Archiv pro rubriku: Téma

Otevřeno: Komunitní centrum pro všechny

Český bratr 9/2012.

Fara v Chrástu ožívá

„Je čas bořit i čas budovat.“ Tuto moudrost biblické knihy Kazatel si v červenci 2012 mohli připomenout brigádníci při bourání zdí v přízemí evangelické fary v Chrástu. Z bývalého farářského bytu se tak vyloupl základ budoucího komunitního centra.

Ne že by chrástečtí farníci vystěhovali svého duchovního na ulici. Ten od prázdnin bydlí s rodinou v novém bytě, který vyrostl v dosud nevyužívaném podkroví. V přízemí se tak uvolnil prostor, aby zde vedle modlitebny vznikly místnosti k setkávání a rozmanitým aktivitám, které nebudou sloužit pouze členům sborů, ale širokému okolí.

Projekt Živá fara má sbor více otevřít jeho okolí a propojit lidi napříč věkovými a zájmovými skupinami. Centrum nabídne důstojné zázemí pro duchovní, volnočasové, kulturní, vzdělávací a společenské aktivity. Ty budou vyrůstat především z iniciativy členů sboru a lidí z obce.

Vytvoření takového prostoru chápeme především jako výraz diakonického poslání církve, služby, otevřenosti a pohostinnosti. To by se ovšem na Živé faře nemělo oddělit od ostatních funkcí církve: bohoslužby, společenství a svědectví. Vlastně má jít o jakési setkání „na půl cesty“, na pomyslném mostě mezi církví a okolní společenství.

Vždy se trochu balancuje na ostří nože. Je naše křesťanská identita natolik silná, abychom nepodlehli pokušení připodobnit se okolí a stát se „volnočasovým klubem“? Podaří se předat něco z toho, čím křesťanský sbor ve své podstatě je a z čeho žije?

Možná nejde o nic víc, než abychom svíci nestavěli pod kbelec, aby sbor byl otevřeným místem, kde se člověk může setkat s Bohem, který je oslavován v bohoslužbě, a s těmi, kdo svědčí o své víře. Ježíš přece přirovnává Boží království ke kvasu, který musí být vmísen do mouky, aby celé těsto prokvasil. Musí zůstat kvasem (jako sůl solí), ale nesmí zůstat v obalu, musí se „ztratit“ v mouce.

O to se tedy pokoušíme i v Chrástu – a díky financím z loňského Hlavního daru lásky Jeronymovy jednoty nebo HEKSu se o tom můžeme pokoušet s lepším zázemím. Nové centrum se zatím v provizorních podmínkách otevře svému účelu už na podzim. V neděli 7. října se s novými prostory bude moci seznámit veřejnost v rámci slavnosti Díkůvzdání za úrodu. Slavnostní otevření pak – po dokončení zbývajících úprav a vybavení – proběhne na jaře příštího roku.

Karel Šimr, farář v Chrástu

 

Otevřeno: Česká křesťanská akademie

Český bratr 9/2012.

Nechodit jen na svoje

Místní skupina České křesťanské akademie vznikla v Třebechovicích pod Orebem v roce 2005 po předchozích dvou letech příprav ve spolupráci s lidmi z města, našeho sboru a místní katolické farnosti. Doposud nabídla akademie přes sedmdesát samostatných přednášek, jednu mezinárodní konferenci na téma Náboženství a válka ve znamení kalicha a řadu dalších kombinovaných programů, jako například celotýdenní akci Týden bez televize nebo setkání pro všechny generace v rámci pořadu na naší farní zahradě nazvaného Neakademické loučení s létem. Paralelně s přednáškami se snažíme udržovat v chodu tzv. AVL klub (audio-video-literární klub), kde se diskutuje nad promítnutými filmy, přečtenými knihami a poslouchá se tematicky především k církevnímu roku zaměřená hudba. V posledních letech se akademie zapojila také do akcí Noc kostelů a Týden modliteb za jednotu křesťanů.

Členy akademie jsou evangelíci, katolíci i lidé bez vyznání. Místy setkání jsou evangelická a katolická fara a společenský sál místního o. s. Orel. Činnost každoročně finančně podporuje městský úřad a také někteří místní podnikatelé. Jako motto společných setkání by se snad dala zvolit věta „nechodit jen na svoje“ nebo také nežít v rozlišení „naše versus vaše“, které na malém městě někdy nabírá až úsměvných a zároveň nepochopitelných rozměrů. Cílem, který se snad daří alespoň částečně plnit, je, aby byla setkání otevřena všem, aby se při nich setkávali lidé, kteří chtějí něco nového slyšet a společně o tom diskutovat a přemýšlet. Tím, že se snažíme nevyhýbat některým ožehavým otázkám, jako je například vztah Evropy a křesťanství k islámu, bývají diskuse někdy dost živé.

Na hodnocení přínosu spolupráce našeho sboru s Českou křesťanskou akademií si netroufám, to musí posoudit jiní. Sám za sebe jsem rád, že si díky ní našli cestu na naši faru, do sboru i ke mně jako faráři noví lidé a že ono pomyslné „naše versus vaše“ je minulostí. O tom, že tím přibylo úkolů, zásadních témat a výzev, se kterými se budeme muset vyrovnávat, není pochyb.

Filip Čapek, farář v Třebechovicích pod Orebem

Otevřeno: Bohoslužby v domově pro seniory

Český bratr 9/2012.

