Archiv pro štítek: featured

Obstojí evangelická církev bez svých rodin?

(ČB 4/2019) Má-li být řeč o rodinách v evangelické církvi, nemohu začít jinak než osobní zkušeností. Nepocházím z tradiční evangelické rodiny a s církví jsem se seznámil až na začátku své puberty, tedy někdy v první polovině devadesátých let. ČCE byla tehdy propojena i určována rozsáhlými a pro mě zcela nepřehlednými rodovými vztahy. Pro nově příchozího bylo obtížné do této spleti proniknout a ještě obtížnější v ní najít své místo. Po vyslovení svého jména jsem byl obvykle ihned dotázán, s kterými Kolářovými jsem příbuzný a zda by se přece jen nenašel nějaký klan, jehož jsem – třeba nevědomky – součást a díky kterému bych pro ostatní přestal být podivně neskladný. Musel jsem se smířit s tím, že aspoň po nějaký čas, nejpozději do chvíle, kdy se sňatkem na některý z evangelických rodů napojím, zůstanu v církvi cizincem.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Dáváme hlas ponižovaným

(ČB 4/2019) Na dlouhou tradici Dnů pro Kubu, které pořádala komise pro lidská práva při synodní radě ČCE, navázal letos nový počin s názvem Dáváme hlas ponižovaným. Kromě Latinské Ameriky byl zaměřen i na další světové regiony, kde lidé zažívají útlak kvůli své víře a svému přesvědčení.

Ve čtvrtek 21. března se v podvečerních hodinách sešly v Praze na Újezdě desítky lidí, aby svým hlasem, modlitbou a tichou vzpomínkou podpořili tzv. vězně svědomí. Tento termín se obecně vžil pro muže a ženy, kterým svědomí nedovolí mlčet a podrobit se státní politice, kteří nahlas říkají své názory a vyznávají svou víru a jsou za to, obvykle včetně svých rodin, tvrdě postihováni.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Pralinkárna – práce snů

(ČB 4/2019) Jaroslav Nevřela právě podepsal pracovní smlouvu. Následující týden má nastoupit na ranní směnu a těší se. Zaměstnání vystřídal už několik. Pomáhal v kuchyni – dvě hodiny denně sedm dnů v týdnu. Práce se mu líbila, ale s platem spokojen nebyl. Za měsíc si přišel na pouhých 1500 korun. Pak nastoupil do lakovny plechů. Při práci s tenkými kovovými deskami si ale nebyl jist, jestli neudělá fatální chybu a nepřivodí si vážné zranění. Při handicapu pana Nevřely, alkoholové demenci, to je obava na místě. Také se pokoušel o úklid, tam ale neuspěl.

V zaměstnání, které ho čeká teď, si ale věří. Spolu s dalšími spolupracovníky bude vyrábět pralinky. Čtyři hodiny denně pět dní v týdnu, s výrazně vyšším platem, než měl jako pomocník v kuchyni. Věří si i proto, že má za sebou dobrou přípravu. V pralinkárně, při důkladném týdenním zaškolení, si vyzkoušel všechny pracovní úkony, takže ví, co ho čeká. „Myslím, že nezklamu,“ říká.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu