanství je křesťanství ke cti a neprohloupí sbor, který si knihu pořídí do sborové knihovny. Je to pozvání pro každého, kdo chce do křesťanství lépe proniknout a přitom nepřijímat hotové, jednoznačné pravdy.

Šárka Grauová

WINTER, David. ABC křesťanství. Praha: Česká biblická společnost 2010. 128 s.ISBN: 978-80-87287-05-7

Assländer, Grün: Time management jako duchovní úkol

Český bratr 2/2013.

Čas – máte čas?

Jak rozvrhnout čas, abych za den stihla všechno, co chci i musím? A proč je vlastně time management také duchovní a ne jen organizační úkol? Jak se vyrovnat se změnami, které jednotlivá období lidského života přinášejí také pro lidského ducha?
Autoři Anselm Grün (benediktin) a Friedrich Assländer (manažer a poradce firem) ukazují v knize Time management jako duchovní úkol, jak poznat své základní hodnoty a jak na nich postavit své zacházení s časem. Jak se naučit rozlišovat, co je podstatné a co vedlejší. Jak čas efektivně a zároveň moudře využít pro duchovní růst a spokojený život. Názvy kapitol jako Zvolnit tempo, Ora et labora a Praxe řízení sebe samého lákají ke čtení.

Po čtení sebekriticky přiznávám: Vlastně mám čas na to, na co jej mít chci. A problém neleží až tolik v podmínkách, ve kterých žiji. Jednotlivým činnostem věnuji čas podle důležitosti, kterou jim přikládám. A často je pro mě něco velmi, velmi důležité, ale v praxi dané činnosti (věci, člověku, modlitbě, Bohu), nevěnuji čas. Tak svým rozdělením času vlastně ukazuji, že pro mě to něco vlastně není důležité. Něco, co říkám, není v souladu s tím, co dělám. Večer jsem uštvaná a vlastně jsem za celý den nic moc neudělala. V jednom kuse pořád doháním něco, co jsem zameškala a vlastně je těch zameškaných věcí čím dál víc. Jak se to stalo, že se to tak stalo? A hlavně: co dělat, abych žila jinak, líp, v souladu s tím, co vím, že je dobré.

Máte-li to podobně a nechcete-li se nechat kolébat větami nemám čas a nemohu s tím nic dělat, zkuste realizovat něco z toho, co píší autoři knihy Time management. Přestože je to náročné čtení a těžká realizace, je obojí možné a nakonec uspokojivé. Čtení knihy zabere čas – získala jsem ale nečekaně čas na klidné přemýšlení, čas, který mi předtím dost scházel. A v tomto nalezeném čase jsem pak mohla v klidu přemýšlet a vyjít ze své víry a na ní postavit svůj time management. K užitku mému a mému okolí.

Kateřina Frühbauerová

ASSLÄNDER, Friedrich, GRÜN, Anselm. Time management jako duchovní úkol. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010. 223 s.

 

 

Biblické meditace 2013

Český bratr 1/2013.

Zastav se na chvíli…

„Pracujeme od rána do večera i o víkendech. A čas od času pocítíme velmi silně, že potřebujeme zbrzdit, zastavit se, odpočinout. Toužíme po pokoji, po klidu, po vnitřní vyrovnanosti. Většinou to ale nedokážeme a ženeme se dál. Židé na to měli dobrý vynález. Den odpočinutí…

Křesťané posunuli den odpočinutí na neděli, ale dost často si neděli nedrží. Co jsme neudělali v týdnu, doháníme v neděli. Nemáme ani jeden den volný. Ztrácíme den odpočinutí. Ale pak jsme vyčerpaní, naštvaní. Dobře nám tak. V neděli se má chodit ráno do kostela, pak má nejlépe celá rodina zasednout ke svátečnímu obědu a potom lenošit nebo jít na výlet. A co je nejdůležitější: vypnout počítač v sobotu večer a zapnout ho až v pondělí ráno a taky vypnout mobil. Musím přiznat, že to nedělám, a vím, že mi to škodí…“ Tak píše farář Petr Hudec. Heslo pokoj.

Již potřetí vydal nosislavský sbor drobnou knížku biblických meditací na nadcházející rok s názvem Zastav se na chvíli. Letos je autorem zamyšlení dejvický farář Petr Hudec. Píše o jednotlivých plodech Ducha svatého. Jsou to: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. (Gal 5,22–23a)

Autor hledá jednotlivé pojmy v Bibli na více místech. Plody se tak „nasvítí“ z různých stran, otevřou se širší souvislosti. Co to znamená v Bibli a jak to souvisí s námi.

Třeba heslo laskavost: nejdřív se dočteme, kde a jak se o laskavosti mluví v Bibli. Laskavý je Pán Bůh. Laskavost je skoro totéž co milost. Marnotratně laskavý a milosrdný byl otec z podobenství o ztraceném synu. A k laskavosti, měkkosrdcatosti je vyzván člověk. Proč? Protože se mu tak bude lépe žít. „Laskavost hřeje a staví na nohy.“ Na konci se autor svěřuje: „Dobře se cítím jen v prostředí laskavých lidí. Jsem rád, že takových lidí je spousta. Laskavý byl Ježíš, také proto jsem mu uvěřil. Laskavost je ovocem Ducha svatého.“

Knihu provázejí ilustrace více než případné. Jak asi vypadá ovoce z nebe? Nad tím před lety přemýšlel architekt a výtvarník Hanuš Härtel z dejvického sboru, když navrhoval vitráže přízemně-suterénní modlitebny. Okna v úrovni chodníku se podle jeho návrhu prosvítila. Shora se vždy sklání holubice a zdola jako by vytahovala plamínek, světlo. Světlo lásky, radosti, pokoje…

Meditace jsou doplněny modlitbami k Duchu svatému. Od různých autorů je vybral a přeložil nosislavský farář Ondřej Macek. A tak např. spolu s Marií Luisou Thurmairovou můžeme prosit: „Přijď, těšiteli, Duchu svatý… Dej žár našim srdcím. Buď pomocí, která nás dovede k cíli. Drž nás, když nevíme kudy, raď, když jsme bezradní, mluv ty sám, když nám chybí slova…“

Kniha je malým zastavením. Její žlutá obálka na vás může zasvitnout třeba ráno cestou do práce. Necháte k sobě promluvit laskavého autora, zastavíte se u jedné myšlenky, uvědomíte si, jak je dobře, že to, jestli dnešní den přinese nějaké ovoce, není jen ve vašich rukou… Je to něco shůry, co ve vás vykřeše plamínek, vytáhne k životu lásku, radost, pokoj…  Udělejte prostor Duchu svatému. Nechte obyčejný strom nést neobyčejné ovoce.

A neobyčejné ovoce ponese i výtěžek z prodeje knihy. Je totiž určen na vybudování chráněného bydlení Nosislav, které zde připravuje Diakonie.

Lenka Ridzoňová

M. a M. Gajdovi: Rodiče v akci

Český bratr 12/2012.

Akce na akci a pořád samá akce – každodenní chléb rodičů

Kniha je určena pro rodiče „v zácviku“ i rodiče ve výchově pokročilé, bez rozdílu církevní příslušnosti či nepříslušnosti. Podtitul originálu zní Jak předat dětem hodnoty – neboli kniha je určena pro rodiče, kteří chtějí předat dětem něco, na čem jim, rodičům, opravdu hodně záleží. Tím (z pohledu rodičů) hodnotným může být třeba i vášeň pro chlupaté kaktusy, i když pro Gajdovy jako křesťany je to, co by svým dětem rádi předali, v první řadě víra.

Kniha je čtivé vyprávění rodinných terapeutů – a rodičů čtyř dětí, což dává knize nadhled těch, kdo jsou sami také v akci. Kniha Rodiče v akci není snadné čtení, čtete-li ji poctivě – nutí jít do akce i vás samy. Srovnat si v hlavě, ne jaká chci být máma, ale co chci předat svým ratolístkám, co chci, aby uměly, a jaké cesty k tomu mohou vést – a jaké cesty k cíli vedou pro naše děti v naší rodině, v našem státě, v naší církvi. Tedy ne hotové poučky a recepty, ale hledání za pomoci teorie i praxe a rozhovoru mezi vychovávajícími.

Ono předávání toho, na čem mi jako rodiči opravdu záleží, nelze odbýt jen mluvením o dané věci k dítěti, natož k dítěti, které už nabylo vlastní schopnosti uvažování. To je iluze, a kdo jí podlehne, zjistí, že ve věku, kdy je dítě schopno samo svobodně rozumně uvažovat, má k řečem rodičů očividnou, halasně se projevující intenzivní nechuť. Gajdovi vycházejí z předpokladu, že předávat účinně (křesťanské, ale i jiné) hodnoty lze jen tam, kde jsme si vědomi toho, co se odehrává mezi námi a našimi dětmi i v rovinách, které s předávanými hodnotami zdánlivě nesouvisejí. Předávání hodnotného tedy začíná ihned po narození dítěte zavedením pravidel domácnosti, nikoliv až dítě „nabere rozum“. I stavění komína z kostek je základem předávání hodnot!

Po shrnutí každé kapitoly najdou čtenáři, kteří chtějí s knihou trochu pracovat, i „domácí úkol“. Je to několik otázek, které pomohou v návaznosti na obsah kapitoly promyslet (a prodiskutovat s druhým z rodičovské dvojky!), jak to funguje u nás doma, jestli stále ještě předáváme to, co předat chceme, anebo jestli je na čase něco změnit a co, a jak by to mohlo jít. Nebojte, domácí úkoly nejsou povinné, ale pokud při čtení kapitoly cítíte, že vás někde „tlačí bota“, je dobře zjistit, kde tlačí, jak tlačí a proč tlačí a co se s tím dá dělat – při tom vás domácí úkol povede.

Přestože ve vlastním rodičovství mám a i po přečtení knihy budu mít spoustu věcí jinak, byla mi kniha užitečnou inspirací. Totéž přeji i vám – abyste si s její pomocí dovedli najít svoji originální cestu. O to ostatně jde i Gajdovým – abychom stejně jako oni našli i my cestu, jak v naší rodině našim dětem předávat naše hodnoty.

Kateřina Frühbauerová

GAJDOVI, Monika a Martin. Rodiče v akci.
Praha: Karmelitánské nakladatelství, 2011. 156 s.

ISBN: 978-80-7195-560-3