Africké příběhy (2)

Český bratr 5/2012.

Celkem 508 109 korun činí výtěžek sbírky Střediska humanitární a rozvojové pomoci Diakonie ČCE na podporu etiopských žen pečujících o sirotky, oběti epidemie AIDS. Veřejná sbírka, jejíž motto zní „Stavíme lidi na nohy“, pomáhá ženám, jež o sirotky pečují, začít s drobným podnikáním, které jim a dětem zajistí základní obživu. Děkujeme všem dárcům, jednotlivcům, sborům ČCE i široké veřejnosti. Postní sbírku jsme uzavřeli, ale možnost přispívat na tento účel zůstává  nadále. Účet veřejné sbírky 9371 9371/0300 je otevřen i po velikonocích. Na následujících řádcích přinášíme další z řady příběhů žen, jimž v minulých letech výtěžek této sbírky pomohl.

Sefrash Semegn, vdova, 50 let, HIV pozitivní
Po úmrtí manžela skončila na ulici. Ve velmi vážném stavu přespávala na rohu ulice u nemocnice. Modlila se už jen za to, aby mohla umřít. Má tři dcery, ale nemohla se o ně starat, takže s ní zůstávala jen ta nejmenší. Jednoho dne se ale dostala do programu Diakonie ČCE a pracovník DASC ji doslova odvezl z chodníku, kde ležela.
Domov je základ. Během přípravy na podnikání získala inspiraci a rozhodla se úplně změnit sama sebe a vytvořit domov pro děti. Požádala obec, aby jí přidělili bydlení. Je velmi pracovitá a zároveň podnikavá, takže se jí podařilo doslova dostat se z prachu na současnou úroveň. Zpátky se jí vrátily i zbývající dvě dcery, protože byla schopna pro ně vytvořit pěkný domov. Má čistý dům a sama říká, že ho má čistý proto, že už je teď silná a může pracovat. Dcera na otázku, co se jí na mamince líbí, odpovídá, že maminka je silná.
Má kontejnerový obchůdek, kde vaří kávu, čaj a pečivo. Chodí tam lidé hlavně ráno na snídani. Dostala 3000 BIR, za které si koupila zboží do obchodu. Teď už má další dvě pomocnice, které je schopna zaměstnávat.
Šance na lepší budoucnost? Dcera se dobře učí, je na čtrnáctém místě z padesáti dětí ve třídě a chce být lékařkou, protože doktoři mamince pomáhají. Pani Sefrash říká, že má plány a žije. Na svých padesát let vypadá velmi pěkně a je vzorem pro ostatní, že je možné život změnit. Sama říká, že z etických důvodů už nechce dalšího partnera, aby ho nenakazila. Každý den chválí Boha za změněný život.
ph

 

Setkání církevního ústředí s představiteli seniorátních výborů v Sola Fide. Deníček Vladimíra Zikmunda

Český bratr 5/2012
Sola Fide, Janské Lázně

Milý deníčku,
asi se budeš divit, proč tě tahám do studených a mokrých Krkonoš. Ale slíbil jsem zaznamenat pár informací z Janských Lázních do Českého bratra, tak se mi tam snad nerozmočíš! O jakou akci jde? Synodní rada se každoročně setkává s představiteli seniorátních výborů a ústřední církevní kanceláře, aby se mohly v klidu a bez emocí prodiskutovat různé otázky, které hýbou církví. Setkání mají přispívat i k vzájemnému poznávání a také k inspiraci tím, jak zvládají svůj úřad druzí. A to letošní bylo naplánované na přelom března a dubna právě do Sola Fide. Tak jdeme na to! Věřím, že to zvládneme, stejně jako již řadu předchozích společných reportáží, kdy mi tě málem odnesla velká voda v Kalkatě, tarantule na Kubě nebo ten velký šváb v Buenos Aires. Pamatuješ?