Ekumenická setkání
Shromáždění v pardubickém Domově pro seniory U Kostelíčka se konají ve zdejší ekumenické kapli každý čtvrtek odpoledne. Pravidelně se střídá římskokatolická mše s evangelickou bohoslužbou. Jedná se o shromáždění skutečně ekumenická. Evangelických bohoslužeb se účastní nejenom členové ČCE, ale také příslušníci dalších protestantských církví a římští katolíci. Střídají se kazatelé: v současnosti kromě ČCE také z Bratrské jednoty baptistů, Církve bratrské a Církve adventistů sedmého dne. Bez organizačního úsilí dvou vzácných sester by celý projekt zřejmě zůstal pouze zbožným přáním. Všichni vděčně myslíme na Jaroslavu Šejvlovou, katoličku z Hradce Králové, která nás trpělivě uváděla do života v domově, a je nám moc líto, že se ze zdravotních důvodů společných shromáždění již nemůže účastnit. Za evangelickou stranu službu od počátku organizuje členka našeho pardubického sboru Naděje Mandysová, která také většinou zajišťuje hudební doprovod.
Celá služba by se ovšem neobešla bez obětavé pomoci mnoha dalších sester a bratří ze sborů v Pardubicích a Bukovce i členů ostatních pardubických církví. Většinu obyvatel domova, kteří projevují o bohoslužby zájem, je třeba do shromáždění pozvat, doprovodit, případně také dopravit. Mnozí z obyvatel domova trpí vážným tělesným nebo duševním postižením a bez pomoci by se do kaple nedostali. Někteří přitom projevují opravdu upřímný a živý zájem, a pokud jim to zdravotní stav jen trochu dovolí, nechtějí o bohoslužby přijít. Zas a znovu se můžeme přesvědčovat o tom, jak je pro ně účast na společných shromážděních důležitá.

V žádném případě přitom nejde o nějaké jednostranné dávání. Společné naslouchání slovu, společné modlitby a zpěv, společně trávené chvíle neznamenají posilu a povzbuzení pouze pro obyvatele domova, ale také pro nás, kteří sem přicházíme zvenčí. Stále znovu můžeme oceňovat ohromný potenciál modlitby Páně i známých nápěvů křesťanských písní.
Pro mě osobně jsou často mocným prožitkem nejenom bohoslužby, ale také návštěvy těch, kteří se nemohou společných shromáždění zúčastnit. Ve chvílích vzájemného sdílení se mohu učit od těch, jimž docházejí síly, co to znamená věřit a důvěřovat Hospodinu a trpělivě ho očekávat. Někdy je třeba bedlivě se vystříhat velkých slov a znovu si uvědomit, že něco znamená již to, že jsme prostě spolu – ve společné víře, naději a lásce.

Jak je naše služba v domově přijímána? U obyvatel jednoznačně kladně. Vlastně si nevzpomínám, že by někdo vůči někomu z nás projevil třeba otevřenou averzi. Naopak, někdy při návštěvě projeví zájem o rozhovor nebo o modlitbu i další z obyvatel pokoje. S některými členy personálu to bylo, zvlášť zpočátku, trochu složitější. Dávali občas i otevřeně najevo, že trochu překážíme. Ale musím říci, že se jednalo o výjimky. U naprosté většiny jsme se setkali a setkáváme s pochopením a vstřícností. I proto věřím, že se naše služba bude s pomocí Boží také v budoucnu zdárně rozvíjet.

František Plecháček, 2. farář pardubického sboru

 

Otázka na tělo: Co děláte pro to, aby do vašeho sboru přicházeli noví lidé?

Český bratr 9/2012.

Marek Lukášek, farář v Českém Brodě
Dbáme, aby při bohoslužbách byly otevřené kostelní dveře. Příchozí nelustrujeme. Zveme na „nízkoprahová“ setkání na pomezí kultury a náboženství. Ctíme zároveň zásadu, že podbízení nenese dlouhodobé ovoce; místo něho nabízíme slovo a svátosti každou neděli, jak nejlíp dovedeme.

Hana Capoušková, kurátorka pardubického sboru
Snažíme se, abychom byli sborem otevřeným, přístupným, aby se o nás ve městě vědělo. Máme webové stránky, které jsou hodně navštěvovány. Sama za sebe musím přiznat, že toho moc nedělám. Neumím vehementně zvát a zajímavě mluvit o tom, co se v našem sboru děje. Je to škoda, protože si často říkám: „Kdyby tady tak byli někteří moji přátelé a slyšeli to…“

Wiera Jelinek, farářka v Ratiboři
Ve stručné odpovědi řeknu jen tolik: pastorační a seznamovací návštěvy, koncerty – ať se zaplní kostel! Mezi skladbami zvonkohry se vždy snažím předat duchovní slovo. Na začátku září máme pro všechny žáky z místní školy seznamovací setkání s biblickým příběhem a farářkou. Dále přednášky zajímavých hostů, rodinný den s programem pro všechny generace, modlitební setkání pro babičky a dědečky. Také umožňujeme zahrádkářům připravit výstavu květin.

David Balcar, farář v Jindřichově Hradci
Zveme i své známé a sousedy na sborové zájezdy, promítání s diskusí, na Noc kostelů, do kavárničky, na pouštění draků, na sborovou vodu, na letní tábory, pečení perníků, dáváme jim sborové dopisy atd. A mluvíme o tom, proč je nám ve sboru dobře. A teď zrovna rozdáváme všem prvňákům ve městě pozvánku na náboženství.

David Sedláček, farář v Krouně
Sbor, který žije v prostředí, které je po staletí rozděleno na katolíky a evangelíky (a toto rozdělení v myslích mnoha členů sboru stále panuje), v podstatě nic takového po sobě ani po staršovstvu a faráři nežádá. Od faráře se spíše očekává, že přivede zpátky papírové členy sboru, kteří přísně vzato novými lidmi nejsou, zájem o život ve sboru nemají, ale ani z něho nechtějí vystoupit.