Otázka na tělo: Co bylo pro vás nejdůležitější při výběru prvního sboru?

(ČB 5/2019)

Poslechněte si článek:

Během vikariátu mne oslovili ze sboru, kde jsme jako rodina byli už několik let členy. Hledali druhého faráře na poloviční úvazek.
Já jsem tenkrát o práci na poloviční úvazek stála, stěhovat se nám nechtělo, od kostela bydlíme 250 metrů. Sbor jsem měla, vlastně pořád mám ráda, práce se mi líbí. Během vikariátu mne oslovili i z jiných sborů, zvažovali jsme to, zkoumali na mapě, kde je třeba Pržno, ale vzhledem k věku dětí a manželově práci nám vybrané řešení přišlo nejlepší. A nelitujeme.

Lenka Ridzoňová Pokračování textu

Pojďme spolu

(ČB 5/2019) Je brzké sobotní ráno 6. dubna. Dnes se žádné víkendové dospávání nekoná, jsem připravena na cestu. Mířím totiž do Nosislavi u Brna, odkud dnes vyjdou spolu se mnou asi tři desítky křesťanů na ekumenickou pouť, pojmenovanou příznačně Pojďme spolu. Pouť Nosislav-Hustopeče.

Poslechněte si článek:

Kráčíme krajem, jímž se několikrát dějiny prohnaly velmi prudce a zanechaly za sebou jizvy, které jsou znát dodnes. Kráčím krajinou, která je mým domovem, ale přesto o jejích osudech mnohdy nevím. Cítím to jako svůj dluh, stejně jako odpovědnost Pokračování textu

Jak bylo v Americe

(ČB 5/2019) Milý příteli,

ptal ses mě, jak jsem se měl v Americe. Dobře jsem se měl, a věděl jsem už předem, že to dobré bude. Američané z Presbyterní církve totiž o přátelství s námi velmi stojí. Byli jsme na konferenci pěti českých sborů, které mají partnerství se sbory americkými, byli tu také lidé z Diakonie i z naší teologické fakulty. Po konferenci jsme my z olomouckého sboru strávili pár dní právě v našem partnerském sboru v Athens. Američané organizují toto vše velmi dobře a obětavě. Vždycky mě překvapovalo: oni, kteří by mohli jet na dovolenou kamkoliv na zeměkouli, dají přednost tomu, že stráví nějaký čas v Česku, přátelství pro ně znamená větší hodnotu než poznávání exotických míst nebo odpočinek u moře.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Češi na poušti

(ČB 5/2019) Praktický a popisný pohled na věc: Jedenáct osob – osm farářů, dvě farářky a jeden kurátor odletělo 15. března putovat Negevskou pouští. Začali v Eilatu, skončili v Mizpe Ramon. Všichni přežili, zpáteční letadlo se nezřítilo. Vrátili se 25. března pozdě v noci. Vlajku ČCE v poušti nezapíchli, amonity nechali na svém místě, jen pár kamenů se některým zatoulalo do batůžku na zpáteční cestu.

Poslechněte si článek:

„Proč vlastně do té pouště jedete?“

Tak se ptala jedna členka sboru. To stojí také za úvahu. Protože přišla nabídka z ÚCK, že je možné v rámci celoživotního vzdělávání putovat pouští. Vyzkoušet své meze, trochu mlčet, meditovat. Těžko mluvit za ostatní. U koho šlo víc o zvědavost, kdo bral záležitost více sportovně Pokračování textu