V pátek v podvečer nás vítají Krkonoše zahalené nízkými mraky, zima a občasný déšť. To víš, že po krásných předcházejících jarních dnech to je pro mě nepříjemná změna. Přesto ještě stihnu před začátkem programu se svým seniorem malou procházku. Pěkně jsme venku provlhli, tak si musím po návratu sušit oblečení i svůj reportážní foťák. To už ale naše setkání začíná skvělou večeří a prvním společným programem v klubovně.
V úvodní pobožnosti se zamýšlí Joel Ruml nad textem z Listu Filipským o poslání a osobnosti apoštola na jedné straně a o váze vlastního evangelia na straně druhé.

A potom to začalo! Žádné slastné páteční podřimování u televize, ale Dan Ženatý si nás pěkně vtáhnul do debaty. Protože se v našem kruhu objevilo několik nových tváří, nechává nás v rámci představování odpovídat na otázky: Jak se máme? Co nás v životě těší? Co nás na naší církvi štve? Deníčku, představ si to, jaká jsme skvělá parta, všichni se máme dobře! Přesto jsme na naší církvi našli dost věcí, se kterými si nevíme tak úplně rady, anebo nás dokonce štvou. Myslím, že apoštol Pavel věděl, o čem do Filip píše: „Ale co na tom! Jen když se jakýmkoli způsobem, ať s postranními úmysly, ať upřímně zvěstuje Kristus; z toho se raduji a budu se radovat.“ Co štvalo zrovna mne? Že mi nebylo moc dobře a raději bych se viděl v posteli!

V sobotu ráno je mi mnohem líp. Vydržel jsem ve zdraví i ranní pobožnost ve studeném kostele. Tak tě mohu opět otevřít a pokračovat ve své reportáži z našeho vrcholového setkání. Nikoho z nás nemusí mrzet, že sedíme celý den v klubovně. Venku je totiž skutečně aprílové počasí – občas svítí slunce, ale jinak přes den co chvíli chumelí.

Dopoledne se věnujeme financování církve. Program uvedl Michal Kitta lehce provokativní úvahou o církvi a majetku, ve které se ptá, zda by církvi nebylo lépe bez lesů a budov. Nejsou pro nás naše staré budovy jen koulí na noze, která nás stále táhne k zemi a k naříkání, že nám chybí peníze na údržbu? Nebál by se stěhování do menších prostor ani vnitřní proměny církve od instituce směrem k hnutí. A platy farářů? Pokud bychom dokázali vybrat na darech jen to, co se od nás očekává v Řádu o hospodaření, nebyli bychom již dnes vůbec závislí na dotacích státu nebo restitucích. Co si o tom myslet, deníčku? Převládá ale názor, aby se dál jednalo pragmaticky a pokračovalo v tom, co se začalo a schválilo na podzimním mimořádném synodu. Ale musíme o tom přemýšlet, vždyť stále ještě není jasné, co nakonec projde parlamentem!

V dalším programu přednesl svou úvahu o samofinancování ve světle majetkového narovnání Pavel Stolař. Svoji fundovanou úvahu začíná analýzou současného stavu. Třeba o tom, že podle nezávislého posudku jsou roční výnosy státu z neprávem užívaného církevního majetku výrazně vyšší než náklady, které stát vrací ve formě současných platů duchovních. Ale také o tom, že „spravedlivý“ princip dělení případně vráceného majetku mezi jednotlivé církve neexistuje.

