(ČB 4/2019) U snídaně kluci ze sebe dělají hlupáky – prý nevěděli, že je neděle a že jdeme do kostela. Neuklidní je ani to, že dnes jdeme na bohoslužby u nás v Roztokách, kde se začíná až o půl jedenácté. Začnou brblat, že do nedělní školy nejdou, načež jim má žena Hanka, katolička, navrhne, že můžou jít na katolickou mši, kde nedělní škola není vůbec. To odmítnou, to prý radši půjdou do té „pitomé nedělky“. Potom ale jakoby někdo střihl film: děti jsou v nedělní škole, varhany zní a z životní horizontály se stává vertikála. Po skončení bohoslužeb děti venku běhají na slunci. „Večer si asi zajdu k Jezulátku,“ pronese s kávou v ruce moje žena. Nezní to ale naštvaně. Možná i trochu naopak.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 3/2019) Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel. (Mk 2,1-12)

Když Ježíš kázal, byl plný kostel. Tedy nebyl to kostel, jen obyčejný dům. Ale byl posluchači napěchován. Někteří se snažili zachytit Ježíšova slova aspoň přede dveřmi. Jak by to bylo krásné, kdyby kostely byly takhle plné! V tom příběhu se však ukazuje, že to může být i nesnáz. Pro zástup posluchačů není možné se k Ježíšovi dostat.

Poslechněte si článek:

(ČB 3/2019) Marek Bárta (*1976) studoval sociální práci a teologii. Souběžně to moc nešlo, studium sociální práce proto bakalářskou zkouškou uzavřel a věnoval se naplno teologii. Dva roky strávil na stipendiu v Bernu a po škole pracoval spolu se svou manželkou rok a půl v Americe v přímé péči o lidi s postižením. Již jako farář studoval ještě pedagogiku. Absolvoval rovněž kurz pro supervizory v církvi, což ho zavedlo k sebezkušenostnímu psychoterapeutickému výcviku, který dokončil před dvěma lety. Na to pak navázal kurzy párové terapie a mediace. Je farářem v Náchodě-Šonově, je ženatý a má čtyři děti.

Poslechněte si článek:

(ČB 3/2019) Už v příběhu stvoření, jak nám je předkládá První kniha Mojžíšova, je obsažena odpověď na titulní otázku. Člověk není na zemi sám, není individuum, žijící ve vzduchoprázdnu vlastního mikrosvěta. Je to bytost vztahová a tím základním vztahem je vztah muže a ženy, tedy vztah, který vede k přežití druhu, k pokračování rodu. Dynamika vztahů se line celým biblickým poselstvím dál, jak pokračujeme ve čtení knihy Genesis, dalších knih Pentateuchu, Proroků i Spisů, stejně jako knih Nového zákona. To základní téma je vztah dvou hlavních „hrdinů“ Knihy knih, tedy člověka a Boha, leč ten se nám vyjevuje v prostředí i na pozadí vztahu člověka k ostatnímu stvoření a především k ostatním lidem.

Poslechněte si článek: