Liturgická chudoba?

(ČB 6/2021) V úterý 13.4. jsem spolu s faráři z různých seniorátů sledoval on-line sympozium „Církev na cestě. Vize a perspektivy pro putování 21. stoletím“, které pořádá Katedra praktické teologie ETF UK. Mezi jinými na něm přednášela i farářka Jana Hofmanová na téma „Společné vyznání vin jako osvobození pro novou vizi církve“. Fundovaně zdůvodňovala, proč by mělo být společné vyznání vin součástí každých bohoslužeb tak, jak to doporučuje i návrh nové agendy naší církve. Proti tomu jistě nikdo, včetně mně, nebude nic namítat. Zarazil jsem se až ve chvíli, kdy popisovala současnou podobu našich bohoslužeb. Společné vyznání vin se v ní prý omezilo pouze na přípravu k večeři Páně, čímž se jednak stává pouze příležitostným, jednak pochopení večeře Páně nepřiměřeně zužuje. Podobné zdůvodnění obsahoval i návrh nových bohoslužebných pořadů, který proto zařadil společné vyznání vin a slovo milosti jako samostatný liturgický prvek do každých bohoslužeb.

Pokračování textu

Ženu statečnou kdo ztratí

(ČB 6/2021) Jiřina Šiklová oslavila loni v červnu 85. narozeniny. Ten večer jsem jí zavolal, abych jí pogratuloval. „Přijď, mám tu svoje studentky, oslavujeme,“ lákala mě hned. Bylo asi devět hodin, kroutil jsem se, že už asi ne. V deset mi zvoní telefon: „Tak kde seš, všeho nech a přijď, výmluvy se nepřijímají!“ Oslava to byla náramná, odcházeli jsme ve tři ráno, celý den zvlněný. Oslavenkyně ovšem stačila dopoledne převzít od předsedy Senátu stříbrnou medaili za celoživotní dílo. Pak ještě čile rozdávala rozhovory médiím, a nebyly krátké. Ta ženská nás všechny pohřbí, běželo mi ztupenou hlavou.

Pokračování textu

Ochranovská Jednota v Rovensku iniciovala odhalení smírčího kříže na masakr Němců

(ČB 6/2021) V Rovensku pod Troskami byl začátkem května odhalen smírčí kříž sochaře Ivana Podobského, který připomíná hromadnou popravu Němců z transportu, vykonanou jen dva dny po ukončení války. 10. května 1945 v místní škole probíhal soud s členy Wafen SS. Jeden z vězňů však uprchl a zastřelil ruského partyzána. To vyvolalo v obci hněv a vojáci Rudé armády, ale stejně tak místní obyvatelé začali střílet do německých běženců, kteří utíkali do okupovaných zón Německa. Masakr si vyžádal 365 obětí na životech. Z toho jen 50 byli vojáci Wehrmachtu, zbytek tvořili civilisté: muži, ženy a děti.

Pokračování textu