O navrhovaném zákonu ale již bylo řečeno a napsáno hodně, tak přeskočím k tomu, co následovalo. Pavel Stolař přidal prezentaci finanční situace několika sborů s histogramy rozdělení plátců saláru. To byla dobrá finanční analýza a ne úplně veselá. Co s tím můžeme dělat a jak zvládnout nutnost zvýšení obětavosti v průměru o 300 tisíc korun na sbor? Otázky spíš pro staršovstva než pro tebe, deníčku. V následující diskuzi se probíralo financování církve z různých pohledů. Navíc se do toho stále vtírají dvě otázky: co bude, když zákon padne, nebo když dojde k odluce bez přechodného období? Nechci tady nahrazovat zapisovatele, tak ti uvedu jen pár názorů: je dobré počítat s tím, že naše budoucnost bude spojena se samofinancováním; bude obtížné zůstávat v nynější podobě zvykové víry; máme naději, že vydržíme, že stále máme svému okolí co dát, a když je správná motivace, peníze na dobrou věc se najdou!

Do dalšího programu se již zapojili členové ÚCK. Na programu je rozhovor o podnětech ze seniorátních výborů (SV). Mluvíme například o počtech synodálů, o velikosti odvodu do personálního fondu, o pastýřské a administrativní roli SV vůči sborům, o evidenčních dotaznících. Neboj se, nebudu tě zatěžovat detaily z této diskuse. Ale o čem se ti určitě musím zmínit, to byl poslední, večerní bod programu, ve kterém se nám věnovala Martina Sklenářová. Velmi poutavým způsobem přednášela o komunikaci a modelu harmonického života. To bys nevěřil, jak zajímavě nám vysvětlovala rozdíly ve způsobech komunikace mezi „kruhovými“ ženami a „geometrickými“ muži. Jsme různě nastaveni, ale mnohým problémům lze předejít komunikací. Proto se k ní stále povzbuzujme! Přestože je již večer, nikdo u toho neusíná, jako se některým stávalo u náročného předchozího programu!

Setkání končíme nedělní bohoslužbou v kostele a po ní jdeme společně na vycházku k chaloupce, kde se před lety rekreoval můj dědeček J. L. Hromádka a kde jsem sám prožil moc hezkých chvil. V noci napadl čerstvý prašan a nyní vylezlo slunce, takže i Krkonoše nám nakonec předvedly svou hezčí tvář.

Tak deníčku, zvládli jsme to dobře a vracíme se domů bohatší o nové informace i nová přátelství.

Vladimír Zikmund je seniorátní kurátor Brněnského seniorátu

Bohoslužby mládeže v Husovicích

Český bratr 5/2012.

Dne 25. března se v Brně-Husovicích uskutečnily bohoslužby mládeže. Nikoliv však bohoslužby pro mládež, jak by se možná mohlo na první pohled zdát, ale bohoslužby, které vytvořili mladí lidé, kteří jsou členy husovického sboru nebo ho navštěvují.

S prvotní myšlenkou přišel farář Štěpán Hájek a jako možnost ji nabídl mládežníkům mladším i odrostlejším. Nesetkal se s odmítnutím, a tak se tedy začalo pracovat na tom, aby se tyto bohoslužby uskutečnily.

Rámec bohoslužeb byl domluven na schůzkách zainteresovaných, ale co zazní od stolu Páně, záleželo pouze na tom, co má kdo na srdci. První čtení, modlitbu, písně, tři úvahy namísto kázání, přímluvnou modlitbu, to vše měli na starosti právě mládežníci, každý podle toho, na co se cítil.

Musím říci, že jsem měl místy pocit, jako by někteří na tuto chvíli vyloženě čekali. Čekali, až budou moci sdělit okolí a lidem ve sboru: podívejte, teď vám řeknu, jak to vnímám já! Nebyla to rebelie, nebyla to revoluce vůči zaběhnutým pořádkům církve. Byl to jen pohled mladého člověka, kterému v hlavě létají myšlenky trochu jinak. Jiným způsobem, ovlivněné jinými věcmi. Myšlenky vyřčené netrpělivě i uváženě. Zároveň však s pokorou, úctou a vděkem za možnost projevit se. Posluchačů byl plný sál, stejně jako na téměř všech bohoslužbách v Husovicích. Mladí, staří, děti, známí i neznámí, všichni naslouchali a naslouchat chtěli. Měli z toho radost stejně jako ti, kteří před ně se „svými“ bohoslužbami předstoupili.

Dlužno také dodat, že za stolem Páně se vystřídal takřka stejný počet lidí, jako měla doprovodná kapela. Troje housle, klavír, resp. varhany, violoncello a kytara. Tyto nástroje doprovázely písně ze Svítákua z Evangelického zpěvníku. Co se smyčcových a klávesových nástrojů týká, byl to jeden výborný muzikant vedle druhého. Nemohlo tedy překvapit, že výsledek byl dokonalý. A přesto mě překvapilo, když jsem ráno vcházel do modlitebny a tam právě zkoušela ona kapela doprovod k jedné z písní z Evangelického zpěvníku. Říkal jsem si, že tak krásně ladící a znějící hudbu je snad i škoda rušit zpěvem. Ale rušili jsme. Všichni a dobře. Dobrá věc se podařila!

Jan Ženatý

Práce na novém zpěvníku

Český bratr 5/2012.

Z iniciativy komise pro přípravu nového zpěvníku se v sobotu 17. března sešli ve strašnickém sboru v Praze zástupci jednotlivých seniorátů ČCE, aby se seznámili s průběhem a aktuálními výsledky práce této tvůrčí skupiny. Pětadvacet delegovaných seniorátních důvěrníků nejprve vyslechlo čtyři referáty členů komise o základních tématech, provázejících práci na novém zpěvníku. Byly to tyto tematické okruhy:

1.   Záměr, cíl a zásadní motivace práce na novém zpěvníku (M. Esterle),
2. Způsoby práce komise, způsoby projednávání a hodnocení předloh a dalších souvisejících úkolů (O. Titěra),
3. Kritéria hodnocení, sledované parametry textů a melodií starých i nově vytvářených písní (L. Moravetz),
4. Rýsující se podoba nového zpěvníku a švýcarský vzor (D. Heller).

Mezi jednotlivými výklady se společně nacvičovaly a zpívaly nové verze žalmů, které byly vybrány z již téměř hotové žalmové kapitoly budoucího zpěvníku. Navíc všichni účastníci obdrželi elektronickou kopii aktuální podoby připravované žalmové kapitoly se všemi nově vytvořenými verzemi žalmů.

Zásadním sdělením, které bylo prezentováno všemi referujícími z různých úhlů, je očekávaný posun podoby zpěvníku od poměrně úzce vymezeného souboru písní pro nedělní bohoslužbu (v současném EZ)  k široce otevřenému, vícevrstevnému a žánrově bohatšímu zpěvníku pro řadu svátečních, liturgických, ale i všedních životních příležitostí. Tato pestrost vychází ze situace církve i společnosti, která zahrnuje bohatství různých poloh přemýšlení, zbožnosti i vyznávání. V novém zpěvníku se tedy setkáme kromě písňových forem také s responzoriálními žalmy, liturgickými zpěvy, kánony, moderními hudebními projevy, ale také s modlitbami a základními liturgickými formuláři.

V druhé polovině setkání dostali slovo všichni přítomní a sdělovali své poznámky, postřehy, obavy i naděje, související s takto předloženou podobou nového zpěvníku. Dalším důležitým tématem rozhovoru bylo nalezení způsobu, jak dál rozšiřovat a předkládat všechny nové podněty, vycházející ze zpěvníkové práce, ve sborech a v seniorátech. Každý si kromě nových žalmů odvážel také úkol nést je dál mezi bratry a sestry v nejrůznějších společenstvích a sbírat odezvy a podněty, kterým chce komise pro přípravu nového zpěvníku pozorně naslouchat. S pocitem radosti i s rozechvěním nad zodpovědností při vytváření důležitého díla jsme si naplánovali další setkávání a spolupráci se všemi velmi vnímavými a krásně rozezpívanými účastníky setkání.

Miloslav Esterle