(ČB 10/2020) Žijeme v době svobod. Můžeme říkat, co chceme, věřit čemu chceme, označit cokoliv za pravdu, nazvat kohokoliv jakkoliv. Zvenčí nejsme omezováni, zatím. To je většinou dobře. Brzda, která totální anarchii přetváří v prostor k rozhovoru, k životu, se jmenuje věrnost. Tolerance nestačí, ta vede místo rozhovoru k monologům. Věrnost nesmí být vnucena zvenku, musí přijít z každého z nás. Věrnost Bohu, rodině, selskému rozumu, odkazu předků, vlasti, vytvořeným hodnotám. Připadá vám to konzervativní? Správně.
Pavel Zoubek

Pokračování textu →

(ČB 9/2020) Hebrejská bible (Starý zákon) mluví nezřídka drsně. Proto se nad ní čtenáři propadají někdy do rozpaků a jindy je popadá zděšení. Kniha hrůz! Neměli bychom to hebrejské bibli oplatit a jít na ni drsným způsobem podle zásady „na hrubý pytel hrubá záplata“? Anebo: copak se stane, když nad ní mávneme rukou? Není však představa knihy hrůz spíše pověra, která brání nejen hrůzy brát vážně?

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 9/2020) Jiří Schneider (*1963) je člen synodní rady a bývalý diplomat. V letech 1995–1998 byl velvyslanec v Izraeli, mezi lety 2010 a 2014 působil jako první náměstek ministra zahraničí. Na jeho zkušenosti z diplomacie jsme se ho zeptali v následujícím rozhovoru.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 9/2020) Kdysi mě zaujala kniha s provokativním názvem: Hodné holky se dostanou do nebe, zlobivé kam chtějí. Přiznám se, že jsem ji nikdy ani neotevřel, takže nemám nejmenší tušení, jestli skutečně poskytuje (ženám) spolehlivý návod, jak se v životě dostat tam, kam potřebují. Předpokládám ale, že autorka na „hodné holky“ pohlíží spíš s politováním: sice svým chováním splňují to, co od nich tradiční křesťanská morálka očekává, a je tedy pravděpodobné, že skončí v nebi, ovšem zde na zemi nemohou s žádnou zářnou kariérou počítat.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →