Archiv pro rubriku: Slovo

Pro děti: Biblický zvěřinec – Jelen

Český bratr 5/2013.

Přece nebudu pít vodu z louže!

Bylo po dešti, na lesní cestě jsme se vyhýbali loužím. V blátě za námi zůstávaly stopy. Ale nebyly to jen stopy naše. Před námi už tudy prošel někdo jiný. Čí jsou ty stopy? Ptá se Anežka. Byl to jelen. Sledujeme, kam šel.

Mám žízeň, ozvala se Anežka. Nic na pití jsme s sebou nevzali. Musíš to vydržet. Třeba najdeme studánku. Studánku? Jak ji najdeme? Zkusíme jít po stopách. Jelen určitě ví, kde najít vodu. Zná to tady. Našli jsme vodu, stopy nás k ní přivedly. Byla dobrá, chladná, tekla ze studánky a tvořila malé jezírko.

Zvířata vědí, co je pro ně dobré. Přece nebude jelen pít vodu z louže na cestě, když může doběhnout ke studni.

Já bych taky nepila vodu z louže, říká Anežka. Anežko, víš, že v Bibli je píseň člověka, který si připadal jako jelen?

Jako jelen? Diví se Anežka. To měl parohy? Připadal si jako jelen, který nutně potřebuje pít čerstvou vodu. Měl žízeň. Byl z něčeho smutný, možná byl nemocný, lidé ho neměli rádi, smáli se mu, byl sám… A věděl, že by mu mohl pomoci Pán Bůh. A tak se začal modlit. Modlil se písní, zpíval o jelenovi. Zpíval: Pane Bože, potřebuji Tě jako jelen potřebuje čistou, čerstvou vodu. Nechci žádnou špinavou vodu z louže, nechci, aby mě někdo utěšoval, to mi nepomůže… Potřebuji Tebe, Pane Bože. Pomoz mi, osvěž mě.

A Pán Bůh mu pomohl? Zajímá se Anežka. Pomohl mu tak, že už se necítil sám. Věděl, že Pán Bůh je s ním, že o něm ví. Jako bys byla někde sama, ale věděla, že doma na tebe čekají rodiče, starají se, aby se ti nic nestalo.

Jelen v Bibli

Jelen je se svým parožím nepřehlédnutelný. Rychle běhá, troubí, v době říje velmi hlasitě. Je symbolem síly. Jelení maso je podle starozákonních předpisů považováno za čisté, může se jíst. O jelenech a laních se píše v poetických textech, například v Písni písní. Vlastnosti jelena a laně jsou přirovnávány k vlastnostem lidí, vedle silného a rychlého jelena je laň obrazem života, lehkosti a také ostýchavosti.

Doporučujeme: Drobné knížky modliteb dětí Děti píší Bohu

„Milý pane bože, děkuju ti, že si nám dal nebe a zvířata a moře. Děkuju ti i za tvoje nový stvoření jako sou počítače. Co dalšího chystáš? Přeju ti krásný vánoce.“ Ludva (9 let)

Heller, David. Milý Pane Bože, v co věřili dinosauři? Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2004. 142 s. 99 Kč

Heller, David. Milý Pane Bože, přijď v sobotu na snídani! Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. 104 s. 89 Kč.

Lenka Ridzoňová

 

 

Pro děti: Biblický zvěřinec – Velbloud

Český bratr 4/2013.

Co dělat s čokoládou v krabici?

Anežka dostala k velikonocům hodně různých čokoládových vajíček a jiných dobrot. Má je v krabici ve skříni a šetří si je. Vždycky sní jen kousek. A radši sama, aby nemusela nabízet.
Jednou je u ní na návštěvě kamarádka Míša. Má taky ráda čokoládu a moc jí k velikonocům nedostala.
Anežko, dej mi taky…
Ale to mi zbude jen málo…
Ale přece jen Míše dá jedno čokoládové vajíčko. Vlastně toho zas tak moc neubylo.

Víš, jak to bylo s tím velbloudem? Ptá se večer Anežky maminka.
Velbloudem?
Jeden obchodník jel prodávat do města zboží. Vezl ho naložené na velbloudovi, krásné koberce a ozdobné látky. Přijeli k hradbám města, dovnitř se vcházelo bránou. Té bráně se říkalo Ucho jehly. Tak byla úzká a nízká. A velbloud naložený vším drahým zbožím se nemohl do té brány dostat. Jak to uděláme? Přemýšlel obchodník. Budu muset část zboží sundat.
Tak sundaval. Až když sundal všechno, skrčený velbloud prošel branou.

Snažila ses, Anežko, někdy projít malou branou? Malými dveřmi?
Představ si, že takovou branou chceš přijít k lidem a taky k Pánu Bohu. Ale do té brány se vejdeš jenom, když toho neponeseš moc s sebou. Když se rozdělíš o věci, které máš, s těmi, kdo je taky potřebují, nebo by jim udělaly radost. Když jsi dala Míše nějakou svoji čokoládu, otevírá se ti brána. Budete větší kamarádky. A budeš i blíž k Pánu Bohu.
Pán Ježíš říkal, že snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.

Velbloud v Bibli

V biblických dobách byl velbloud znám v Palestině v dvou odrůdách: jako pomalé tažné zvíře a pak velbloud „rychlonohý“, který byl užitečný ve válce.
Velbloud byl cenným dopravním a přepravním prostředkem. Byl drahý, vlastnili ho pouze bohatí. U národů sousedících s Izraelci bylo jmění vůbec odhadováno „na velbloudy“. Třeba Jób měl před nemocí 3 000 velbloudů, poté, když se znovu vzmohl, jich měl 6 000.
Velbloud je vybaven na pohyb v poušti, má nohy uzpůsobeny pro chůzi v písku a chemicky je schopen spalovat tuk v hrbech a vytvářet tak vodu. Nicméně pít potřebuje. Napít velbloudům dala například Rebeka, budoucí nevěsta Izákova. A takový velbloud vypije najednou třeba 150 litrů vody.
Šat z velbloudí srsti na sobě nosil Jan Křtitel.

Když Ježíš mluví o velbloudu procházejícím uchem jehly, jde o příklad něčeho, co je z lidského pohledu nemožné. Velbloud je zkrátka to největší myslitelné zvíře.
A ještě něco: můžete si zkusit velbloudí chůzi: levá ruka, levá noha, pravá ruka, pravá noha.

Doporučujeme:
BUTTERWORTH, Nick; INKPEN, Mick. Ježíšova podobenství Praha: Kalich 2005
Osm podobenství převyprávěných stručně, vtipně, s veselými ilustracemi. Toho naloženého velblouda tam také najdete.

Lenka Ridzoňová, kresba Tomáše Tichého

Pro děti: Biblický zvěřinec – Kohout

Český bratr 3/2013.

Anežka se vrací ze školy. Většinou chodívá s Janou, ale dneska se zdržela, Jana šla už dřív. Pomalu jde parkem. Co se tam děje? Shluk dětí, křik, smích. Anežka ty děti zná, některé jsou od nich ze školy. Co tam s nimi dělá Jana? Vždyť se s nimi přece nekamarádí! Děti jí zrovna vyrazily z ruky zmrzlinu a teď jí sebraly tašku a házejí si s ní. Jana začíná brečet.

Anežce je Jany líto. Chtěla by jí pomoct. Jenže má strach. Co když jí taky něco udělají?
A tak jde dál, dělá, že nic nevidí.
Doma už to nevydrží a rozbrečí se.
Co se stalo, ptá se maminka?
Anežka jí sedí na klíně, smutně ze sebe souká, jak to bylo…

Je to kohoutí smutek, říká maminka.
Proč kohoutí?
Když Pána Ježíše tenkrát v noci o velikonocích soudili, byl tam nedaleko Petr. Měl Ježíše rád a chtěl tam být s ním. Jenže se bál. Dokonce jen se přiznat, že Ježíše zná, se bál. Ne, to si mě s někým pletete; ne, to je někdo úplně cizí, odpovídal, když měl někdo pocit, že ho vídal s Ježíšem.
A pak se ozval ten kohout. Zakokrhal. Připomněl. Přinesl pláč.

Anežko, tobě se ten kohout ozval taky.
Mně? Kohout?
Kohout ráno lidi budí ze spaní. Nespěte, něco dělejte.
Tobě se taky asi ozval, když ti bylo Jany líto.
To je dobře, Anežko, že pláčeš. To je dobré být smutná, když něco bylo špatně.
Zítra Janě řekni, jak ti to bylo líto.
A cestou se podívej na věž kostela.
Proč?
Je tam kohout. Má lidem připomínat, aby nezaspali.

Kohout v Bibli
Kohout oznamuje brzké ráno. Autor Markova evangelia vyzývá k bdělosti, neboť nevíme, kdy přijde pán domu. Může nás vzbudit ze spánku právě za kuropění (Mk 13,35). Petra hlas kohouta vylekal a upomenul, když v noci zradil Ježíš.
Výzvou k bdělosti je symbol kohouta na věžích některých kostelů.

Doporučujeme:
Patricia St. John. Poklady pod sněhem. Praha: Samuel, 2009. 208 s.
ISBN 978-80-86849-59-1 Napínavá kniha pro děti o vině a odpuštění.

Lenka Ridzoňová, kresba Tomáše Tichého

Pro děti: Biblický zvěřinec – Osel

Český bratr 2/2013.

Sanitka se špičatýma ušima.

Houkání se přibližuje. Auta stojící v zácpě se snaží uhnout stranou. Něco se stalo, potřebuje projet sanitka. Anežka s maminkou čekají na chodníku. Proč jsou některé sanitky žluté a některé bílé? Ptá se Anežka. Tahle byla žlutá.Většinou ty, co houkají, jsou žluté. Aby byly víc vidět.Kam jede? Mám strach, že se někomu něco stalo. Kdo ji zavolal?Anežka má jednu otázku za druhou.Jak to bylo, když nebyla auta? Jak to bylo, když nebyl telefon?A co když je člověk sám?Bohužel, někdy je člověk sám.

Tak jednoho nešťastníka kdysi dávno přepadli na cestě lupiči. Šel z Jeruzaléma do Jericha. Zbili ho, sebrali mu všechny věci a nechali ho ležet. Naštěstí šel někdo kolem. Ale nepomohl mu. Naštěstí šel někdo další. Ale taky mu nepomohl.Až ten třetí. Cizinec ze Samařska. Od toho už pomoc ani nečekal.Ale právě on zastavil. Nemůže tady toho člověka nechat ležet. Je tak sám a za chvíli by umřel.Přišel blíž, prohlédl zranění, ošetřil je olejem a vínem, obvázal. Ale to bylo málo, člověka je potřeba někam odvézt.Naštěstí měl ten cizinec s sebou zvíře. Osla nebo mezka, v Bibli kralické píšou, že to bylo hovado. A na tohle hovado zraněného naložil a odvezl do hospody, kde se o něj mohli postarat.Bylo to štěstí. Že se objevil člověk, že mu bylo líto druhého člověka, že byl ochotný pomoci. A bylo štěstí, že u toho byl i ten osel. Takový osel či hovado se někdy hodí a pomůže zachránit život.

Takže. Kdyby se král Lávra kromě oslích uší vyznačoval ochotou nést břemena druhých, měli bychom se od něho čemu učit.A Anežko, víš, že osel mluví ušima? Když je má svěšené, říká, že je unavený nebo ho prostě nebaví život. Jak měl asi postavené uši osel toho Samařana? (Můžeš to zkusit nakreslit.)

Pane Bože, děkujeme, že nás většinou někdo slyší, když potřebujeme pomoc. Ty nás slyšíš vždycky. Jsme rádi. Amen.

Osel v Bibli

Ve Středomoří je osel (či hovado nebo mezek) mnohde dosud nezbytným pomocníkem pro nošení nákladu. A v Bibli není osel vždycky jen „němá tvář“. Oslice starozákonního Bileáma dokonce promluvila, když Bileám dlouho nechápal, co mu Pán Bůh chce říct. (Numeri 22)

Kromě nošení břemen nosil osel i lidi, podobně jako později a jen ty bohatší nosil kůň. Osla osedlal například Abraham, když se vydával na horu Mórija se svým synem Izákem.Na oslici vjížděl do města král. Prorok Zacharjáš oznamuje příjezd spravedlivého krále na oslátku. Tak i Ježíš vjel do Jeruzaléma před velikonocemi na oslátku.Podle tradice měli osla Josef s Marií, když se šli dát zapsat do Betléma, a oslík byl pak i u Ježíšových jeslí, ale o tom se v Bibli nepíše.

Lenka Ridzoňová

Doporučujeme: (když už jsme u těch oslů…)Kniha Oslovi německých autorů Adelheid Dahimene a Heide Stollinger (Scientia, 2004). Osel a oslice už jsou spolu dlouho, už jsou si navzájem okoukaní. Tak se osel vypraví za jinou… Ale zjistí, že se nikde jinde necítí doma, žádné jiné zvíře k němu „nepasuje“. Milé a hezké nejen pro děti. Třeba tip na dárek ke svatbě.