Archiv pro rubriku: Nezařazené

Představujeme: Poradní odbor pro lidi s postižením

Synodní rada disponuje mnoha poradními odbory, které se zabývají různou, úzce specializovanou agendou. Protože poradních odborů je velké množství a není jednoduché se v nich zorientovat, připravili jsme cyklus, v jehož rámci se na jednotlivé poradní odbory zaměříme. Oslovili jsme zástupce konkrétního poradního odboru a položili mu následující otázky:
1. Představte prosím krátce váš poradní odbor.
2. Čím se aktuálně zabýváte?
3. Co vás těší, co se vám daří a co vám naopak dělá největší starosti?
4. Jaké impulzy byste chtěli církvi předat do budoucna?

Pokračování textu

Letošní synod se nesl v poklidném duchu

(ČB 6/2021) V pátek 21. 5. se konalo 3. zasedání 35. synodu. I letošní jednání synodu významně poznamenala epidemická situace. Koronavirová pandemie zkomplikovala i jeho přípravu – dlouho totiž nebylo jasné, zda se bude moci uskutečnit v prezenční podobě, anebo pouze online. Původně měly být místem zasedání synodu Svitavy a program měl být třídenní, nakonec se ale předsednictvo přiklonilo k jednodennímu fyzickému setkání v Komunitním centru Matky Terezy v Praze-Hájích. Synod se tak po roce vrátil na stejné místo. Přinášíme shrnutí toho nejzajímavějšího. Podrobné informace lze získat v oficiálním zápisu.

Pokračování textu

Poslední slovo. Co vzejde z ticha

(ČB 11/2020) Jedna moje bohužel už zesnulá přítelkyně, která bydlela v centru Prahy plném hlučných turistů a jejíž manžel byl amatérský trumpetista, si s jistým zoufalstvím poznamenala do svých zápisků: „Příšerná představa: ještě po smrti se bude TROUBIT – k Poslednímu soudu.“ Vyjádřila tím něco z hrůzy, jíž je vystaven citlivý člověk ve světě zamořeném zvukovým smogem, který brání vnitřnímu ztišení, nedovoluje se soustředit, usnout. Ucho jako tělesný otvor, který se nedá zavřít ani nijak stáhnout, by mohl být symbol lidské vydanosti okolnímu světu.

Pokračování textu

Zbožnost – téma roku 2020

(ČB 5/2020) „Tak kámo, toto je teda výzva. Dívej…,“ stálo v e-mailu, který se k nám nejspíš nikdy neměl dostat. Šlo o část vnitřní komunikace mezi dvěma pracovníky grafického studia. Jeden z nich takto spontánně reagoval na naše zadání a chtěl výzvu přeposlat svému kolegovi. Strohé sdělení o dvou větách je nefalšovaný údiv – jako by dotyčný zůstal stát s otevřenou pusou.

Poslechněte si článek:

Pravda je, že naše zadání patřilo k těm méně obvyklým: chtěli jsme nějaký jednoduchý grafický symbol, který by vystihoval téma „zbožnost, evangelizace, misie“. Grafik na druhém konci republiky byl z abstraktní zakázky v tu chvíli nejspíš v šoku a v mrákotách svou spontánní reakci poslal omylem nám, místo aby ji adresoval svému kolegovi, se kterým měl na úkolu posléze pracovat. Pokračování textu