Archiv rubriky: Téma

Biblická úvaha: Myšlenky, které změnily svět

Wittenberg (7)(ČB 10/2017) Říjnovým večerem jde muž v mnišském plášti, v jedné ruce kladivo, v druhé svinutý papír. Míří k největšímu městskému kostelu Všech svatých, jejichž svátek připadá na následující den. Právě tudy zítra půjdou zástupy na bohoslužby a u vchodu do chrámu naleznou čerstvě přibitý plakát s necelou stovkou krátkých odstavečků. Stačí jen několik hřebíků a pár ran kladivem, aby se na veřejnost dostaly myšlenky, které změní svět. (Celý příspěvek…)

Rubriky: Téma | Napsat komentář

O dobrých skutcích: Nesesmilníš

Öèôðîâàÿ ðåïðîäóêöèÿ íàõîäèòñÿ â èíòåðíåò-ìóçåå gallerix.ru(ČB 10/2017) V tomto přikázání se nám ukazuje skutek, který obsahuje mnoho dobrého a mnoho neřestí zahání. Je to čistota neboli cudnost. Věc každému dobře známá, jenže si ani tohoto skutku nikdo nehledí a nikdo se v něm necvičí alespoň tak pilně jako v jiných, nám nepřikázaných skutcích. Vidíme pak, že svět je plný ohavných skutků necudnosti a hanebných slov, i jak jich následkem nemírných žranic, chlastů a zahálky denně přibývá. (Celý příspěvek…)

Rubriky: Téma | Napsat komentář

Výročí reformace a cesty k smíření po sametové revoluci

0ilu(ČB 10/2017) Jak se Českobratrská církev evangelická vyrovnávala se změnou svého postavení po listopadu 1989, držíme-li se tématu „Cesty k smíření a odpuštění“? A bereme-li v úvahu širší rámec daný výročím vystoupení Martina Luthera před pěti sty roky?

Martin Luther byl bezpochyby vědomým členem církve katolické, tedy obecné. Také Jan Hus přijímal církev jako danost. Zápasy, ke kterým za Husa a Luthera docházelo, byly děním uvnitř církve, jejíž postavení jí umožňovalo mocensky zakročit. Odpor církve byl veden proti Lutherově rozpoznání, že církev není ani majetníkem ani prostředníkem spasení. (Celý příspěvek…)

Rubriky: Téma | Napsat komentář

Cesty k smíření a odpuštění v česko-německých vztazích

cesty_cb(ČB 10/2017) O česko-sudetoněmeckých vztazích budu vypovídat subjektivně. My Češi je totiž považujeme za problematické. Milujte. Odpouštějte. „Ale ve vztahu k sudetským Němcům? To přece nejde jen tak!“ slyším reakci.

Znám mnoho sudetských Němců, mám je ráda a vážím si jich. Vyrostla jsem v jejich kraji (narozena 1952), v odcizenosti. Dole v Herlíkovicích (po válce součást Vrchlabí) jsme neměli ani tušení, že nad lesem existují ještě Hořejší Herlíkovice s kostelem a že to celé byl kdysi Hackelsdorf. Nevěděli jsme nic. Nic o tom, že „lágr“ u Labe byl za války pobočkou koncentračního tábora (Celý příspěvek…)

Rubriky: Téma | Napsat komentář