Archiv pro rubriku: Téma

Biblická úvaha: Jak unést prázdno?

(ČB 11/2019) Jak vypadá prázdno? Jak je popsat jiným slovem? Po prázdninách, které jaksi s tím slovem souvisí, jsem se na to zkusila zeptat konfirmandů a mládeže.

Uvedli například tato slova: nic, volno, temnota.
Jak unést prázdno? Nebo čím prázdno naplnit, aby prázdné nebylo?
Není to snadné. Protože volno a prázdno není jednoznačně pozitivní, nebo naopak negativní. Mohu se o prázdninách nebo ve volný den, třeba v neděli, nudit nebo moderním slovem prokrastinovat. Ale může to být také krásný čas a prostor k odpočinku, k nadechnutí čerstvého vzduchu, vybočení ze stereotypu. Abych se s novou silou mohla vrátit k rutině všedních dnů. Prázdno může být naplněné, i když zůstane prázdné.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

A můžu si to rozhodnout sám?

(ČB 11/2019) Mám dost informací k tomu, abych mohl o něčem rozhodnout sám? Nedostatkem informací rozhodně netrpíme. Je jich tolik, že nabídka těžce převyšuje poptávku. Vidím zřetelný vývoj od svých dětských let. Školství v osmdesátých letech minulého století dbalo učení nazpaměť. V devadesátých nás učili, že je potřeba si informace umět najít. Od nultých let dál už je potřeba umět informace třídit. Jsou totiž k mání ihned. S mobilním telefonem v kapse a přístupem na internet je málo věcí, které bych nemohl zjistit během několika málo vteřin. Heslo doby zní: „Co nevíš, to ví Wikipedie. Co neví Wikipedie, to ví Google. Co neví Google, to nemá smysl vědět.“

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Protož, věrný křesťane, hledej pravdy…

(ČB 11/2019) Dnešní doba bývá někdy charakterizována jako postpravdivá, případně postfaktická. Když si uvědomíme nevídanou sílu záměrných dezinformací (fake news), když posloucháme politiky bezostyšně ze svých úst vypouštějící lži, za které místo ostudy sklízejí potlesk, když pozorujeme, jakým nesmyslům lidé ochotně věří a nedají si svoje přesvědčení nijak vyvrátit, když sledujeme, jak emoce převažují nad rozumem a samomluva nad dialogem, těžko se bráníme dojmu, že žijeme ve světě, v němž poctivé hledání pravdy již téměř nikoho nezajímá. A většině lidí to vlastně nevadí, protože je jim v takovém světě dobře.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Rozhodnutí musí vykrystalizovat

(ČB 11/2019) Daniel Bartoň (*1984) pochází z Valašska, po gymnáziu vystudoval práva a teologii křesťanských tradic. V současnosti se živí jako advokát, současně působí jako odborný asistent na katedře pastorační a sociální práce Evangelické teologické fakulty UK a v církvi slouží jako výpomocný kazatel. Je ženatý a má jedno dítě.

Vyrůstal jste v osmdesátých a devadesátých letech na valašské vesnici. Jaké jste měl dětství?

K zážitkům z dětství se člověk pořád vrací. A já mám dojem, že vyrůstání na vesnici mě docela poznamenalo. Výhoda určitě byla v tom, že člověk přišel ze školy, mohl hodit tašku do kouta a vyjet třeba na kole do lesa nebo zaběhnout na hřiště na fotbal. Zároveň bylo soužití s vrstevníky ve vesnickém prostředí náročné. Určitým způsobem hrubé, násilné, někdy hraničící s šikanou od starších kluků. Na to moc rád nevzpomínám. Možná z těchto zážitků u mě uzrál pozdější postoj ke spravedlnosti a hlavně bezpráví.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu