(ČB 10/2019) Jakožto nejmladší člen redakční rady jsem dostala nelehký úkol zamyslet se nad tím, co nebo kdo je pro dnešní mladou generaci autorita. Prosím laskavého čtenáře, aby nepovažoval následující text za obecnou pravdu, ale za výsledek mé subjektivní a skromné úvahy. Jakožto člověk, který je chronicky „out“, je totiž značně pravděpodobné, že se o svých vrstevnících zmýlím. Prosím tedy zejména je o shovívavost.

Poslechněte si článek:

Je přirozené, že s proměnami doby se mění i trendy a autority. Říká se, že my Češi máme k autoritám odtažitý vztah, který v nás zakořenila léta v područí různých (polo)totalitních režimů. Pokračování textu →

(ČB 10/2019) Samozřejmě Boha, ale napadají mě i dva druhy světských autorit, se kterými se v naší církvi setkáváme. Jednak jsou to autority vyplývající z hierarchie ČCE, které stojí na špici naší organizační struktury, a bez nichž by církev nefungovala. A pak je tu ještě jiná autorita, trochu přirozenější, a tou jsou pro mě všichni lidé starší než já, lidé, kteří něco prožili a nezdráhají se o své zkušenosti podělit. Těm bychom měli naslouchat.
Jan Kolínský, člen střešovické mládeže

Poslechněte si článek:

Měl jsem autoritativního otce a vzpurnou povahu, snad proto mám s autoritami vždycky problém. V církvi taky. Farář pro mě není „autorita“, směrník, ale tlumočník, vykladač písma. Dobrý farář voní Biblí. Autoritou má být jedině Ježíš („on musí růsti, já pak menšiti se“), zvěst, Bible, ale vím, že na to často zapomenu. Líbí se mi, že evangelíci na autority moc nehrají, Pokračování textu →

(ČB 9/2019) Hospodin řekl: „Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem.“ A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný. Jakmile jej Elijáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. Tu mu hlas pravil: „Co tu chceš, Elijáši?“ (1Kr 19,11–13)

Poslechněte si článek:

Docela slušný výkon; čtyřicet dní a nocí byl Elijáš na cestě. Předtím se ale ještě angažoval v politice, rázně se vypořádal s pohanskými proroky a taky se hodně modlil. Modlil se tak, že se probral syn vdovy ze Sarepty, který už přestal dýchat. Modlil se tak, že Hospodin seslal oheň, který spálil promáčenou oběť, a tak, že se po dlouhém suchu a hladu konečně „nebe zachmuřilo, vítr přihnal mraky a spustil se silný déšť.“ Elijáš by se nám hodil i dnes. Chcete-li vidět a slyšet, jak se to má s tím „někým či něčím nad námi,“ chcete-li poznat, co je zač ten Hospodin, zeptejte se Elijáše. Zdá se, že by mohl vyprávět. Pokračování textu →

(ČB 9/2019) „Něcisté“ a „něcismus“ jsou pojmy, které vymyslel profesor Halík. Tento náboženský směr má velmi jednoduché vyznání: „Existuje něco mezi nebem a zemí“; eventuálně „Něco je nad námi“. Takový člověk se nehlásí k žádné konkrétní církvi. Svobodně se ale účastní či neúčastní čehokoliv, co určitá církev nabízí. Oceňuje, že církev (na rozdíl od ateismu) hájí jisté principy, ale zároveň vnímá podstatnou část její teorie i praxe jako přebytečný balast či dokonce škodlivou přítěž. Vzpomínám na paní, která žádala, aby její vnučka mohla chodit do kostela na schůzky dorostu, protože viděla, jak se tam děti k sobě chovají hezky. Jen žádala, aby to nebylo moc „o bohovi“, to že holka fakt nepotřebuje. Právě tak církevní školy netrpí nedostatkem studentů a církevní sociální zařízení nedostatkem své klientely; aniž by se dotyční hlásili k aktivnímu životu v církvi. Mezi snoubenci, které já oddávám, je „lid kostelový“ ve výrazné menšině. Mezi kvantem motorkářů, kteří za mnou přicházejí na začátku sezóny do kostela pro požehnání, bych ty, kteří se tam objeví i jindy v roce, spočítal na prstech jedné ruky.

Poslechněte si článek: