Archiv pro rubriku: Slovo

Problém nefungujícícho Boha člověka

(ČB 7+8/2020) Kniha německého katolického kněze Thomase Fringse (nar. 1960) nese název, který k ní nepochybně přitáhne mnohé potenciální čtenáře. Bůh nefunguje, a proto v něho věřím. Inteligentní a vtipná publikace používá pro svůj název jednu z typických teologických vět, která má člověka zasáhnout na správném místě. Bůh neexistuje, ale je. Bůh není, ale děje se. Bůh nebyl, protože je věčný. Tyhle a podobné premisy Thomas Frings jistě někdy sám četl a promýšlel. Soudím tak už podle toho, že jeho kniha, psaná lehkou, ale poučenou rukou, spadá do množiny současných textů, které zas o něco víc a lépe rehabilitují křesťanskou víru a Ježíšův vykupitelský příběh, jenž dostává ve veřejném životě církve tu a tam docela na frak.

Pokračování textu

Poslední slovo: Díky za radost

(ČB 7+8/2020) Tento rok nezačal příliš radostně. V lednu nepřišel mráz, v únoru nebyl sníh, v březnu se objevily první případy nákazy koronavirem. Ale aspoň začalo pršet!

Kvůli nouzovému stavu se půlka republiky ocitla v nejhorší fázi mateřské dovolené. Celý den doma s dětmi, žádná kultura, sport, žádná možnost posedět s přáteli, pouze každodenní rutina od rána do večera. A k tomu donekonečna „home office“.

Pokračování textu

Podobojí. Jak budeme přijímat po koronakrizi 2020?

Teologické úvahy k vysluhování večeře Páně v ČCE

(ČB 6/2020) Prožili jsme postní a velikonočních týdny eucharistického půstu. Otevření kostelů a blížící se Svatodušní svátky nás staví před otázku, jakým způsobem dále vysluhovat večeři Páně. Pandemií koronaviru pro nás nastala nová historická situace, která může změnit budoucí podobu této svátosti na měsíce, na roky, na desetiletí. Kristova církev není vázána na tradiční formy, pro svá rozhodování však musí – při všem zohlednění praktické proveditelnosti a pastýřských aspektů – uvádět především teologická kritéria.

Poslechněte si článek:

1. Časté vysluhování

Již po několik desetiletí jsme v ČCE svědky trendu směrem k častějšímu a častějšímu vysluhování večeře Páně. Bohoslužby s večeří Páně namnoze přestaly být výjimkou, mnohde se staly nebo stávají pravidlem. Dosavadní platná //Agenda// (1983) i právě vznikající nová //Agenda// považují nedělní bohoslužby s večeří Páně za normativní. Návrat k dřívější praxi, kdy se večeře Páně slavila pouze o velkých svátcích nebo dokonce jako přívažek k bohoslužbám, vyhrazený sborové elitě, bych považoval za neblahý krok zpět. Česká reformace byla v jednom ze svých proudů (Jan Milíč z Kroměříže) hnutím za velmi časté (každodenní) přijímání. Pokračování textu