Archiv pro rubriku: Téma

Minulost a budoucnost financování budovy. Rozhovor s děkanem ETF Jindřichem Halamou

Český bratr číslo 1/2012.

Pátrání na Evangelické teologické fakultě.

Evangelickou teologickou fakultu (ETF) trápí finanční problémy. Proč k této situaci došlo?

Bude přesnější říci, že ETF trápí finanční problémy jako každého jiného v oblasti školství. Financování vysokých škol je vládou nastaveno kromobyčejně úsporně. V případě ETF je tato obecná situace vyostřena tím, že jsme fakulta velmi malá – a tudíž jsou relativně vyšší režijní náklady. Zájem o naši finanční situaci vyvolal rok 2010, kdy jsme skončili výrazným schodkem pěti milionů. Sešly se tři nepříznivé vlivy: granty a vědecké projekty, které dlouhodobě tvoří přibližně polovinu našich příjmů, vynesly v roce 2010 výrazně méně peněz (dva největší pomalu končily), počet studentů teologie (skoro polovinu rozpočtu tvoří dotace podle počtu studentů) se zřetelně snížil (měli jsme nejméně absolventů od roku 1993) – a přišla úsporná vládní opatření, tedy celkové snížení příspěvku na vysoké školy. A co bylo nejhorší, neměli jsme žádnou rezervu, ze které bychom mohli deficit uhradit, museli jsme si tedy vypůjčit.

Důsledkem problémů ETF je i neplacení nájmu většinovému majiteli budovy fakulty v Černé ulici – ústředí církve. Aktuální dlužná částka je přes jeden milion korun (viz ČB 12/2011). Dluh fakulty tak tvoří největší částku z propadu rozpočtu ústřední církevní kanceláře (ÚCK). Ta musela propustit některé zaměstnance. Je reálné, že fakulta tyto svoje závazky v nejbližší době splatí?

Ano, důsledkem bylo, že jsme zůstali dlužit tři čtvrtiny nájmu za rok 2010, tedy asi 1,3 milionu korun. Slíbili jsme, že dluh na nájmu nevzroste, a snažíme se to splnit. Splacení loňského dluhu však zůstává otevřeným problémem – na nájem nám nikdo peníze nedá, musíme na něj našetřit z běžného rozpočtu, což je každoroční dobrodružství. Rozpočet se skládá z příspěvku na vzdělávání (podle počtu studentů), podpory vědecké práce (podle publikovaných vědeckých prací) a grantů či projektů, které pracovníci fakulty dokáží v soutěžích získat. K rozpočtu ÚCK nemám co říci, jen že bych jej o nájem z fakulty neopíral. V tuto chvíli nejsme schopni slíbit, že v roce 2012 nájem řádně zaplatíme – nevíme to, protože většina našich možných příjmů zatím není určena.

Omezení rozpočtu vedlo i k uzavření archivu ÚCK a následným protestům historiků a dalších badatelů (viz ČB 10 a 11 /2011). Je pro fakultu přijatelným řešením zpoplatnění vstupu do archivu?

Okolo provozu archivu vznikla umírněná panika, protože první zprávy se zdály naznačovat, že už se do něj nikdo nedostane po dobu neurčitě dlouhou. Což by pro historiky bylo jen o málo lepší, než když Komenskému shořela v Lešně knihovna. Naštěstí už je to trochu jinak, určitý nouzový režim existuje a na řešení se dále pracuje. Pokud jde o poplatky za užívání archivu, poskytovat všechno zcela zadarmo si může dovolit jen velmi bohatý mecenáš, ale jak se mají či mohou poplatky nastavit – a co by to znamenalo pro funkci archivu, to je věc pro odborníky, to bych nechtěl vymýšlet.

Současné problémy mají svoji historii. Vlastnila budovu fakulty evangelická církev od počátku?

Když bylo po roce 1990 jasné, že jak církev, tak fakulta budou potřebovat mnohem větší prostory než dosud, hledalo se intenzivně několik let. Ze strany státu ani univerzity se v Praze nenašel žádný vhodný objekt, proto byla z darů církví a dalších sponzorů opatřena dnešní budova. Tyto dary byly dary církvi, nikoli univerzitě, budova tedy byla koupena církví. Ve chvíli, kdy se fakulta stěhovala do nové budovy, byla to budova ČCE.

Proč a za jakých podmínek došlo k  převodu části vlastnictví a jak byla nastavena výše nájemného?

Protože celkové náklady na koupi a rekonstrukci přesáhly darovanou částku, církev se znatelně zadlužila, aby fakultě připravila obyvatelné prostory. Přitom bylo od počátku zřejmé, že fakulta není a nebude schopna platit tržní nájemné, na němž by církev vydělávala a z něhož by se daly umořovat dluhy. Proto bylo dohodnuto, že část budovy, konkrétně 20 procent, odkoupí univerzita, aby církev z těchto peněz mohla uhradit dluh na budově.

Církev a fakulta jsou dvě spojené nádoby, lze na tento vztah aplikovat podmínky tržního nájmu?

Na počátku zřejmě byla představa tržního nájmu, ale ta brzy zanikla. Nájemné, které bylo stanoveno při odprodeji části budovy, a které se pak několikrát zvyšovalo podle inflační doložky, není v komerční výši, to už bychom v Černé dávno nebyli, není ovšem ani symbolické, jak svědčí dlužná částka. Jsme rizikový nájemník, protože pokud jde o peníze, máme ještě výrazně menší jistoty než církve. Co dostaneme na příští rok, je vždycky otevřená otázka – a jak s tím vyjdeme, to je náš problém.

Nespoléhá se fakulta příliš na benevolenci církve?

Dluh byl fakultě smazán poze jednou, v souvislosti s oním odprodejem části budovy. Pro fakultu by samozřejmě bylo dobré mít například symbolický nájem s tím, že by na sebe vzala závazek starat se o všechno, co s budovou souvisí. Pro církev by to však znamenalo mít budovu, jako by ji neměla – spíš s určitými administrativními závazky a bez užitku.

Vyřešil by situaci prodej budovy fakulty Univerzitě Karlově, která je již dnes menšinovým vlastníkem?

Nájemné je pro fakultu citelnou položkou a to, že sídlí v budově, která nepatří univerzitě, je stále víc anomálie. Univerzita postupně rozšiřuje své areály, buduje nové a získává prostory, které až doposud bolestně scházely. Budovu teologické fakulty by odkoupit mohla, čímž by se podle našeho názoru pomohlo jak fakultě (nadále žádný nájem, jen údržba budovy), tak církvi (žádné starosti s budovou a nesolventním nájemníkem, hotové peníze k volnému použití).

Nehrozilo by riziko, že by se nový vlastník ve snaze zlevnit provoz fakulty pokusil prodat budovu v Černé ulici a přestěhovat fakultu do levnější lokality na okraji Prahy?

Nehrozilo, pokud by o to fakulta sama neprojevila zájem nebo nedospěla na pokraj bankrotu. Fakulty mají v tomto naprostou autonomii, ovšem nesou za ni samy hospodářskou odpovědnost.

Jak vidíte budoucnost teologického studia na fakultě? Lze humanitní vzdělávání měřit jen ekonomickým metrem a uplatněním absolventů na pracovním trhu?

Každé vzdělání, které by se měřilo jen ekonomicky, je pavzdělání a byl by to Boží zázrak, pokud by z něj vzcházeli dobří odborníci. Na druhou stranu vzdělání, jehož absolventi by se neuplatnili na pracovním trhu, je na nic. Z tohoto hlediska je teologické vzdělání solidním humanitním vzděláním, které slouží nejen adeptům církevní služby a tedy církvi, ale poslouží i v mnoha jiných povoláních. Potřeba takto vzdělaných lidí je ovšem omezená a všechny teologické fakulty již zjistily, že výhradně teologii, bez přesahu do jiných oborů, určitě nebudou studovat tisíce mladých lidí a že je nutno nabídnout vedle teologie ještě něco. U nás je to zatím sociální práce.

Ptal se Jan Kirschner

Otázka na tělo

Český bratr číslo 1/2012.

Kolik procent ze svého příjmu byste byli ochotni věnovat sboru?

Mikuláš Zoubek, lékař
Myslím, že církvi patří naše desátky. Moudře to praví Řád hospodaření ČCE, který doporučuje 5% na salár. Rozumím tomu tak, že 5% na salár a zbývajících 5% dá člověk na církev jiným způsobem než prostřednictvím saláru. A dohromady je to biblický desátek.

Miloš F. Pechar, pracovník Diakonie
Protože jsem tu otázku ještě neřešil, je to jako v známé písničce: „Řek’ bych vám, nevím sám,“ ale když nad tím přemýšlím, tak asi jako křepelka pět peněz, eh, chci říct pět procent.

Hana Mazurová, kurátorka
Salár a dar sboru v řádech tisíců tak jako dosud, při mimořádných událostech ve sboru nebo v případě živelných pohrom úměrně svým možnostem a závažnosti problému.

Jana Nechutová, vysokoškolská učitelka
Maximálně 5 %, minimálně 3 %, pokud jsem výdělečně činná, což v době, kdy situace nastane, dávno nebudu. Z důchodu by to asi bylo jinak – i když jsem si vědoma nezpochybnitelné hodnoty vdovina penízku.

Dana Tichá, pastorační pracovnice
V současné době platím pravidelně jedno procento z platu, plus různé mimořádné dary a sbírky. Přiznávám veřejně, že to není mnoho. V případě odluky by se rezervy našly, avšak konkrétní procento nedokážu odhadnout. Na našem sboru mi záleží. Přesto si myslím, že by došlo k rušení, resp. slučování sborů.

DaZ