Archiv pro rubriku: Slovo

Odešel apoštol filosofie

(ČB 3/2021) Jana Sokola jsem poznal ještě jako student počátkem devadesátých let. Byla to doba velkých změn, zkoušelo se mnoho nových věcí. Vedle standardních přednášek na filosofické fakultě se chodilo i do Legerovy ulice na IZV – nově vzniklý Institut základů vzdělanosti. Byl to pokus o školu nového typu, na které se posluchači měli seznámit s co nejširší nabídkou nejrůznějších humanitních předmětů, zpravidla těch, které za minulého režimu chřadly. Dodnes si pamatuji Sokolův výklad Aristotelova pojetí času, také jsme četli a opravovali jeho překlad Lévinasovy Totality a nekonečna. Začínající studenti s elementy francouzštiny byli připuštěni k vážné vědecké práci! Tyto semináře se vyznačovaly jakýmsi zvláštním řemeslným fortelem, lze-li to tak nazvat, který pocházel z reálného světa a širokého přehledu o nejrůznějších oborech lidské činnosti, vědeckých i ryze praktických. Jan Sokol byl vyučený zlatník, hodinář, vystudovaný matematik a původním povoláním programátor.

   POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK

Pokračování textu

Recenze: 17. století skoro na vlastní kůži

(ČB 3/2021) Filipa je dost otrávená. Připravuje oslavu svých dvanáctých narozenin, jenže prší a pršet hned tak nepřestane. Na zahradě být nemohou. Tatínek navrhne jako náhradní program únikovou hru. Podle wikipedie jsou únikové hry „fyzické dobrodružné hry, při nichž se lidé, uzavřeni v místnosti s ostatními účastníky, musí dobře zorientovat v daném prostoru, najít stopy a indicie, vyřešit série hádanek a uniknout z místnosti ve stanoveném čase“.

   POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK

Pokračování textu

Role a způsob práce nové synodní rady: laskavý průvodce cestou změn aneb jak by mohl vypadat program nové synodní rady. Díl první

(ČB 2/2021) Seriál článků v loňském roce vycházel z poznání, že se jako společenství ČCE musíme znovu vydat na cestu. Potřebujeme hledat nové, živé formy zbožnosti, odpovídající našim dnešním potřebám, i účinný způsob, jak se otevřít okolnímu světu. Nechceme, aby se naše úctyhodná tradice stala krunýřem, který nás bude víc a víc od okolního světa oddělovat a ve kterém nakonec postupně vymřeme. To vše znamená změnu zaběhnutých zvyků a stereotypů. V jednotlivých článcích jsme se zamýšleli nad různými aspekty takové změny. Využívali jsme zkušenosti jiných organizací, ale brali jsme ohled na to, jak by tyto zkušenosti mohly být použitelné pro nás.

   POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK

Pokračování textu