Archiv pro rubriku: Téma

Co vy, jakožto evangelík, považujete za svůj úkol ve společnosti?

(ČB 1/2019) Ke křesťanství se mám bez patosu přiznávat. Je ale třeba víc svědčit životem a méně idejemi, víc prací a méně radami, víc naslouchat a méně mluvit, víc zkoumat sebe a méně kádrovat jiné, víc odpouštět a méně obviňovat, víc se zabývat sousedem a méně záchranou světa, víc přemýšlet o kořenech a méně o pokroku. Jako řadový evangelík se mohu angažovat vlastně v čemkoliv. Pokud jsem ale v církvi někam zvolen, svobodný prostor pro slova se mi zmenšuje jaksi v nepřímé úměře s výškou postavení.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Biblická úvaha: Identita (naší) církve a církev v pohybu

Razítko(ČB 12/2018) K domu, ve kterém Ježíš káže, přichází jeho matka a bratři. „Přišli, aby se ho zmocnili, říkali totiž, že se pomátl.“ (Mk 3,21) Ježíš se rozhlédne po zástupu, který mu naslouchá a řekne: „Hle, moje matka a moji bratři. Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka.“(Mk 3,34)

Poslechněte si článek:

Toto vyprávění není, jak mu rozumím, o rodině a Ježíšovu vztahu k ní. Je to především evangelijní svědectví o církvi jako rodině bratří a sester Kristových a o tom, jak tato rodina vzniká a co ji drží. Především je tu přítomen Pán Ježíš. Pokračování textu

Generální sněm v prosinci 1918 a spojení českých evangelíků

1generální sněm(ČB 12/2018) Cesta k opětovnému spojení českých evangelíků, kteří se museli dle tolerančního patentu z roku 1781 hlásit buď k luterskému či reformovanému vyznání, vedla řadou desetiletí. Za jednu z předzvěstí můžeme považovat vznik Kostnické jednoty v roce 1905, který vycházel z celonárodního sjezdu českých a moravských evangelíků v září 1903, kde se přítomní hlásili k české reformaci i možnému budoucímu spojení obou konfesí.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Vyznáváme a jsme vděčni

logo_vertikal barevné(ČB 12/2018) Naše Českobratrská církev evangelická (ČCE) si letos připomíná 100 let od svého vzniku sloučením českých sborů reformované a luterské církve v českých zemích v jedno společenství. ČCE převzala učení obou tradic, a navíc se vědomě a s radostí přihlásila k české reformaci 15. století a ke „staré Jednotě bratrské“. Vykročila tím k myšlenkové rozmanitosti a otevřenosti. Jsme vděčni, že jsme mohli v naší církvi pravidelně slýchat biblickou zprávu o Království Božím, jež je určeno tomuto světu a dává naději přesahující náš život, poznávat orientující osobnosti a nacházet přátele sdílející týž základ života. Jsme vděčni za to, že se evangelíci mohli významně podílet na srozumitelném šíření evangelia, mimo jiné také při práci na novém českém ekumenickém překladu Bible.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu