Archiv pro rubriku: Téma

Biblická úvaha: Tak trochu o svatbě

(ČB 6/2019) Když je farář požádán o svatbu, má na výběr z řady biblických textů. Texty Genese k nim patří. Mluví k nám ale v poslední době jinak než dřív. Člověku žijícímu v časech babylónského exilu znělo jinak, že je obraz Boží, že má nárok na zemi – snad právě na tu, ze které byl vyvlečen – a že ji má dokonce naplnit potomstvem. Vnímal zde budoucnost – s jeho exulantskou generací Boží lid nepomine.

Když bude však farář kázat na tento text dnes, okamžitě si uvědomí, že panování nad ostatním stvořením pro nás není dobrá vizitka. Kam jsme to dopanovali, že? Podmanili jsme si zemi, oseli ji řepkou, zbavili ji humusu. Ryby jsme nakrmili plastikovým odpadem, nebeské ptactvo herbicidy a insekticidy a to ostatní lezoucí a skákající stvoření jsme také všelijak zdecimovali. Slova o podmanění a panování se oprávněně bojíme vyslovit. A když už, pak jedině s dovětkem, že jde o panování moudrého a laskavého hospodáře, který se o stvoření stará. Pokračování textu

Je to s těmi mladými čím dál tím lepší…

(ČB 6/2019) Neslibujte, co nechcete splnit. Třeba věrnost až do smrti. Z křesťanského pohledu je to sice smilstvo, ale nevylepšíte to, když k němu přidáte křivopřísežnictví. Tohle třeba slyší snoubenci, když přijdou na přípravu – a chodí jich docela dost. Jen vzácně jsou ostražitě zamlklí, jasná většina je velmi dychtivá. Nemají ostych o sobě mluvit a když se ptají, čekají i osobní odpověď a tu berou vážně. Nepřijímají ji hned za svou, ale názor faráře je něco, nad čím chtějí přemýšlet.

Promyšlenost kroků místo formálního přístupu

Jsou jiní, nejen než jsme byli my, jsou i jiní, než byli snoubenci před deseti lety. Rok od roku je to lepší. Mám proto v souvislosti s generací, která přichází, velkou naději, protože oni více a sami za sebe své kroky promýšlejí. Pokračování textu

Můj syn je gay

(ČB 6/2019) Jedno z našich dětí je gay. Co jsme udělali špatně? Kde se stala chyba? Hledala jsem vinu u sebe a nedokázala se s tím vyrovnat. Vždyť jsme stejně vychovávali i jeho sourozence a žádný z nich gay ani lesba není. Co se to stalo? Hryzalo to ve mně a ptala se, jestli jsem ho špatně vychovala. On ale říkal, že ne, že se tak prostě narodil a že si to nemám vyčítat. Svou orientaci začal poznávat na druhém stupni základní školy. Sice se dvakrát pokusil navázat vztah s děvčetem, ale nešlo to.

Na jednu bolest navazovaly další. Moc mě mrzelo, že jsem byla poslední, kdo se to dozvěděl. Ale pak jsem pochopila, že je pro dítě hrozně těžké takovou věc doma oznámit. Syn nám to řekl, když mu bylo 23 let, skoro deset let se s tím vyrovnával sám a bez mámy. Pokračování textu

Obhajoba tradiční rodiny

(ČB 6/2019) Před rokem a dvěma týdny jsem se ženil. Od vrstevníků jsme slýchávali dotazy proč, když jsme příliš mladí (22 a 27 let), s lehce podezřívavými otázkami, zda nás k tomu něco tlačí (a to zejména moji nastávající). Smáli jsme se a odpovídali, že ne, že nám manželství připadá jako pěkná instituce, a proto do ní chceme vstoupit.

Člověk se naplno odevzdá druhému a plně ho přijímá. Bere ho s jeho chybami a svoje nedostatky před ním neskrývá. Nemusí se totiž bát, že ho druhý opustí. Nerozlučnost manželství (vyjma extrémních případů) mnoho nabízí, a proto může být taky velmi jednoduše zneužita. Pokračování textu